V březnu letošního roku odsoudil polský soud aktivistku Justynu Wydrzyńskou k osmi měsícům veřejně prospěšných prací. Před soudem stanula, protože poslala těhotné ženě vlastní potratové pilulky. Interrupci v Polsku nelze legálně provést, pokud není přímo ohrožen život matky, nebo nejde o znásilnění či incest. „Nesoudí mě za poslání léků, ale za to, že jsem potratová aktivistka,“ říká pro iROZHLAS.cz Wydrzyńská o svém případu.

Rozhovor Varšava 14:57 2. dubna 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

U soudu vám hrozily až tři roky vězení, nakonec jste dostala osm měsíců veřejně prospěšných prací. Jaká byla vaše reakce na rozsudek?
Na začátku sem se cítila dost zvláštně. Věděla jsem, že budu vinná. Byla jsem ale zvědavá, jak vysoký trest dostanu a jestli půjdu do vězení. Když jsem se dozvěděla, že musím na veřejné práce, nebyla jsem překvapená, protože se blíží volby.

Bylo jasné, že kdyby mě poslali do vězení, tak by se ze mě mohl stát mučedník, který trpí kvůli soudnímu systému a polským zákonům. Zejména před volbami to nemohli udělat. Věděla jsem, že by preferovali vězení, ale stále to byl velký otazník. 

Den po rozsudku povýšili soudkyni mého případu. Mám pocit, že to není spravedlivé. Nezáleželo totiž na tom, co řeknu u soudu. Výsledek by byl stejný.

V minulosti jste také zmiňovala, že váš případ se k soudu dostal na poměry polských soudů velmi rychle. Domníváte se, že jde o politický proces?
Samozřejmě. Věděli jsme to od začátku a nyní k tomu máme ještě více důkazů. Informaci o obvinění jsem dostala v listopadu roku 2021. Stálo v něm mimo jiné, že jsem aktivistka. Nesoudí mě za poslání léků jako individuální osobu, ale za to, že jsem potratová aktivistka. 

Další den publikovala polská veřejnoprávní média informaci, že jsem obviněna z prodeje léků. Ne z poslání pilulek, ale z jejich prodeje. Státní zástupce případ uzavřel v prosinci. Sedmnáctého ledna poslal veškeré informace k soudu. Sedmého února dostala soudkyně mou složku s tím, že má stanovit datum prvního slyšení.

Moji právníci říkali, že nikdy neviděli případ, který byl zorganizován tak rychle. Mezi dnem, kdy se dokumenty dostaly k soudu, a stanovením data slyšení uběhlo jen osmnáct dní.

Můžete přiblížit případ, za který jste byla odsouzena?
Rozhodla jsem se sdílet své potratové pilulky se ženou, která v únoru roku 2020 (na začátku pandemie) kontaktovala iniciativu Potraty bez hranic.

Kvůli covidu se zavíraly hranice a my jsme nevěděli, jak budeme převážet ženy, které mají domluvené potraty v zahraničí. Řešili jsme také, jestli do Polska dorazí objednané potratové pilulky. Pošta totiž oznámila, že v případě uzavření hranic přestane doručovat balíky z ciziny.

Tato žena nás kontaktovala, protože chtěla vycestovat do zahraničí. Řekla nám, že čeká na potratové pilulky, ale ty zatím nepřichází. Byla skoro ve dvanáctém týdnu těhotenství, takže se rychle blížila k časovému limitu, do kterého lze provést potrat.

Sdělila nám také, že je kontrolována. Všechny její zprávy a telefon si čte její manžel. Řekla: „Prosím, nepište mi ani nevolejte. Já zavolám vám.“ Sama mám zkušenost se vztahem s násilnickým partnerem, takže jsem přesně věděla, proč takto komunikuje. Věděla jsem, že žije v násilnickém vztahu. 

Proto jsem se rozhodla s ní léky sdílet, aby měla možnost těhotenství ukončit a sama se rozhodnout.

Udání manžela

Pro ni jako pro oběť domácího násilí nebyla žádná možnost, že by ji stát dovolil jít na potrat?
Ne. V Polsku neexistuje zákon, který by umožnil použít násilnický vztah jako argument k ukončení těhotenství. 

Tato žena nakonec potratila samovolně. Ona tedy stíhaná není?
Polský zákon říká, že osoby, které potratí zhruba do 22. týdne nebudou kriminalizovány. Můžeme si léky objednat, můžeme je použít. Kriminalizován je podle zákona každý, kdo k potratu napomáhá. Jsem odsouzena za to, že jsem pilulky poslala, i když nebyly použity. 

Když k této ženě přišla policie, protože je o balíčku informoval její manžel, tak léky zabavila. Ona ale stejně potratila. Vím, jak k tomu došlo, ale její svědectví je neveřejné, takže o tom nemohu mluvit. Dítě ale neměla.

Kdo během procesu svědčil?
Kromě ženy, které jsem poslala léky, ještě její manžel, který zavolal policii. Během vyšetřování jsme o svědectví požádali také chůvu jejich dítěte.

Jste první potratová aktivistka odsouzena v Polsku. Může váš rozsudek ovlivnit činnost ostatních aktivistů nebo například polských doktorů?
Z rozhovorů s ostatními aktivisty, kteří se soustředí na stejné téma, vím, že se nebojí. Kvůli tomuto rozsudku jsou ještě rozčílenější.

‚Superhrdinka roku 2022.‘ Polský týdeník ocenil aktivistku za práva žen na interrupci Wydrzyńskou

Číst článek

Veškerá činnost spočívá na nás aktivistech, ne na vládních organizacích. My se musíme snažit spravit to, co udělala vláda. A co dělají doktoři. 

Ti se bojí, zejména po rozhodnutí z roku 2020, na základě kterého už nelze přerušit těhotenství ani kvůli smrtelné vadě plodu. Tolik se bojí, že skončí ve vězení, že radši nedělají nic. Prostě čekají, až plod přirozeně zemře. Kvůli tomu už v Polsku zemřely dvě ženy. Čekají tak dlouho, až lidé umírají a nedělají nic. Bojí se zachraňovat životy, aby to zákon neviděl jako potrat. 

Když jsem se dozvěděla o rozsudku, koukala jsem se na rozhovor s jedním slavným polským doktorem. Říkal, že si teď pětkrát více rozmyslí každý potrat. To je šílené. Nerozumím, že se více bojí o vlastní bezpečí, než o naše životy. 

Ochrana plodu

Po vašem rozsudku se objevil velký tlak ze strany mezinárodních organizací, dalších aktivistů, OSN a podobně. Je možné, že polská vláda skutečně provede nějaké změny ve prospěch žen, které chtějí ukončit těhotenství?
Tento mezinárodní tlak jsme pozorovali od začátku soudního případu. Trvá to už více než rok. OSN poslala polské vládě dopis nejen kvůli mně, ale obecně kvůli přístupu k potratům. Totéž platí pro Amnesty International, ministry, evropské úředníky a mnoho organizací mimo Polsko.

Polská vláda na dopis OSN odpověděla, že život v Polsku je chráněn již od početí. Pro ně je všechno, co se děje kolem mého případu, v souladu s polským právem, které je demokratické.

V rozhovoru s BBC se prezidenta Andrzeje Dudy náhodou zeptali na můj případ. Na otázku o aktivistce, které hrozí trest vězení, řekl: „Jsem katolík, víte, vždycky chráním život.“

I když Evropský parlament tlačí na vládu ohledně přístupu k potratům, polské vládě je to opravdu jedno. Každý den Polsko platí obrovské pokuty. To je také nezajímá, tak proč by se měli starat o nás ženy?

Nechránili Annu, které jsem poslala prášky, před domácím násilím. Nechránili ji ani před státním násilím. Dva policisté bez soudního příkazu přišli k ní domů a prohledávali soukromé věci. Ženy tu opravdu nechrání.

S jakou reakcí jste se setkala u polské veřejnosti?
Na začátku jsem se trochu obávala, jak se na můj případ bude společnost dívat a jestli ho bude vnímat tak, jak ho vidím já. Byla jsem překvapena, ale v dobrém slova smyslu. Dostala jsem tisíce vzkazů solidarity a podpory od lidí, které ani neznám.

Amnesty International udělala před posledním slyšením anketu a ptala se lidí, jestli by udělali totéž, co jsem udělala já. Téměř 50 procent odpovědělo, že ano. Sama jsem věděla, že můj čin byl správný. Ale pár dní po rozsudku mohu říct, že vím, jak vypadá pravda. Vím, že tento proces je politický. Pro mě je rozsudkem výsledek té ankety, ne verdikt před soudem.

Takže byste to udělala znovu?
Ano. Když policie Anně zabavila prášky, věděla jsem, že mě to může dostat do problémů, ale udělala bych to znovu. Bez váhání.

Před soudem jste řekla, že jste nevinná, vinen je polský zákon, a proti rozsudku jste se odvolala. Myslíte, že máte šanci?
U polských soudů těžko říct. Z 22 soudců jich 15 nominuje generální prokurátor, který je zároveň ministrem spravedlnosti, takže jsou ze stejné politické strany.

Kdyby mě soudil takový soudce, vím, že pravděpodobně zachová stejný rozsudek. Existuje šance, že požádám nejvyšší soud o zrušení rozsudku, protože soudce byl nominován politiky, nikoliv demokratickým způsobem.

Nebo se obrátím na Evropský soud. Je to dlouhý příběh, ale dříve nebo později bude mít konec a bude vynesen rozsudek. Věřím, že jsem nevinná a že lidé si musí pomáhat.

Jste jednou ze zakladatelek organizace s názvem Abortion Dream Team. Na co se specializujete?
Začali jsme původně ve čtyřech, každá z nás dělala něco jiného. Jedna z nás pracuje pro poskytovatele potratů, já jsem mnoho let dělala podporu těm, kteří si objednají pilulky a chtějí mít kontakt na někoho blízkého, když je berou.

Syn polské političky spáchal sebevraždu. Stal se obětí sexuálního zneužití, jejichž popis zveřejnila média

Číst článek

Další dvě v té době pracovaly ve feministické organizaci. Byla to taková dokonalá kombinace nás čtyř. Máme stejnou zkušenost, ale z různých stran.

Na začátku jsme se rozhodly, že budeme cestovat po zemi a mluvit s lidmi o přístupu k potratům v Polsku bez tabu. Chtěly jsme ukázat, že jsme lidé, kteří tuto zkušenost mají. Poskytly jsme potratovému hnutí své tváře.

Snažili jsme se prosazovat přístup k interrupcím ve spolupráci s pěti dalšími organizacemi. Vybudovali jsme síť Potraty bez hranic a jsme schopni nejen pomáhat lidem s přístupem k potratům, ale také jim pomáhat logisticky.

Co je pro nás největší úspěch, můžeme jim pomáhat finančně. Mnoho lidí nemá dostatek peněz na to, aby si zaplatili potrat na klinice, zejména ve druhém, někdy i třetím trimestru.

Odkud berete finanční prostředky?
Z darů od lidí z celé Evropy. Potraty bez hranic je nadnárodní iniciativa, takže jsme se snažili vybrat co nejvíce peněz z drobných darů. V loňském roce jsme oznámili, že kvůli změnám v polské legislativě posíláme těhotné v druhém trimestru do Belgie a dostali jsme příspěvek od belgické vlády. Také francouzská vláda nám dala peníze na naši činnost.

Očekáváte, že další evropské země, například Slovensko, budou následovat se zákazem potratů nebo ztížením přístupu k tabletám ukončujícím těhotenství?
Tohle je myšlenka, která je se mnou od omezování potratů ve Spojených státech. V Polsku to možná byla souhra náhod, ale když se to stalo ve Spojených státech, tak jsem si uvědomila, že podobné zákony a změny se mohou stát i v jiných zemích. Nyní tato možnost hrozí v Itálii, objevují se zvěsti i o Slovensku a Maďarsku. Může to být evropský i celosvětový trend.

Julie Šafová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít