Františku Plamínkovou gestapo poprvé zatklo v září 1939. Po šesti týdnech byla ale propuštěna a pokračovala v činnosti Ženské národní rady. Uznávanou osobností byla jak doma, tak v zahraničí.
Žena prý má mít „pět P“ – jedno z nich je pracovitost, která byla vyžadována s její tradiční rolí. Měla se dobře vdát, dobře vést domácnost, pečovat a vychovávat děti.