Štědrý den je spojený s magií, rituály prováděli hospodáři, starci i děvčata, připomíná etnolog
Štědrý den byl v minulosti víc než s dárky spojený s magií a věštbami, upozorňuje etnolog a ředitel Polabského muzea Jan Vinduška. „Hlavně svobodná děvčata vykonávala spoustu zvyků a praktik, které jim měly určit, jestli se v příštím roce vdají. A také hospodáři měli rituály. Staří lidé prováděli věštecké praktiky, jestli se dožijí příštích Vánoc. Štědrý den byl zkrátka opředený magií,“ říká.
Štědrý den býval spojený s konzumem i v minulosti, i když méně a trochu jinak než dnes, připomíná etnolog Vinduška:
Host: etnolog Jan Vinduška, ředitel Polabského muzea. Moderuje Zbigniew Czendlik
„Děti dostávaly dárky od Mikuláše, ale dárkové šílenství je až mnohem pozdější věc. Největším dárkem na Vánoce bylo narození Ježíška. I tak ale děti na Štědrý den dostaly nějakou drobnost a většinou to byly praktické záležitosti jako šála, boty, případně sladkost. Ovšem nebylo to běžné ve všech rodinách.“
Dárky si mohli dovolit jen ti movitější. „Myslím, že v bohatších vrstvách konzum o Vánocích byl. A bylo to dáno i tím, že se chtěli ukázat před ostatními,“ říká Vinduška s tím, že kdo mohl, dával na Štědrý den také výslužku koledníkům.
Jídlo pro předky, rituály pro budoucnost
Na Štědrý den vrcholil předvánoční půst. „Tolik práce v hospodářství ten den nebylo, lidé se snažili udělat jen ty nejnutnější úkony, zaopatřit dobytek a připravit štědrovečerní večeři z toho, co se vypěstovalo v uplynulém roce,“ říká o denní rutině svátku etnolog Vinduška.
Nakupování už je symbolem Vánoc stejně, jako je jím kapr a stromeček, odhaluje etnograf
Číst článek
„Na stole bylo devatero jídel. Nesmělo chybět nic, co za ten rok hospodářství vyprodukovalo. Byla tam vánočka z bílé mouky, chléb z černé mouky, zelenina a tak dále,“ popisuje.
Kolik toho na stole bylo, záleželo i na bohatství rodiny. „Chudí lidé ve městě mohli mít stejnou večeři jako chudí na vesnici. A bohatý sedlák mohl mít třeba ještě lepší stravu než člověk ve městě.“
Po štědrovečerní večeři se nesklízelo hned ze stolu. „Jídlo se nechávalo na stole do druhého dne, aby mohly přijít duše zemřelých rodinných příslušníků a pohostit se,“ říká Vinduška.
„Hospodář na Štědrý den vhazoval kus vánočky do studny, aby byla dobrá voda. Když měli rybu, zbylé kosti se vhazovaly do ohně.“
„Také se dodržoval zvyk, že hospodář na Štědrý den vhazoval kus vánočky do studny, aby byla dobrá voda. Když měli rybu, zbylé kosti se vhazovaly do ohně, aby zůstal tam, kde je, a neškodil hospodářství,“ vyjmenovává etnolog.
Sedláci měli k tradicím o něco bližší vztah než lidé ve městě. „Protože pro sedláka bylo důležité, aby byla příští rok dobrá úroda. Od toho se odvíjely jeho činnosti. Po Štědrém dnu každý den sledoval počasí a předvídal podle toho následující měsíce a úrodu.“
Lidové zvyky každoročně připomínají na Vánoce a Velikonoce v Polabském muzeum. „Jsou mimořádně navštěvované. Kdyby lidé neměli zájem o tradice předků, tak by na tyto výstavy nechodili,“ dodává etnolog a ředitel muzea Vinduška.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je výše v článku.
