V Německu vypukla válka o přípustnost falešných jmen na internetu. Píše se o ní na webu magazínu Spiegel. Na jedné straně barikády stojí ministr vnitra Hans-Peter Friederich, který si od konce anonymity slibuje větší bezpečnost na síti, ale také obchodníci, kteří chtějí z potenciálních klientů vytěžit peníze. Na druhé straně je nejen internetová komunita, ale i odborná veřejnost.

15:16 8. srpna 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Důvod pro pravá jména na internetu jsou jasné - větší bezpečnost a kultivace internetu. Anonymita podle Friedericha ale, jak ukázaly útoky v Norsku, přispívá k radikalizaci jednotlivců.

Na síti se na přezdívky spoléhají zejména ti, které společnost nějakým způsobem diskriminuje či poškozuje. Homosexuálové, lesby, transsexuálové, nejrůznější aktivisté, oběti zneužívaní, mladí lidé a ženy.

S tím souhlasí i Petr Krčmář ze serveru Root.cz, nemyslí si ale, že by zrovna to byl případ České republiky: „Zrovna v naší zemi to není tak velký problém, aby bylo vždy nutné psát nějaká falešná jména. Existuje ale řada různých zemí, kde hrozí postihy za kritizování státu či jeho představitelů. Tam je to kritičtější,“ říká.

Podle Krčmáře jsou Češi v tom, komu ve virtuálním prostoru svěří své nacionále, trochu extremisté: „Češi fungují ode zdi ke zdi. Na jedné straně prskají, když od nich chce nějaká internetová stránka jakoukoli informaci typu email, na druhé komukoli po telefonu o sobě řeknou všechno.“

Tomáš Pavlíček, Markéta Bartošová, Matěj Skalický Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít