Sankce vůči Íránu se projevují na obyčejných lidech. Objevují se i veksláci
Mezinárodní sankce proti Teheránu zdůvodňují západní vlády snahou zastavit íránský jaderný program. Íránské uranové centrifugy se ale zatím točí dál. Embargo zato začíná provětrávat peněženky obyčejným Íráncům a nahrává vekslákům, kteří těží z paniky a z propadu íránské měny.
Handrkování o cenu krásného koberce trvá v obchodě pana Amíra už dobře půl hodiny. Nakonec ale zámožné íránské zákaznice stejně odcházejí z teheránského bazaru s prázdnou.
„Mezi Íránci jsou velmi bohatí lidé, kteří milují koberce, spolu se zlatem je to pro ně investice do budoucnosti. Jenže teď se všechno zdražuje a platy zůstávají stejné. A tak už lidé nemohou nakupovat tak jako dřív,“ vysvětluje obchodník Amír, proč se nad krásným kočovnickým kobercem nesetkaly představy o jeho ceně.
V sedmdesátimiliónové regionální mocnosti se najednou přestává dařit byznysu.
Reportáž blízkovýchodního zpravodaje Českého rozhlasu Břetislava Turečka o stoupajících cenách v Íránu v pořadu Zblízka na Radiožurnálu.mp3
„Máme problémy s Američany a s Evropou! Když Západ zavedl sankce proti centrální bance, hned se to tady projevilo. Ceny letí nahoru, lidé šetří a vybírají, co skupovat dřív,“ říká Amír.
Pro obchodníka Amíra sankce znamenají, že může brzy přijít o některé zahraniční odběratele. Posílat peníze do Íránu je stále těžší, a tak si zákazníci mohou najít dodavatele třeba v Pákistánu nebo v Afghánistánu. Řadoví Íránci zase mají hlouběji do kapsy.
„Životní úroveň průměrných obyvatel je stále nižší. Bohatší se samozřejmě stávají bohatšími, jak už to v podobných případech bývá,“ vysvětluje Mohammad Bokratí, který z Prahy vysílá do Íránu na vlnách amerického Rádia Fardá.
Upozorňuje, že na ekonomickém propadu nese vinu i vláda prezidenta Ahmadínežáda, která začala plošně rozdávat štědré dávky obyvatelům, a roztočila tak inflaci. Za své potíže si ale podle Bokratího zčásti mohou i samotní Íránci.
„Zahraniční sankce a ekonomická politika státu nepochybně hrají velkou roli. Stejně důležité je ale také panikaření Íránců. Když přišlo oznámení, že Američané uvalují sankce na centrální banku nebo že Evropská unie přestane nakupovat íránskou ropu, první co lidé udělali, bylo, že vzali útokem obchody a také začali masově nakupovat dolary,“ říká.
Své o tom vědí třeba veksláci, kteří i přes hrozbu trestního stíhání nabízejí v centru Teheránu cizí valuty za tržní cenu. Zatímco vláda se snaží udržet rijál na umělém kurzu 12 tisíc za dolar, na Ferdousího náměstí za něj nabízejí 19 tisíc rijálů.
„Já sám jsem z bohaté rodiny, ale chudší lidé to cítí už teď, třeba na cenách potravin. Odmítám jaderné zbraně, žádná země by je mít neměla. Ale tady jde o civilní program a nevidím nic špatného na tom, že ho naše vláda prosazuje. Jádro má budoucnost. Rozhodně nejsem žádný zastánce íránského režimu. Stejně tak ale odmítám i politiku Američanů a Izraele, když zastrašují druhé a hrozí rozpoutáním další války,“ svěřuje se jeden moderně oblečený mladík.
„Sankce pro nás nejsou nic nového. Už po islámské revoluci je proti nám zavedli Američané. Pak jsme čelili dalším, když nás napadl Irák. Myslím, že se s tím Íránci dokáží vyrovnat, už víme jak to zvládat,“ říká rezolutně čtyřicátnice v černém čádoru.
Rázně mává rukou i nad tím, že daleko horší věci Írán možná teprve čekají.
