Varovali mě, že kvůli kauze Babiš můžu skončit ve funkci, říká ředitel slovenské Paměti národa Krajňák
Šéf slovenského Ústavu paměti národa podal tento týden výpověď kvůli novele zákona, která výrazně okleštila jeho práci. Serveru iROZHLAS.cz poskytl během posledních hodin ve své kanceláři rozsáhlý rozhovor. Popisuje v něm čtyři roky zápasení se svou správní radou i Andrejem Babišem a tlaky, které kauzu doprovázely. „Pan Babiš bude tahat za kratší konec,“ myslí si o pokračování případu před nižšími soudy.
Počátkem týdne jste podal žádost o výpověď. Jak dlouho jste uvažoval o tom, že skončíte?
Od momentu, kdy se začalo vážně mluvit o tom, že byla předložena novela zákona o Ústavu paměti národa. Uvažoval jsem, že zůstanu a budu bojovat o tuhle instituci, dokud to bude možné, ale po schválení novely by to už nemělo význam, protože předseda správní rady by byl předsedou jenom na oko, ale de facto statutárním orgánem ústavu už by byla správní rada.
Šéf správní rady Ústavu paměti národa rezignoval. Angažoval se i v kauze Babišovy evidence u StB
Číst článek
Tím pádem bych se podepisoval pod mnohé aktivity, s kterými bych nesouhlasil. Například prvním bodem programu správní rady je podle novely zákona změna organizační struktury – vlastně bych musel vyměnit ředitele a vedoucí pracovníky, které jsem do funkce jmenoval. A to by bylo v rozporu s mým svědomím. Respektuji nové vedení ústavu a chápu i to, že potřebuje mít vlastní ředitele, aby mohlo odpovědně řídit tuto instituci, ale mrzelo by mě, pokud by mí ředitelé nebo vedoucí zaměstnanci byli odvoláni. Jsou za nimi opravdu dobré výsledky a místo propuštění by si zasloužili nějaké ocenění.
Jak si vysvětlujete změnu zákona, která okleštila vaši funkci?
Předkladatelé se snažili předložit dva důvody. Prvním mělo být transparentní a demokratické řízení ústavu. Neumím si celkem představit, co je na devítičlenné správní radě demokratického. Že budou demokraticky rozhodovat o tom, co je a není pravda, a zvedat ruce… A transparentní řízení? Já jsem se čtyři a půl roku potkával se správní radou a ona mi nikdy nedovolila, abych si nahrával zasedání ani vlastního zapisovatele. Vždy to dali svému člověku. Nevím, o jaké transparentnosti mluvili.
Nepadly žádné argumenty o vás osobně? Předkládali novelu. Před médii se vyjadřovali pouze pánové Hrnko a Paška, ostatní ne. Tvrdili, že důvodem změny zákona je konfliktní předseda. Ano, pokud bude člověk konat zásadově a čestně, přirozeně bude i konfliktní. V konfliktu jsem byl s extremisty, nacionalisty, s bývalými estebáky, protože jsme zveřejnili jejich jména. Dále s některými soudci, jejichž jména jsme také zveřejnili, s některými bývalými komunisty – a to už je dost velká skupina lidí. Zdůrazňovali jsme, že soudci, kteří v minulosti soudili v rozporu s mezinárodním právem, by neměli působit ve vysokých funkcích, neměli by vůbec projít prověrkami. A zveřejnili jsme jména více než 250 soudců, prokurátorů a vyšetřovatelů. To už byla hotová válka.
Novela prošla slovenským parlamentem ve stejný den, kdy vám ústavní soud dal za pravdu ve sporu s Andrejem Babišem. Mohla se tato kauza podílet na změnách v Ústavu paměti národa (ÚPN)?
Podívejte se, řeknu vám jenom tolik – na Slovensku je to velice silná a citlivá kauza. Mí právní zástupci říkají, že na Slovensku neznají větší spor. Co se týče mediálního pokrytí a zájmu veřejnosti je o tuhle kauzu opravdu mimořádný zájem.
Podle mě není citlivá jenom proto, že Andrej Babiš je významný politik v České republice, ale v první řadě proto, že bývalí příslušníci Státní bezpečnosti vystupují u soudu jako klíčoví svědci a popírají všechno to, co předtím dělali – například evidovali agenta Bureše a u soudu vypověděli, že si na to nevzpomínají nebo že to bylo jinak. To znamená, že nejsou hodnověrní svědci, a tuhle skutečnost jsme u předchozích soudů velice intenzivně napadali.
Navíc UPN je instituce, která ze zákona musí zveřejnit seznamy příslušníků StB. My přece nemůžeme být sankcionováni za to, že jsme odpovědně plnili své úlohy a zveřejnili seznamy. A v nich byl i agent Bureš a bylo tam zmíněno i jméno Andrej Babiš. To byl důvod, pro který Andrej Babiš ÚPN zažaloval, ale ÚPN Babiše nežaloval, v tom je rozdíl. My netvrdíme, že Andrej Babiš škodil v minulosti, v tom není soudní spor. My jenom tvrdíme, že ta evidence byla oprávněná.
Bylo to správné
Kdy jste si prvně uvědomil, že s kauzou Bureš bude problém?
Když jsem krátce po nástupu do funkce a zaměstnání přijímal právníky, říkal jsem jim, že máme velice vážnou kauzu, týká se pana Babiše, významného politika v České republice, ÚPN byl žalován a je potřeba, abychom se dokázali ubránit. Rovnou jsem jim řekl, že nejsem přesvědčen o tom, že tenhle soudní spor vyhrajeme, ale v každém případě je důležité, abychom udělali vše pro to, abychom byli úspěšní. Pokud už se v té době nacházel v ÚPN nějaký spis, byl jsem přesvědčen, že se jedná o vědomou spolupráci. ÚPN byl povinen zpřístupnit dokumenty, které byly k dispozici. Tak i udělal a na základě rekonstrukce svazků se mu povedlo doložit dalších 12 spisů.
Na základě toho jste přesvědčen, že ta spolupráce byla vědomá?
Ano, ta spolupráce byla na základě obsahu spisů určitě vědomá.
Nižší soudy jste ale nepřesvědčili…
Je zajímavé je, že všechny předchozí spory jsme prohráli, dokonce i u nejvyššího soudu navzdory tomu, že jsme doložili dvanáct spisů z pěti různých míst. Ty spisy byly opatřeny dalšími čtyřiceti podpisy dalších kontrolních orgánů na úrovni řídících pracovníků, správy státní bezpečnosti, ministerstva a tak dále. Není pochyb o tom, že ta evidence byla oprávněná. Navzdory tomu jsme soudy prohrávali.
Doložili jsme asi 300 námitek a nejvyšší soud například vůbec nevzal v potaz listinné důkazy, ale výhradně se zabýval se svědectvími bývalých příslušníků StB. Ti navíc nebyli ani zbaveni mlčenlivosti, což byla procesní chyba, kvůli které jsme i napadli předchozí spory u okresního a krajského soudu. Nejvyšší soud ale nestandardním způsobem zbavil příslušníky StB mlčenlivosti ex post a rozhodl sám bez toho, abychom se mohli vyjádřit, že předchozí rozhodnutí jsou platná.
Cítili jste jako šéf ÚPN během sporů nějaké tlaky?
Cítili jsme tlak na ÚPN. Ze strany veřejnosti na to, abychom odpovědně přistupovali ke sporu. A ze strany nějakých politiků, kteří se možná snažili o dobrou spolupráci s Českou republikou a panem Babišem, jsme také pociťovali jistý tlak, jisté otazníky, zda neděláme „nadpráci“. Snažil jsem se vysvětlovat, že to není nadpráce, protože k tomuto sporu přistupujeme přesně tak jako k ostatním.
Když jsme spory navzdory velkému úsilí a tolika dokumentům v řadě prohrávali, už jsem cítil, že tohle asi není náhoda. Po prohře u nejvyššího soudu mi právníci říkali, co by mělo následovat. Věděli jsme, že nejvyšší soud rozhodl nestandardním způsobem a bylo by správné se odvolat k ústavnímu soudu. Ale také, že pokud se odvoláme, ze strany mnoha politiků to může být vnímáno jako nadpráce. My jsme už prakticky udělali vše, nejvyšší soud byl poslední instance, která k tomu měla co říct. Jít dál už od nás nikdo neočekával, ale bylo to správné.
Byl jsem svými právními zástupci upozorněn, že pokud se ÚPN odvolá, mám počítat s tím, že můžu skončit ve funkci předsedy správní rady. Já jsem si řekl, že pro mě je mnohem důležitější, aby pravda neutrpěla. Můj otec je dvojnásobný bývalý politický vězeň, a když jsem nastupoval do funkce, řekl mi – raději buď ochoten trpět pro pravdu, než aby pravda trpěla kvůli tobě. I s tímhle vědomím jsem do toho šel.
Ani jednou se mi nepodíval do očí
Jaký byl vztah mezi vámi a správní radou?
Napjatý.
Z čeho to plyne?
To jsou v první řadě hodnotové postoje. Jak jsem už řekl, můj otec byl bývalý politický vězeň. To znamená, že já jsem se neucházel o funkci předsedy jako člověk, který neměl zkušenosti s minulým režimem, ale právě naopak s tím, že pocházím z prostředí, kde jsme se aktivně zapojovali do protikomunistického odboje. Tím, že otec seděl ve vězení a dvakrát byl souzen z politických důvodů pro pobuřování proti republice, jsme si to jaksi celá rodina nesli s sebou. Studovat jsme prakticky mohli až po listopadu 1989. Takže zkušenosti s bývalým režimem máme jiné.
Poté se stupňovalo napětí v personálních otázkách. Já jsem si i navzdory nesouhlasu jmenoval vlastní ředitele, takže poté jsem narážel v každé správní radě. Tlaky byly intenzivnější a souvisely hlavně s tím, že zastoupení Slovenské národní strany, popřípadě Smeru, bylo tak velké, že už jsem neodporoval. V národní radě byla opozice v menšině. To znamená, že cokoliv navrhli, tak jim mohlo projít, a to se i stalo.
'Babišovi zatrhli falšování dějin. Slušné lidi to potěší,' píšou slovenské deníky o kauze Babiš u StB
Číst článek
Tlačila na vás správní rada nějak v souvislosti s případem pana Babiše?
K případu pana Babiše se vůbec nevyjadřovali. Byli zdrženliví, ale pan Agner (právní zástupce Andreje Babiše - pozn. red.) se na okresním soudu v Bratislavě vyjádřil, že ne všichni členové správní rady nebo historici mají stejný názor, jako má pan Krajňák – že jenom já sám zastávám názor, že pan Babiš je vědomý spolupracovník, ostatní ne. Historik je ve správní radě jediný, a to pan Petranský. Jsou tam ještě další dva, ale nepředpokládám, že by se k tomu vyjadřovali.
Setkali jste se v průběhu sporu někdy s Andrejem Babišem osobně?
Ano, na prvním projednávání u okresního soudu v Bratislavě. Měl jsem zájem se s panem Babišem setkat i osobně, možná bych mu řekl, aby nevnímal, že ÚPN je namířen proti jeho osobě. Doporučovali jsme mu, aby žalobu stáhl, protože jsme byli přesvědčeni, že asi nedopadne dobře. Ale pan Babiš se mi během projednávání ani jednou nepodíval do očí a bylo vidět, že asi nemá nejmenší důvod, abychom se potkali a osobně si promluvili.
Nikdy jste s ním tedy nemluvil?
Ne. Nikdy jsem s ním nemluvil. Dokonce vám upřímně řeknu, že jsem si některé jeho spisy pročetl, máme v archivu ÚPN zachované jenom některé, všechny mě nezajímaly. Pokud bychom šli po obsahu těchto spisů, dozvíme se, že upozorňoval na jednu kauzu, která se týkala toho, že nějací obchodní partneři z Rakouska přicházeli obchodovat do bývalého Československa a přenášeli videorekordéry. To byla tehdy velmi drahá záležitost a takhle si kupovali naše lidi. A on na to upozornil. Takže bychom si mohli říct, že vlastně upozorňoval na korupci. Na základě právě takového udání z jeho strany byl zaveden další spis. A svědčí to o tom, že agent Bureš byl vědomý spolupracovník. Nezavedli by další spis, kdyby ta spolupráce nebyla důvěryhodná. I to svědčí o důvěryhodnosti nebo oprávněnosti evidence.
Kauza Bureš se teď se vrací zpátky k okresnímu soudu a ÚPN bude muset opět dokazovat. Jak to podle vás bude vypadat?
Pan Babiš prohlásil: jaký je v tom rozdíl? On zažaluje ministerstvo vnitra a předloží ty samé důkazy. Ale ne. V tomto soudním sporu už nemohou vypovídat bývalí příslušníci StB jako hodnověrní svědci. Soud se bude muset opřít o listinné důkazy, které doposud ignoroval. Je dvanáct spisů na pěti místech, čtyřicet kontrolních podpisů a k tomu ještě další svědectví odborných zaměstnanců ÚPN, kteří k tomu mají co říct. To znamená, že pan Babiš bude tahat za kratší konec.
Bude pršet
Víte už, co budete dělat dál?
Zatím zůstávám členem správní rady, to znamená, že se budu snažit pozitivně zasahovat do fungování ÚPN a toho, aby mohl odpovědně plnit své úlohy. Prakticky v úterý (31. 10.) končím a poté si začnu hledat práci.
Bojíte se o budoucnost ÚPN?
O existenci ÚPN se vůbec nebojím. Zápas nebyl o to, zda ústav zruší, nebo nezruší. Bojím se o to, aby se z ÚPN nestal bezzubý nástroj, který nemůže ovlivňovat společenské dění. O to šlo, ta novela zákona byla lex Krajňák, to nebylo o ÚPN. Všechno možná bude pokračovat dál, jako kdyby se nic nestalo, ale bude chybět obsah, zásadovost.
Za čtyři roky svého působení jste rozčeřili hodně vody a rozzlobili hodně lidí. Někteří to vidí jako zbytečné otevírání starých ran. Jaký to má smysl?
Má to obrovský význam. Tak jako jsme mnoho lidí rozzlobili, tak jsme v lidech probudili i svědomí. Podle toho, kolik lidí mi teď píše, ať už na facebooku, nebo jinak, jsou hrdí na to, že jsme stáli za svou pravdou a neuhnuli jsme ani doprava ani doleva navzdory tomu, že na nás plivali, nadávali, smáli se nám a tak dále.
Víte, bez minulosti není budoucnosti. Ján Langoš napsal do preambule zákona o ÚPN zajímavou myšlenku: žádné protiprávní konání státu proti občanům nemůže být chráněno ani tajemstvím, ani nemůže být zapomenuto, protože ten, kdo nezná svou minulost, si ji bude muset zopakovat. Já bych šel ještě dál – pokud minulost a hříchy, které byly spáchány, nepojmenujeme, jsou tu pořád jako takové černé mračno. Dokud to neprosekneme a neřekneme „promiň, udělal jsem chybu“, tak to mračno tu bude pořád a bude pršet.
