Týden po řádění tajfunu Haiyan Filipínci stále na ulicích zničených měst a obcí prosí o hrst rýže a pitnou vodu. Ranění jsou zcela odkázáni na pomoc druhých. V městečku Tanawan, které pětimetrová vlna doslova smetla z povrchu zemského, je situace zoufalá.

10:28 16. listopadu 2013 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Vojáci zvedají invalidní vozík s paní Emily a pomalu ji nakládají na auto. Ještě před tajfunem totiž utrpěla mnohočetnou zlomeninu nohy a doktoři ji museli zafixovat několika šrouby. To nejhorší však přišlo přesně před týdnem.

„S manželem jsme se schovali v koupelně, protože nám vichr rozbil okna v ložnici. Asi po deseti minutách se však do domu začala valit voda. Nebylo úniku, můj muž se proto snažil rozbít střechu, ale nešlo to. Naštěstí se pak zřítila zadní stěna domu a voda nás vyplavila ven, kde jsme se zachytili stromu na zahradě,“ vzpomíná 58letá Emily Savarino na hrůzné okamžiky.

S mužem se drželi v objetí, jinak by prý neměla šanci se vůbec udržet. „Modlili jsme se, aby nám Bůh dal sílu přežít, dokud se nedostaneme nahoru na strom. A když jsem konečně byla schopná se podívat dolů, neviděla jsem nic než vodu, valící se špinavou vodu, žádné domy, nic,“ dodává se slzami v očích.

Právě v městečku Tanawan, kde paní Emily bydlela, totiž tajfun Haiyan, respektive Yolanda, jak ho Filipínci nazývají, způsobil, že nezůstal stát jediný dům. Zraněná noha se Emily mezitím zanítila, teď proto musí co nejrychleji do nemocnice. A pak k rodině, která bydlí na jiném ostrově:

„Půjdu do svého rodného města, do Davaa, kde žijí mé děti. Sem se už nikdy nevrátím. Není vlastně ani kam.“

Robert Mikoláš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít