Velkolepá korunovace Karla III. není marnotratnost, ale projev národní identifikace a hrdosti, říká právník
Nač vlastně Britové potřebují korunovaci nového krále? Panovníkem se Karel III. stal automaticky po smrti své matky Alžběty II. už v září 2022. Proč tedy cítí britská monarchie v 21. století potřebu okázalého obřadu, jehož kořeny sahají do hluboké minulosti?
Podle ústavního právníka Jana Kysely z Právnické fakulty Univerzity Karlovy není taková velkolepá a pompézní korunovace projevem marnotratnosti, ale národní identifikace a hrdosti.
„Tento typ parád, ceremonií, uniforem a přehlídek má vést k tomu, že si ukazujeme, kdo vlastně jsme – a že jsme dobří,“ říká Kysela.
Novinář Ivan Kytka z Londýna dodává, že je korunovace tak trochu pokračování římské tradice rozdávat lidu chléb a hry. „Je to takový únik od běžných starostí všedního dne,“ tvrdí.
Ale může obřad naklonit novému panovníkovi obyvatele tak vzdálených bývalých kolonií, jako je Austrálie, a mají ho pořád považovat za hlavu svého státu?
„Nástup Karla III. nepochybně mění pravidla hry. Nový panovník nemá takový symbolický reputační kapitál jako jeho matka Alžběta II.,“ konstatuje další univerzitní profesor a historik Jaroslav Miller.
Dnes je náměstkem ministra školství, ale působil v Austrálii jako hostující profesor na Západoaustralské univerzitě v Perthu. Australané v referendu v roce 1999 sice přechod na republikánský systém s volenou hlavou státu odmítli.
Ale tématem se zabývají dál i parlamentní politické strany, nové všelidové hlasování je podle Millera tak zřejmě jen otázkou času.
Další podrobnosti a souvislosti s korunovací Karla III. panovníkem nejenom Velké Británie, ale i dalších 14 bývalých kolonií si můžete poslechnout v kompletní zvukové verzi pořadu Zaostřeno Víta Pohanky v článku vlevo výše.
