Některé kauzy sexuálního násilí usvědčují Česko ze systémového selhání. Obětem se tu nevěří
Ostře sledovaný soud s Janem Cimickým nabídl místy šokující popis letitého přehlížení sexuálního násilí, které vlivný psychiatr po léta páchal. Desítky žen, zranitelných klientek, které u něj hledaly podporu a pochopení, se nakonec staly oběťmi jeho predátorského chování.
Cimický zneužíval svého postavení dlouhé dekády. Vybíral si ženy, které se na něj obracely s důvěrou a potřebovaly jeho odbornou pomoc. Měl je sexuálně napadat, zneužívat jejich stavu, obtěžovat a některé měl dokonce znásilnit.
Apolena Rychlíková: Některé kauzy sexuálního násilí usvědčují Česko ze systémového selhání. Obětem se tu nevěří
O tom, že se psychiatr takto chová, se podle řady výpovědí jeho někdejších kolegů a kolegyň, vědělo. Uvedla to třeba Cimického bývalá kolegyně, sexuoložka Helena Fifková, která působila v Bohnicích v letech 1989 až 1994. Dokonce proběhlo několik pokusů psychiatra mediálně usvědčit. Bez úspěchu.
Problémy se navíc vynořovaly takřka všude, kde Cimický působil. Zdá se ale, že oběti nebyly adekvátně vyslyšeny a k soudu se tak případ dostává s neuvěřitelným zpožděním desítek let, během kterých Cimický beztrestně ubližoval dalším a dalším lidem. Jeho kauza není jediná, které je v současnosti věnovaná velká mediální pozornost.
V Bohnicích se mezi lékaři říkalo, že Cimický zneužívá pacientky, vypověděla sexuoložka před soudem
Číst článek
Depresivní koloběh
Šokovaně reagovala odborná i laická veřejnost na děsivý případ znásilňované dívky, kterou roky zneužíval otčím, a soudem mu byla pravomocně udělena jen podmínka. Soudní znalec v tomto případu navíc uvedl, že jednání nemělo na nezletilou naštěstí zásadní negativní dopad a je velká pravděpodobnost, že její obtíže úplně zmizí.
Jenže mladá dívka, kterou otčím dle jejích slov znásilňoval několikrát týdně a někdy i třikrát za den, vydíral ji a týral, se kvůli vyjádření znalce i výsledku líčení pokusila spáchat sebevraždu.
Přežila, ale stále se nemůže vrátit domů, protože agresivní a násilný otčím tam žije. V rozhovoru pro Seznam Zprávy znalci vzkázala, že by mu přála jedinou noc s agresorem, který jí zničil život.
Otřesné případy z posledních týdnů mají společnou jednu věc: systémovou nedůvěru k obětem sexualizovaného násilí. Ta je pro tento typ násilí typická: přeživší se setkávají s bagatelizací, zesměšňováním, s viktimizací nebo hlubokým nepochopením. Svou roli v tom hraje i skutečnost, že se často jedná o ženy, jejichž zkušenosti nejsou brány tak vážně.
Nejvyšší státní zastupitelství se začalo zabývat případem dívky, kterou znásilňoval její otčím
Číst článek
Bylo to vidět takřka v každé významné kauze, kterou jsme měli v uplynulých letech možnost sledovat.
Ani média pak mnohokrát nevědí, jak se k přeživším sexualizovaného násilí stavět, jak o jejich zkušenostech psát. Často se jen fokusují na predátory a oběti přehlížejí, nebo o nich mluví s jistou mírou zpochybňování. To vše se samozřejmě odráží i do zbytku společnosti, policii, znalce, státní zástupce nebo soudce nevyjímaje.
Je přitom zjevné, že mnohé se za poslední roky zlepšilo: policie se snaží chovat citlivěji, přibývá soudců a soudkyň, kteří se starají o postavení a bezpečí obětí, média hledají cesty, jak o náročném tématu psát citlivě.
Podobné případy, jako sledujeme nyní, ale důvěru v instituce radikálně nabourávají a přispívají k atmosféře strachu, v rámci něhož oběti sexualizovaného násilí raději na polici ani nejdou a nic nenahlásí.
Tento depresivní koloběh, v jehož jádru je opakované zatěžování už tak dost zraněných lidí, přetne jediné: hluboká sebereflexe našeho vztahu k přeživším sexualizovaného násilí, která musí začít v nejvyšších patrech politiky, justice a policie.
Autorka je publicistka a dokumentaristka
Předpovědi výsledků eurovoleb jsou letos velmi riskantní
Jiří Pehe
Čínský prezident se v Paříži dověděl, že si EU nenechá líbit diskriminační praktiky
Karel Barták
Poláci 8. květen 1945 neslaví, pro ně je to jen jiná okupace. My ho ale slavme dál
Luboš Palata
Proč (ne)začala operace v Rafahu
Jan Fingerland