Živě z Mosulu: Všechny mešity, ve kterých byla nějaká hrobka, vyhodil Islámský stát do povětří
REPORTÁŽ: V iráckém Mosulu zdemolovali extremisté z takzvaného Islámského státu desítky památek. Velkou část tvoří historické mešity s hrobkami. Ideologie džihádistické organizace zakazuje modlitbu v budovách, kde je někdo pohřbený. Většina zdemolovaných staveb je zatím nedostupná. Leží totiž v těch čtvrtích, které Islámský stát stále ještě ovládá. S dobýváním Mosulu iráckou armádou se ale škody na památkách postupně ukazují.
"Brečel jsem, tak jako asi všichni. Bydlím kousek odtud. Neměl jsem tušení, že se chystají vyhodit mešitu do povětří. Nikomu o tom neřekli," říká starý pán hadždží Fachrí Hasíb, který byl čtyřicet let mutavallím, tedy tradičním správcem mešity proroka Jonáše. Teď tu stojí na hromadě suti a bezmocně se rozhlíží po troskách dříve nejznámější památky Mosulu.
Šlapeme tu po stavebním kamení i drátech ze železobetonových konstrukcí ze zdemolovaných moderních dostaveb mešity. Z pahorku, na kterém Jonášova hrobka stála, je přes řeku Tigris v dálce vidět pravý břeh města, kde Islámský stát stále ještě vládne.
Živě z Mosulu: za vlády IS se ve školách učil džihád, teď učitelé napravují škody
Číst článek
"Všechny historické mešity v Mosulu, ve kterých byla nějaká hrobka, vyhodil Islámský stát do povětří. Je mezi nimi i mešita Proroka Šéta, Jiřího mešita, Núruddínova mešita... celkem 27 staveb," říká Abú Bakr Kan´án, ředitel islámských nadací provincie Ninive. Je tu zrovna na obhlídce škod a plánuje začátek prací na obnově místa.
"Prorok Jonáš byl symbolem Mosulu, všichni měli to místo rádi. Zničení hrobky bylo proto důležitým momentem, kterým si Islámský stát definitivně znepřátelil zdejší lidi. Mosulané si uvědomili, že jim vládnou nebezpeční zločinci," vysvětluje.
Trnem v oku džihádistů byla samotná Jonášova hrobka. Podle jejich extremistické ideologie se muslimové nesmí modlit v mešitě, kde je někdo pohřbený. "Otevřeli hrob, normální lidi k tomu ale nepustili. Kosti někam zakopali, ale nevíme vůbec kam. Říkali, že lidé hrob uctívali, strkali tam peníze, a to že je v islámu nepřípustné a že s tím udělali konec. Já jsem k Jonášově hrobce chodil od dětství," popisuje dvacetiletý místní mladík Ahmad, který tu s kamarády prozkoumává trosky.
Na rozvalinách stavby je také archeoložka Lajla Sálihová, která pracuje na irácké památkové správě. "Jsem tu po vyhození hrobky do povětří poprvé. Tyhle trosky nové přístavby z doby vlády Saddáma Husajna mě nezajímají. Ale ta historická část z abbásovské doby je úplně pryč," říká.
Lajla má na celou událost udržuje střízlivý historický pohled. Navíc pochybuje, že tu byl skutečně pochovaný starozákonní prorok. "Budu úplně upřímná. Z toho zničení hrobky proroka Jonáše jsem sice smutná, ale jako archeolog mám zároveň radost. Dává nám to totiž novou příležitost k vykopávkám," říká. Pod bývalou mešitou totiž leží mnohem starší vrstvy. Silná úcta místních k Jonášově hrobce ale nedovolovala, aby se kolem ní prováděly jakékoliv výkopové práce.
Zato Islámský stát se v kopáních činil. Ze zadní strany nahlížíme do tunelů, které džihádisté pod mešitou vykopali. Hledali tu zřejmě poklad nebo památky, které by mohli zpeněžit. Nacházíme tu schované úlomky starověkých kamenných tabulí a je tu cítit mrtvolný zápach. Raději proto tunely opouštíme.
Na místě Jonášovy hrobky už můžou začít pracovat archeologové a historici. Drtivá většina zničených staveb je ale zatím nepřístupná. Leží totiž na pravém břehu Tugridu, který stále ještě ovládá Islámským stát.
