‚Stigma je tak velké, že nemohou opustit nemocnici.‘ Lidé s covid-19 v Rusku čelí nadávkám i výhrůžkám
Pandemie koronaviru v Rusku nabírá na obrátkách a počet nakažených s každým dnem roste o tisíce nových případů. Lidé infikovaní onemocněním covid-19 nicméně nečelí jen strachu z toho, zda se dokážou vyléčit, ale také vyhrůžkám a zastrašování lidí na sociálních sítí i z vlastního okolí. Obavy obyvatel z rozšíření koronaviru po celém Rusku tak v zemi vedou ke stigmatizaci těch, kteří by se měli v první řadě soustředit na své uzdravení.
Kvůli nákaze koronavirem se sedmadvacetiletá Maria Mukinová v březnu dostala do moskevské nemocnice Komunarka. Stalo se tak jen pár dní poté, co se vrátila z Londýna, odkud se přes Německo a Finsko dostala na moskevské letiště Šeremeťjevo. Už tehdy se u ní začaly objevovat první příznaky nákazy, myslela si ale, že jde o běžné nachlazení, nevěnovala tomu proto větší pozornost.
V Rusku strmě roste počet nakažených. ‚Ocitneme se v situaci, jako je v New Yorku,‘ varuje lékař
Číst článek
Na letišti prošla kontrolou, kde jí změřili tělesnou teplotu a otestovali na přítomnost koronaviru. O několik dní později jí zazvonil telefon.
„Ve kterém bytě jste? Jaké to je patro? Dorazila sanitka, která vás teď vyzvedne,“ řekl hlas v telefonu bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení. Až následně ženě oznámili, že test na koronavirus byl pozitivní, proto jí vezou do nemocnice, kde má být izolována, dokud infekci nepřekoná.
Své zkušenosti s nemocí a pobytem v nemocnici pak popisovala na sociálních sítích, kvůli svým příspěvkům se ale brzy stala terčem obtěžování a nadávek. „Lidé mi psali, že jsem zrádce a lhář, že jsem se jen snažila získat nové sledující. Říkali, že lidé jako já by měli být podpáleni a že jsem hanbou své země,“ popsala své zkušenosti pro zpravodajský server Moscow Times, podle kterého ale příběh mladé Rusky není ojedinělý.
Strach z neznámého
S rostoucím počtem infikovaných v zemi sílí diskriminace a stigmatizace těch, kteří se onemocněním covid-19 nakazili. Kvůli zhoršující se epidemiologické situaci se přitom napadání nakažených přesouvá z online světa také do toho běžného. „Stigma je tak agresivní, že lidé nemohou ani opustit nemocnici,“ uvedla pro místní rozhlasovou stanici náměstkyně ministra zdravotnictví republiky Baškortostán Irina Kononová.
Vojtěch versus Hamáček. Vnitro sehnalo respirátory podstatně levněji než ministerstvo zdravotnictví
Číst článek
Stigmatizace, která se pojí s některými zdravotními problémy, přitom v Rusku není nic neobvyklého – náměstkyně z Baškortostánu přirovnává současnou situaci k napadání lidí nakažených virem HIV. „Jen si vzpomeňte na případ HIV/AIDS, kdy všichni věřili, že takovému pacientovi patří vina a ostuda, že je ostudné jít do nemocnice a je ostudné se nechat léčit.“
Ve speciální zprávě se stigmatizaci nakažených nemocí covid-19 věnuje také Světová zdravotnická organizace, podle které je tento problém důsledkem tří různých faktorů. Zaprvé, je to nová nemoc, o které lidstvo stále neví dost informací. S tím souvisí i druhý faktor – lidé se vždy bojí neznámého. A zatřetí, je snadné spojit onemocnění covid-19 s těmi „ostatními“, které je možné ze vzniklé situace obvinit.
„Neustále dostávám nenávistné komentáře. Jsem ohromena, jak zlostní dokážou lidé být… Je to velmi znepokojující. Bylo pro mě opravdu hodně těžké se vrátit z nemocnice domů a stále mám obavy z toho, jak budou sousedi reagovat, když na ně narazím,“ popisuje Maria pro Moscow Times.
‚Chcípni, spodino‘
Maria Dolgenková z Moskvy je další obětí slovních útoků, kterým v Rusku čelí lidé nakažení koronavirem. Poté, co byla hospitalizovaná v jedné z tamních nemocnic, se jí začali ozývat rodiče dětí, které navštěvují stejnou školu jako její syn. Rozzuřilo je, že poslala syna do školy, přestože měla horečku. Ta se u ní objevila poté, co se rodina vrátila z Evropy.
Kde v Evropě se otevírají školy či obchody? Projděte si velký přehled, jak státy uvolňují opatření
Číst článek
„Báli se a začali s tímto šikanováním,“ svěřila se serveru Moscow Times. „Byla jsem tak šťastná, že jsem v nemocnici. Kdybych byla doma, měla bych strach, že půjdou před náš dům s kameny a pochodněmi. Opravdu byli hodně naštvaní,“ dodává.
Oběťmi nenávistných projevů se stala také skupina věřících v Brjanské oblasti nedaleko ruských hranic s Ukrajinou a Běloruskem. Útoky začaly poté, co vyšlo najevo, že se jeden z nich nakazil u příbuzných v Moskvě a následně zavlekl nákazu do jejich regionu. Někteří tak vyzývali k vypálení tamního kostela a na jeho dveřích se dokonce objevil nápis: „Chcípni, spodino“.
„Každý se chová, jako bychom to dělali úmyslně,“ stěžuje si na videozáznamu z nemocnice pastor Michail Bijurkov, u kterého se infekce také potvrdila.
Dopady na řízení epidemie
V souvislosti s pronásledováním nakažených v Rusku zároveň sílí obavy z úniku osobních dat infikovaných. Příkladem se stal případ rodiny v Irkutsku, kde se jedno z dětí infekcí také nakazilo. Na veřejnost následně unikly informace o jménu a adrese rodiny, která už tak čelila nenávistným útokům na sociálních sítích – reakce lidí byly tak agresivní, že dům s nakaženým dítětem musela začít hlídat i policie.
Nemocnicím ve Spojených státech docházejí léky. V ohrožení jsou astmatici i pacienti na plicní ventilaci
Číst článek
Na sociálních sítích se navíc začala šířit mapa, která měla údajně obsahovat adresy stovek nakažených v Moskvě. „V době, kdy by se lidé měli spojit a podporovat, něco takového lidi proti sobě vzájemně poštvává. Šílení lidé mohou takovému člověku a jeho blízkým udělat cokoliv. Je to děsivé. Jsem ohromena únikem dat, nikdy jsem nedala povolení k publikování takového druhu informací,“ popisuje Mukinová.
Podobná mapa přitom existuje také v případě Petrohradu – adresy nakažených jsou do ní údajně vkládány na základě informací od obyvatel, kteří mohou nahlásit, pokud si například všimnou, že byl jejich soused odvezen sanitkou do nemocnice.
Z infikovaných se tak v Rusku stávají snadné terče pro nadávky a jiný druh obtěžování. Podle Rachel Denberové z organizace Human Rights Watch je však tato stigmatizace škodlivá nejen pro samotné pacienty, ale i celkové řízení epidemie.
„Nejenže je stigmatizace špatná a nezákonná, je také mimořádně kontraproduktivní. Vede lidi k tomu, aby skrývali svou nemoc a vyhnuli se tak diskriminaci,“ vysvětluje Denberová s tím, že kvůli obavám z reakce okolí mohou nakažení otálet s vyhledáním lékařské péče. „Vláda a úřady by proto měly takovéto chování řešit a odsoudit,“ dodává.
