Raketa do Charkova doletí za 50 vteřin, utíkat do krytu nemá smysl, popisuje spisovatelka Pekárková
Ukrajinské jednotky jsou v poslední době pod velkým tlakem ruské přesily a na ukrajinská města dál dopadají rakety a drony. „V Charkově neustále zní poplachy. Raketa doletí za 40 až 50 vteřin a technicky vzato by člověk měl jít okamžitě do krytu. Jenže to v podstatě nemá smysl, takže většina lidí na to kašle,“ řekla pro Český rozhlas Plus spisovatelka Iva Pekárková, která se vrátila z několikatýdenního pobytu na Ukrajině.
Jak hrozná situace ve městě je, si prý člověk nejlépe uvědomí poté, co z bezprostředně ohrožené oblasti odjede. Kryty zejí prázdnotou, nanejvýš v nich občas přespí bezdomovec, a i lidé s dětmi zůstávají na ulici, protože se jim nevyplatí běžet se do nich schovat.
Poslechněte si celé Interview Plus Jana Bumby. Hostem je Iva Pekárková, spisovatelka
„My jsme byli v Charkově 14 dní, oni to zažívají přes dva roky a nemají tušení, jak dlouho to ještě potrvá. Kdo neodjede, snaží se za každou cenu přizpůsobit tomu, že takhle to prostě je,“ dodává.
Následky bombardování se rychle odklízejí, všudypřítomné jsou ale poškozené budovy a okna zadělaná dřevotřískovými deskami.
Zejména centrum města bylo na začátku války silně bombardované, na ulicích je jen málo lidí a obchody a restaurace jsou zabarikádované.
„Divadlo se hraje v podzemí ve sklepích a polosklepích a většinou tajně, aby do toho Rusové nebouchli, když je tam hodně lidí zajímajících se o kulturu. Protože z velké části je to válka kulturní,“ zdůrazňuje Pekárková.
Pánbůh by se zlobil
Podle místních je ve městě také řada zrádců stojících na straně Rusů, případně se jimi nechávají uplatit, aby umisťovali naváděcí majáky pro řízené střely. Takto se podařilo zasáhnout třeba televizní věž, která měla jen půl druhého metru v průměru.
Zbraně na Ukrajinu jsou jen hromada železa. Potřebují vycvičený personál, říká plukovník Petráš
Číst článek
„Ruská propaganda je neskutečně silná, takže v některých vesnicích, ve kterých jsme byli, údajně lidé čekají, jestli se nepřiblíží fronta, protože Rusové rozdávají pasy. A myslí si, že je to výhodné, i když chlap pod šedesát může být okamžitě povolán do války. Ale to oni nechtějí vědět, spousta lidí se zdá opravdu velmi nevzdělaná,“ popisuje Pekárková.
Dobrovolníci se snaží obyvatele ohrožených oblastí, kde snadno mohou přijít o život kvůli zbloudilé kulce, dostat do bezpečí téměř násilím.
„Lidé odmítají, protože se prý na tom místě narodili a pánbůh by se zlobil, kdyby chtěli zemřít na jiném. Za těchto podmínek ani nemůžete dělat žádnou statistiku ohledně toho, jestli je někdo proruský nebo proukrajinský, vše to jsou jen odhady,“ doplňuje.
O svých zážitcích hodlá psát pro rozhlas, ale neplánuje nic rozsáhlejšího než povídku: „Nejsem typ spisovatele, co někam jede na týden a napíše o tom 500stránkovou knihu. Neustále si uvědomuji, že situace je mnohem složitější, než vědí místní, natož člověk, který přijede na pouhých 14 dní,“ uzavírá.
Jaká je nyní nálada mezi Ukrajinci? Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus výše.
