Bydlení, vzdělávání a dilema, zda zůstat v Česku, nebo se vrátit na Ukrajinu. Těmito otázkami se zabýval první reprezentativní výzkum ukrajinských uprchlíků. Jeho výsledky představil ve vysílání Radiožurnálu šéf společnosti PAQ Research Daniel Prokop. Podle výsledků na 45 procent Ukrajinců říká, že v Česku zřejmě zůstane déle než dva roky.

život k nezaplacení Praha 13:59 20. července 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Průzkum je zajímavý, unikátní. Nedělali jste ho sami, ale ve spolupráci se Sociologickým ústavem Akademie věd. A to mezi 1300 domácnostmi ukrajinských uprchlíků, kde žije 1447 dětí ve věku 2 až 17 let. Ptali jste se jen v domácnostech nebo i tam, kde někteří ukrajinští uprchlíci přebývají, třeba ve stanovém městečku?
Výzkum je zrekrutovaný i telefonicky, ale lidé odpovídají online, protože je jednodušší je zastihnout. To asi vylučuje třeba romské uprchlíky. Mezi těmi jsme ale dělali výzkum paralelně, který byl sbíraný osobně.

Tento výzkum je dělaný po celé České republice. Jsou tam lidé, kteří bydlí v ubytovnách, jsou tam lidé, kteří bydlí v solidární domácnostech. Reprezentativní znamená, že to reflektuje strukturu složení uprchlíků. Reflektuje to jejich regionálních bydliště i to, kolik jim je let, a podobně. Takže by to mělo zhruba odpovídat populaci, která tady žije.

Výzkum, který zkoumá postoje cizinců, kteří našli útočiště v České republice před ruskou agresí, to není pro výzkumníky úplně obvyklá práce.
Děláme ji poprvé. Ale Yana Leontiyeva ze Sociologického ústavu AV ČR a podobně dělají tyto výzkumy mezi migranty pravidelně. Spojili jsme se s ústavem, který zrekrutoval panel uprchlíků, i s pomocí ministerstva práce a sociálních věcí.

Půjdou na tom zkoumat věci, které potřebuje stát vidět - vzdělávání, jak bydlí, jestli se chtějí vrátit, jaký je zdravotní stav lidí. Nevíme, jestli jsou očkovaní proti covidu, jestli léčí nemoci, které mají. Je spousta věcí, které stát neví. A my tomu se sociologickým ústavem chceme trošku pomoct, aby se znalosti doplnily.

Ukrajinští středoškoláci bez škol

Pojďme se tedy některým výsledkům věnovat. Z výzkumu plyne, že pětina ukrajinských středoškoláků, kteří přišli s rodinami do Česka po únorovém zahájení ruské agrese na Ukrajině, se v červnu nezúčastnila výuky v českých školách, ani se neučila na dálku na Ukrajině. Kolik je v Česku podle výzkumu asi tak ukrajinských dětí, které tu vůbec nechodili do školy, ani do mateřské školy.
Dětí, které úplně vypadly ze vzdělávání - nechodily ani sem, ani se neučily na dálku –, tak středoškoláků je nějakých 20 procent ve věku 16 až 17 let, nějakých 13 procent ve věku základoškoláků a mnohem větší část je těch předškolních. Dohromady to jsou vysoké tisíce dětí. Jde o to, jestli tam počítáme ty předškolní.

Zjistili jsme, že do základní škol chodilo 57 procent dětí ve věku 7 až 15 let. Takže když ministerstvo školství zjistilo, že to bylo asi 32 tisíc dětí, tak se dá odhadovat, že tady v červnu bylo dalších 20 tisíc, které do těch základních škol ještě nechodily.

Některé jsou třeba už zapsané. Část rodičů je zkoušela zapsat, ale nepovedlo se jim to. Část rodičů to ještě ani nezkoušela. Takže do škol přijde v září mnohem více dětí.

Důvodů, proč děti nikam nechodily, je tedy několik. Co se s tím dá dělat?
Z dětí, které nechodily do škol a školek, tak asi 40 procent rodičů v případě předškoláků říká, že to bylo proto, že nenašli místo nebo je odmítli. A asi čtvrtina základoškoláků, kteří nechodí, to zdůvodňuje tím, že je odmítli nebo nenašli základní školu. Ale jsou tam i další důvody. Část rodičů ani neví, jak děti zapsat.

Nemají informace.
Chce to udělat nějakou dodatečnou kampaň. Většina lidí, proto to také sbíráme online, je ve věku do 64 let. Kampaň, jak je zapsat, jde udělat po sociálních sítích a dalších zdrojích.

Ministerstvo by také mělo projít školy, které nepřijaly ani jedno dítě, a prověřit, jestli fakt nemají kapacity. To může udělat školní inspekce. Jedno riziko je, že děti půjdou na podzim jenom do těch škol, které už přijímají ukrajinské děti.

V návrzích, které jsou v daném průzkumu, říkáte, že by bylo dobré, aby existovalo maximum ukrajinských žáků na třídu. Proč?
Z výzkumu pramení, když je pět žáků cizinců ve třídě, mohou zpomalit výuku. Rodiče majority se bojí zpomalení výuky a vede to k segregaci školy. Známe to z romských škol. Ale v podobné míře, byť je třeba hranice výš, to platí u cizinců.

Podle nás je nutno zastropovat množství dětí cizinců ve třídě třeba na 20 procent. Většina dětí se podle rodičů vzdělává ve třídách, kde jsou maximálně další dvě děti z Ukrajiny. Takže dneska to u většiny dětí platí. U deseti procent už se objevuje, že se vzdělávají ve velmi segregovaném prostředí, ale na podzim to může posílit. Takže to je třeba hlídat.

Takže na jedné straně navrhujete zastropovat, na druhé straně mít nějaké jasné kvóty. Kolik by škola měla přijmout ukrajinských dětí?
Když jsou jedno nebo dvě děti na školu, které se třeba učí češtinu, kterou se můžou učit napříč třídami, že se sejdou z ročníků a učí se češtinu dohromady, tak to školy můžou zvládnout. Když budou v jedné škole nebo v pár školách ve městě, tak to je problém.

Čeština lepší než biologie

Probíráme toto téma i proto, že je velmi důležité před začátkem nového školního roku v září. Jak je zatím velkým problémem jazyková bariéra u dětí?
To mě trošku překvapilo. Jsou tam sice pozitivní věci, třeba že segregace zatím není tak velká. Děti jsou hodně rozptýlené. Ale překvapilo mě, že podle rodičů umí dvě třetiny dětí docela málo česky. Dají dohromady základní slova, fráze. Je to mimo jiné tím, že když si vezmete děti, které se češtinu učí ve škole dvě a víc hodin denně, což odborníci doporučovali už v březnu, aby byla intenzivní výuka češtiny, tak těchto dětí je asi 20 procent. Zbytek do škol zatím nechodil nebo se češtinu učily málo, maximálně třeba hodinu denně.

Děti, které se učí češtinu, podle rodičů umí česky výrazně lépe. Měli bychom proto přidat v tom, kolik se učí češtiny. Nemá cenu jim vysvětlovat biologii v jazyku, kterému ještě nerozumí. Je lepší je učit česky.

Dá se třeba jít cestou, že by se víc dětí zapojilo do volnočasových činností? Je to asi pro dětské vnímání přirozenějším prostředí, než když si před ně stoupne kantor a řekne: Vy musíte.
Ano. V devadesátých letech jsem hrál fotbal ve Vršovicích. Byli tam kluci z Balkánu - z Chorvatska, Bosny a podobně. A nevím, jak se naučili česky, ale na konci už jsme si úspěšně nadávali. Když to zlehčím. Naučili se česky tak, že na konci už bych nepoznal, že nejsou Češi.

Každodenním přirozeným kontaktem se děti naučí dobře česky. Ve výzkumu vyšlo, že u asi 20 procent dětí nad pět let nám jejich rodiče říkali, že chodí do kolektivních sportů tohoto typu nebo do kroužků, to je ještě méně dětí.

Ve volnočasových činnostech jich je relativně málo. Je to těžší, když jsou tady desítky tisíc dětí, ale měli bychom to podporovat, protože to pomůže jazyku, pomůže to duševnímu zdraví.

Podle mě by to stát měl podporovat také u chudých českých dětí, nejen u ukrajinských. Ale myslím si, že se nám to vrátí. Díky tomu se naučí česky a integrují se do kolektivů.

Probíráme to i z jiného úhlu pohledu. Když se díváme na Českou republiku a české děti, tak i podle vašich údajů a dat platí, že čím chudší region, tím větší problémy se vzděláváním. Platí to i u ukrajinských?
To úplně ne. Je vidět, že v Praze a okolí Prahy jsou zápisy do škol i školek horší, protože tady je kapacity málo. Navíc sem přijíždějí další lidé, kteří byli na začátku jinde a do Prahy přijíždějí kvůli práci, takže nejsou tak zakotveni.

Takže míra zápisů je podle těch dat, která máme, v Praze spíš horší než v některých dalších regionech. Kdyby - nedej Bože - museli kvůli eskalaci situace na Ukrajině přicházet další lidé, tak nemá smysl, aby chodili do Prahy.

A vzdělávání je primární. Rodiče, kteří si najdou školku pro děti, tak častěji pracují. Je vidět, že vzdělávání souvisí se spoustu dalších věcí. A ve většině republiky je ve vzdělávání místa dost, takže tam asi posílat nové uprchlíky, kteří přijdou nebo když nemají místo ve vzdělávání v Praze.

Prokop: Finanční solidarita s Ukrajinou neklesla tak brzo, jak se očekávalo. Na podzim se to může změnit

Číst článek

Odhadnete, co se může stát s vývojem dítěte, když se vzdělávání na nějakou dobu úplně přeruší?
To je možná otázka na psychologa. Ale v datech vidíme, že dopady jsou dva. Jednou jsou vzdělávací výsledky, ty bych řekl, že se doženou. Dva měsíce přerušené výuky dítě dožene, když se na to dobře naváže. Druhá věc je izolace, té bych se bál víc. Je vidět, že starší děti nad 15 let často nechodí do české školy a nechodí do kolektivních sportů. Pokud tam někdo chodí, tak základoškoláci, ne starší děti.

A když vám děti ve věku 16 nebo 17 let vypadnou jak ze školy, tak z kolektivů, tak jsou ve společnosti dost izolované. Může to vést k depresím a podobně. Takže bych to nepodceňoval.

Padla z úst aspoň několika ukrajinských rodičů odpověď, že jejich dítě nechodí do školy z toho důvodu, protože se mu nechce?
Jsou tam jiné možnosti. Tato tam tak často nebyla. Byly tam věci typu, že nemají zdravotní prohlídky, že nemají očkování do školek, jak to po nich chtěli. Nebo důvod, že se hodně stěhují, takže neví, kam dítě zapsat. A že se mu nechce? To bych asi řekl, že je důvod, který se zas tak často neuvádí.

Většina lidí říká - například u volnočasových aktivit -, že dítě to chce dělat a že oni by chtěli, aby hráli fotbal, ale že buďto nemají peníze, nebo je tam jazyková bariéra, nebo neví, kam jít a jak to zařídit. Myslím, že častěji to jsou jiné věci, než že by se jim nechtělo.

Česko, nebo návrat na Ukrajinu?

Už jsme říkali, že váš výzkum se zabýval vzděláváním, ale také bydlením, strategií, jestli setrvat v České republice, nebo odejít. Co pro vás bylo nejvíc překvapivé?
Bydlení ještě vydáme, to bych nechal zatím stranou. A ohledně toho návratu. Když se ptáte lidí na začátku, tak vám 90 procent řekne, že se chce určitě vrátit. Teď jsme se ptali lidí, kteří zůstali v Česku do června. A z našeho výzkumu se dá odhadovat, že jich je maximálně 250 tisíc, že jich není přes 350 tisíc registrovaných. A z těchto lidí už 45 procent říká, že tady zřejmě zůstane déle než dva roky. Protože vidí, že situace na Ukrajině není úplně stabilní a mají nějaké další důvody, proč být opatrní.

Z těch lidí, kteří se chtějí vrátit během dvou let - to je zatím mírná většina -, tak jen 14 procent to má naplánováno. Takže vidíte, že když se po týdnu ptáte uprchlíků, jestli se chtějí vrátit, tak se samozřejmě skoro všichni chtějí vrátit, ale potom ta situace to neumožní. Dá se čekat, že z těch lidí, kteří tady jsou, se v brzké době vrátí třeba 20 procent a 80 procent zůstane minimálně další školní rok.

Už několikrát jsme mluvili o tom, jak je složité administrovat například dávku na bydlení. Upozorňujete na to, že ministerstvo práce a sociálních věcí vydalo nový formulář na příspěvek na bydlení. Je to hodně lepší, než to bylo?
Je to super, je to lepší. Když jsem to vyplňoval, tak jsem neměl takovou úzkost jako z toho původního formuláře. Možná posluchači znají ty formuláře, které v nich svou složitostí vyvolají úzkosti. To byl ten původní formulář. Proto to také asi dost lidí pravděpodobně nepodá. A ten nový, to už je příjemná věc, která je na úrovni lehčích daňových přiznání, možná i jednodušší, je to velmi přátelské.

Formulář pro dávky na bydlení posílal informace Googlu. Ministerstvo problém opravilo jen zčásti

Číst článek

Ale stejně tam musíte jít přes bankovní identitu, což pro starší lidi nemusí být úplnou samozřejmostí.
Musíte mít bankovní identitu, což jsem se dozvěděl, že na to snad ani nemusíte mít bankovní účet. To se dá zařídit. Nebo musíte mít elektronickou občanku a datovou schránku, což asi nebude pro lidi úplně jednoduché.

Ministerstvo musí udělat jeden velký krok, a to že vyplnění musí nechat i bez přihlášení s tím, že to vytisknete a donesete to tam, nebo že to pošlete a dojdete tam s občankou potvrdit svou identitu. Omezovat to jen na lidi, kteří si můžou zřídit bankovní identitu, to teď udělalo velmi úzké hrdlo.

Datařský tým serveru iROZHLAS.cz ještě přišel na to, že přes tyto formuláře posílá ministerstvo práce a sociálních věcí, asi nechtěně, data společnosti Google.
To jsem nevěděl. Pomohlo by, kdyby to bylo naopak. Banky, vyhledávače, telefonní operátoři vědí o ekonomických problémech lidí. Mohli by je nasměrovat na stránky, které jim můžou pomoct.

Jan Pokorný, ako Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít