Důvod uzavření finské hranice s Ruskem? Migrace jako prvek hybridní války, proces řízený Moskvou
Finsko minulý týden úplně uzavřelo hranici s Ruskem. Stalo se tak první evropskou zemí, která se k takovému kroku uchýlila. Pobaltské státy, které mají s Ruskem daleko napjatější vztahy, se zatím nechystají Helsinky následovat. Na článek, který pro portál Carnegieho nadace pro mezinárodní mír napsal analytik Arkadij Mošes z Finského institutu mezinárodních vztahů (FIIA), upozorňuje pořad Svět ve dvaceti minutách.
Helsinky vysvětlují své rozhodnutí uzavřít hranice s Ruskem především prudkým nárůstem uprchlíků, kteří se do Finska snaží dostat přes ruskou hranici. Nad vzniklou situací ale visí řada otazníků.
Radši deportaci než bojovat. Rusko verbuje do armády uprchlíky, které chytá na hranicích s Finskem
Číst článek
Finská vláda tentokrát rovnou přistoupila k tvrdým opatřením, i když se během analogické uprchlické krize v roce 2015 snažila situaci řešit cestou dialogu s Moskvou. Analytik Mošes si také klade otázku, jak se vůbec mohlo stát, že je zavřená hranice, kterou v období před covidem překračovalo v průměru 8,5 milionu lidé ročně. Za prvních sedm měsíců letošního roku ji překonal necelý milion lidí.
Hranici s Ruskem navíc zavírá země, která ještě před pár lety vystavovala Rusům více než milion schengenských víz ročně a dělala všechno pro to, aby do Finska přitáhla ruské turisty.
Ze 32 na 500
Mnohé může vysvětlit oficiální statistika předkládaná finskými úřady. O azyl ve Finsku v září požádalo 13 lidí, kteří přijeli přes hranici s Ruskem. V říjnu už to to bylo 32 lidí, a za první dva listopadové týdny téměř 500.
„Člověk nemusí disponovat žádnými zvláštními informacemi, aby pochopil, že se na ruské straně hranice něco změnilo. K tak prudkému nárůstu mohlo dojít pouze v případě, že ruští pohraničníci přestali kontrolovat doklady, které opravňují projíždějící ke vstupu do Finska. O něčem takovém mohlo být rozhodnuto pouze na vysoké politické úrovni,“ domnívá se Mošes.
Zdá se, že se nepodařilo vyřešit problém diplomatickou cestou, a tak finská vláda s odvoláním na otázky národní bezpečnosti zavřela hraniční přechody nejprve na jihu, potom i uprostřed země a 30. listopadu přišel na řadu i poslední přechod na severu.
Tvrdá odpověď
Rozhodnost, s jakou finský kabinet přistoupil k uzavření hranice s Ruskem, autor analýzy vysvětluje několika důvody. Především se prý finská společnost shodla na tom, že situace vyžaduje tvrdou a okamžitou odpověď.
Finští zastánci přijímání uprchlíků jsou dnes podle Mošese v jasné menšině. Je vidět zřejmý rozdíl oproti uprchlické krizi z roku 2015. Pravicoví odpůrci udělování azylu tehdy čelili tvrdému odporu levice a občanských organizací. Dnes si o událostech na hranicích už nikdo nedělá iluze.
Od začátku minulého týdne úřady nevyřídily ani jednu žádost o azyl podanou nově přijíždějícími migranty. Cílem je popřít mýtus o tom, že se do Finska dá snadno proniknout přes hranici s Ruskem. Je to tvrzení, které už poměrně dlouho koluje na sociálních sítích používaných potenciálními uprchlíky z Afriky a arabských zemí. Bez uzavření hranic by se ale vyvracelo těžko.
Šéf finské armády popisuje ‚totální obranu': Abyste přežili, musíte být jednotní a ochotní přispět
Číst článek
Silná reakce společnosti
Přijmout toto razantní opatření bylo o to snadnější, že to, co se v poslední době děje na hranicích, většina Finů vnímá jako proces organizovaný a řízený z Moskvy, tedy jako prvek hybridní války. „Důkazů je pro to dost,“ doplňuje Mošes.
Události uplynulých týdnů spustily u Finů stejný reflex, který radikálně proměnil společenské nálady v zemi na přelomu let 2021 a 2022, když se země kvůli válce na Ukrajině rozhodla vstoupit do NATO. Finové dnes vnímají Rusko především jako hrozbu pro jeho sousedy. Podporují všechna opatření prováděná v rámci „upevnění národní bezpečnosti vůči ruské hrozbě“.
Zkušenost migrační krize na západních hranicích Běloruska v roce 2021 navíc jednoznačně ukázala, že uzavření hranice a rázné znemožnění jejího překročení přináší výsledek. Tlak migračního proudu dříve nebo později opadne a organizátoři „migrační vlny“ se musí o běžence tak či onak postarat nebo je na vlastní náklady repatriovat do země původu.
Konec přátelství?
Krizi na rusko-finské hranici je ale třeba vnímat také v širším kontextu. Za posledních pár let byla prakticky zničena celá struktura po desetiletí budované dvoustranné spolupráce mezi Ruskem a Finskem.
Rusko zavřelo finský konzulát v Petrohradu, kterému se díky jeho benevolenci k ruským žadatelům přezdívalo „továrna na víza“. Finsko na oplátku uzavřelo konzulát v Turku. Jeho budovu už Finové strhli a na jejím místě vyroste mateřská škola. Finský energetický gigant Fortum bude v nejbližší době jen stěží investovat v Rusku, když mu tamní úřady z rozhodnutí ruské vlády vyvlastnily miliardové majetky.
Finsko vyšetřuje poškození plynovodu, nevylučuje sabotáž. Kvůli podezření kontaktovalo Čínu a Rusko
Číst článek
K tomu všemu přibyla migrační krize na společné hranici. Jaké výhody z ní vyplynout pro ty, kdo migrační vlnu zorganizovali, je podle autora analýzy nejasné. Zato Finsku status quo zcela vyhovuje. Dává mu možnost prověřit míru solidarity projevovanou partnery v Evropské unii, ale také získat praktickou pomoc od evropské pohraniční agentury Frontex.
Osud dvojího občanství
Jednoznačnou prohru představuje situace pro ruské občany žijící ve Finsku. V zemi jich podle údajů z roku 2021 žilo 66 tisíc a po začátku války na Ukrajině k nim přibyly desítky tisíc politických emigrantů. Ti všichni potřebují otevřené hranice.
Ve Finsku se navíc znovu rozproudila diskuse o tom, zda nezrušit dvojí občanství. V takovém případě by se přistěhovalci z Ruska museli vzdát buď finského pasu, s nímž je v praxi spojený veškerý život ve Finsku, nebo ruského pasu, což ovšem ruské úřady prakticky neumožňují.
Jedno je ale jisté. Ve vztazích Ruska a Finska definitivně skončily časy pragmatické spolupráce, kdy se Helsinky snažily vyhýbat konfliktům a zůstávaly rozhraním mezi Ruskem a Západem. I Rusko se zdálo být spokojené se vztahy, které vzbuzovaly dojem, že má na svého souseda jakési zvláštní páky, uzavírá analýzu na Carnegieho nadace pro mezinárodní mír analytik Arkadij Mošes.
