Stát neřeší věci efektivně. Takže udělá něco drahého, a na dobrá opatření nezbudou peníze, tvrdí sociolog
Zajímavé návrhy v Česku se pravidelně zaseknou na nepropojení dat, je přesvědčený sociolog a zakladatel výzkumné společnosti PAQ Research Daniel Prokop. Vysvětluje si tak třeba to, že stát takzvaným úsporným tarifem přispěl na energie všem, místo aby podporu zacílil na nízkopříjmové lidi. „Stát neumí pracovat s daty. Jsme dotlačeni k tomu, že uděláme něco neefektivního. A potom už nejsou prostředky na efektivní opatření,“ říká pro Radiožurnál.
V konsolidačním balíčku se vrací příspěvky na obnovitelné zdroje energií, které se ze státního rozpočtu přesouvají na domácnosti a firmy.
Tohle téma je podle mě pro domácnosti a firmy skoro zásadnější než změny DPH, které přinesl konsolidační balíček. Poplatek za obnovitelné zdroje je zhruba 450 až 500 korun za megawatthodinu. Pro průměrnou domácnost je to třeba 1500 korun za rok při průměrné spotřebě. To má možná ještě větší dopad než průměrné dopady změny DPH.
Zdanit tichá vína je rozumnější než danit například minimální mzdy, myslí si sociolog Daniel Prokop, když mluví o konsolidačním balíčku.
To by mělo být zhruba 27 miliard korun, pokud vím, které se přenesou ze státního rozpočtu na podniky a domácnosti.
Já si myslím, že je to v podstatě dobře a že by to neměl hradit stát. Účelem je, aby lidé podporovali obnovitelné zdroje a aby tam byla nějaká daň.
Ale to jsme navrhovali už před dvěma lety. To se člověk vrací ke starým příběhům.
Zvykejte si.
Navrhovali jsme tehdy, aby ta první část spotřeby, základní spotřeba, od poplatku byla osvobozená. Aby byla zatížená až nadstandardní spotřeba domácnosti. Ale aby první jedna nebo dvě megawatthodiny byly osvobozené a domácnosti byly víc motivované snižovat spotřebu k nějakému základu, který je levnější.
Zhruba 14 miliard. Stanjura chce snížit objem podpory pro obnovitelné zdroje energie, zvažuje změnu zákona
Číst článek
Druhou možností je, že by stát určil skupinu zranitelných osob, například důchodce, nízkopříjmové, kteří berou dávky. A ti by to neplatili. Protože nemá cenu to od nich vybírat a na druhé straně to započítávat do inflace a od toho zvyšovat důchody nebo podle toho zvyšovat dávky na bydlení.
Říkáte, že jste se tím zabývali už před dvěma lety. Proč tohle doporučení nebylo vyslyšeno?
V podstatě se to vždy zasekne na nepropojení dat. V Británii už mají propojena odběrná místa s informacemi, jaký má ten člověk důchod, jaké pobírá dávky – a cena se mu sníží automaticky. U nás by se to muselo nějak obcházet a spojovat. Takže se to zasekne hned první půl rok po návrhu na té složitosti.
A mezitím stát udělá něco, co je sice často nesmyslné, ale je to tak drahé, že už nechce dělat nic dalšího.
Takže v tomto případě stát udělal „úsporný tarif“ a podporu dal všem lidem, i vysokopříjmovým majitelům osmi nemovitostí. A protože stát neumí pracovat s daty, tak je to neefektivní a drahé. Ale pak už nemá peníze na to, aby udělal efektivní opatření.
Takhle si vysvětluji ten koloběh, který se neustále opakuje. Neumíme to udělat. Jsme dotlačeni k tomu, že uděláme něco neefektivního. A potom už nejsou prostředky na efektivní opatření.
Opravit domy i chudých lidí
Státní fond životního prostředí spustil příjem žádostí o dotaci Oprav dům po babičce i o další dotace na energetické renovace rodinných domů z programu Nová zelená úsporám.
Je to krok správným směrem z hlediska toho, že by se měly zateplit budovy, protože tam celá společnost ztrácí prostředky.
Oprav dům po babičce odstartoval, žádat je možné až o milion. Kolik emisí se ušetří, úřady nespočítaly
Číst článek
Nejsem si ale úplně jist těmi parametry. Můžete čerpat až milion korun na zateplení, pokud další milion korun doplatíte, tedy je to 50 procent výdajů. Plus tam jsou nějaké další parametry, podpora je trochu vyšší v chudých obcích a podobně.
Myslím, že spoluúčast 50 procent je dobrá. Ale je potřeba si uvědomit, že když je to takhle vysoko nastavené, tak ty velké částky si samozřejmě můžou dovolit hlavně vysokopříjmové domácnosti. Milion je velká investice.
Takže je otázka, jestli by nemělo smysl mít dotace s menšími stropy a zároveň na těch zbylých 50 procent dovolit domácnostem čerpat bezúročné nebo nízkoúročné půjčky. Protože potom by se jednodušeji mohla zapojit i nízkopříjmová nebo středněpříjmová domácnost.
Když to uděláte tak, jak to je, a není tam dobrý mechanismus půjček a zároveň jsou stropy hodně vysoké, tak je riziko, že dotace vyčerpají ty domácnosti, které mají na doplacení své spoluúčasti. Mohlo to být cílené i tak, aby na to dosáhli lidé, kteří by si to bez státu nemohli dovolit.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
