V Berlíně začíná výstava věnovaná životu a dílu Petra Ginze
V Českém centru v Berlíně dnes slavnostní vernisáží začíná pozoruhodná výstava "Petr Ginz - Pražský deník 1941-42." Možná jste už někdy slyšeli o unikátním deníku všestranně talentovaného židovského chlapce, který ve svých 16 letech našel smrt v Osvětimi. Sešity, do kterých si Petr zapisoval poznatky o životě v Praze před svou deportací do Terezína, ležely 60 let nepovšimnuty na půdě jednoho pražského domu. Po českém vydání teď deník vychází také v Německu. Výstava v Českém centru ukazuje život a dílo Petra Ginze, který napsal několik povídek i jeden román, které si sám ilustroval.
Málokterý popis dějinných událostí je tak fascinující, jako ten očima dítěte s úžasným estetickým talentem. Proto je Deník malého Petra tak unikátním svědectvím, a to nejen o životě židovské komunity v Praze v letech 1941 a 42. Sestra Petra Ginze, paní Chava Pressburger přiletěla kvůli vernisáži z Izraele, kam její rodiče roku 1956 emigrovali. Přiznává, že její bratr viděl svět optimističtěji, než jaký ve skutečnosti byl...
"Hodně žil ve své fantazii a to mu napomáhalo k tomu, aby vlastně žil částečně v jiném světě, a ne v tom, co se každodenně dělo. Ale až úplně ke konci, než musel sám nastoupit do transportu, tak cítím z jeho řádek, že už ani neměl trpělivost psát, co se stalo dopoledne doma, odpoledne na procházce. Tam už jenom píše: neděle, pondělí, úterý... bez jakéhokoli komentáře."
Více než 100 obrázků, které Petr Ginz namaloval v Terezíně, věnoval jeho otec v roce 1956 jeruzalémskému památníku obětí holocaustu Jad Vašem. Jeden z nich - Pohled z Měsíce na planetu Zemi - získal celosvětovou proslulost. Do vesmíru si ho s sebou, jako připomínku holocaustu, vzal první izraelský astronaut Ilan Ramon. Ten spolu s 6 dalšími kolegy zahynul při sestupném manévru na palubě raketoplánu Columbia. Psal se 1. únor 2003. Právě v tento den by se Petr Ginz býval dožil 75 let... Krátce před startem do vesmíru Ilan Ramon paní Chavě Pressburger zatelefonoval.
"Řekl mi, že nevěděl o mé existenci a že si bere Petrův obrázek, jeho kopii, s sebou. Že si připadá, jako že zvěční Petrův sen, protože Petra tak zajímal vesmír - to měli společné."
Na výstavě v Českém centru je k vidění i dětský časopis Vedem, který Petr Ginz vydával se svými kamarády v Terezíně. Jedním z nich byl pan Kurt Kotouč, který před několika lety pro Český rozhlas na Petra zavzpomínal.
"Právě to, čím se Petr lišil od ostatních kluků a čím vynikal, bylo to, že měl obrovskou vnitřní aktivitu, ohromnou spoustu zájmů. Velmi rád studoval, jeho největší láskou byly právě pokusy o literární tvorbu. Byl velmi fascinován romány Julese Vernea."
Paní Elisabeth Ruge z vydavatelství Berlin Verlag, které Deník Petra Ginze právě vydává v němčině, je přesvědčená o tom, že právě úžasný talent a pozorovací schopnost malého chlapce dělají z knihy něco ojedinělého.
"Člověk má před sebou z ničeho nic knihu, která je opravdovou truhlicí s pokladem. Nám všem ve vydavatelství připadá strašně důležité, že je kniha přitažlivá nejen pro dospělého čtenáře, ale i pro malé školáky. Dějiny totiž najednou mají tvář; tvář dítěte, které se navíc kolem sebe dívá s takovou radostí. Samozřejmě, v průběhu času ta radost, tyto naděje mizí..."
Do němčiny přeložila knížku Eva Profousová. Vůbec nejtěžší jí při práci na Deníku Petra Ginze přišla skutečnost, že se nejedná o fikci.
"Většinou překládám literaturu a tam se vždycky člověk snaží do té figury vžít, představuje si, co bylo - ale je to fikce, nemá to vlastně s vámi vůbec nic společného. Když jsem to na začátku četla, tak jsem seděla a brečela, říkala jsem si, že něco takového vůbec nemůžu překládat. A to, že víte celou dobu, že to je někdo, kdo žil a umřel v takhle mladém věku, to mi přišlo na tom úplně to nejhorší."
Berlínská výstava se pro veřejnost otevře zítra a potrvá až do 5. května.
