Foto iROZHLAS.cz
Covid rekordně snížil emise skleníkových plynů. ‚Klima to v dlouhodobých cyklech ani nepozná,‘ říká Tolasz
O rekordních sedm procent poklesly roční globální emise skleníkových plynů v důsledku protipandemických opatření. Do dlouhodobých změn klimatu se to ale nepromítne. „Stále je to zhruba 50 gigatun skleníkových plynů ročně, které do atmosféry přidáváme navíc,“ říká klimatolog Radim Tolasz. Po krizích, které utlumují průmysl, navíc emise obvykle strmě rostou. V Česku podle odhadů loni neklesly vůbec.
Předběžné výpočty produkce skleníkových plynů za rok 2020 publikovali vědci z Global Carbon Project v magazínu Nature Climate Change. Vůbec největší propad emisí zaznamenali loni během jarní vlny, a to až o 17 procent v porovnání s denními průměry stejného období roku 2019.
Takové snižování emisí skleníkových plynů ale podle Tolasze nebylo promyšlené a cílené. Vlády se snažily omezit především lidské kontakty, nikoliv znečišťování. „I proto to teď nevypadá, že by snižování pokračovalo. Klima to v dlouhodobých cyklech ani nepozná,“ dodává.
Větší relativní pokles emisí byl zaznamenán jen během druhé světové války. Poslední pokles emisí byl o 1,3 procenta, a to v roce 2009, jako důsledek finanční krize.
Právě první měsíce pandemie byly také jediné, které pozastavily životy lidí na celé planetě ve stejný okamžik. „Teď už globálním lockdownem neprocházíme. Většina světa funguje v podstatě normálně, s malými omezeními,“ říká Ondráš Přibyla, koordinátor webu Fakta o klimatu.
Emise sice loni snížili všichni největší znečišťovatelé, jenže zatímco odhady hovoří o poklesu 12 procent ve Spojených státech, 11 procent v Evropské unii a devět procent v Indii, v Číně klesly jen o 1,7 procenta. Právě průmyslová a lidnatá Čína přitom žebříček znečišťovatelů s náskokem vede, se zhruba třicetiprocentním podílem na globálních emisích.
O emisích skleníkových plynů nejpřesněji vypovídají hlášené spotřeby energií, ty jsou ale dostupné až s několikaměsíčním zpožděním. Studie publikovaná odborným časopisem Nature Climate Change proto odhaduje poklesy emisí během roku 2020 za pomocí dat o mobilitě, společně s daty o výrobě elektřiny a dalšími podrobnými statistikami.
Na první pohled pozitivní dopad pandemie má významný háček. Přestože lidstvo loni vypustilo méně skleníkových plynů než o rok dříve, jejich koncentrace v atmosféře nadále stoupaly. Podle zprávy OSN dokonce na nejvyšší úroveň za poslední tři miliony let.
„Produkci emisí si můžeme představit jako přítok vody do vany a koncentrace emisí jako její hladinu. I když malinko uberu na přítoku, hladina se pořád zvyšuje,“ vysvětluje Přibyla.
Doprava klesla na polovinu
Nejcitelnější pokles nastal v pozemní dopravě, která se po energetice a průmyslu podílí na celkovém znečištění třetí největší měrou, a to zhruba pětinovou. V březnu a dubnu klesly emise z pozemní dopravy zhruba na polovinu svých denních průměrů roku 2019.
Představu o tom, jak přijatá opatření omezila dopravu v České republice, mohou dokreslit koncentrace jiných plynů, například oxidů dusíku. Ty mají na rozdíl od CO2 přímý vliv na kvalitu ovzduší, navíc se jejich roční koncentrace měří na 104 stanicích po celé republice. Podle Českého hydrometeorologického ústavu během prvního měsíce jarního nouzového stavu doprava spadla o zhruba třetinu. Podzimní koronavirová opatření stejný efekt nepřinesla, přesto nakonec loni nebyla vyhlášena ani jedna smogová situace.
„Nouzový stav je až čtvrtou příčinou toho, že jsme loni naměřili nejlepší ovzduší, které kdy bylo. Teplá zima, mírné léto, převážně dobré rozptylové podmínky a dostatek srážek výrazně zlepšují kvalitu ovzduší a pro rok 2020 byly příznačné,“ vysvětluje Jáchym Brzezina, vedoucí oddělení kvality ovzduší z Českého hydrometeorologického ústavu v Brně.
Podíl kategorií na produkci CO2: 44 procent globálních emisí CO2 pochází z výroby elektřiny a tepla. Průmysl produkuje 22 procent (včetně výroby oceli a cementu), pozemní doprava 20 procent, veřejný sektor 4 procenta (sem patří například provoz kancelářských budov a obchodů), domácnosti 5 procent a letectví 2 procenta.
Naopak průmysl, který byl podle globálních statistik druhým nejvíce přibrzděným znečišťovatelem mezi sektory, se v Česku vyjma několika týdenních odstávek automobilek a lokální nákazy v Dole Darkov téměř neomezil. „Průmyslové provozy běží pořád. Omezuje se pohyb lidí a služby. Ale zavřené hospody, restaurace nebo hotely jsou z hlediska emisí CO2 malým sektorem,“ pokračuje Přibyla.
Dočasné snižování výroby oproti strukturálním změnám má ale pro klima podle odborníků jen krátkodobý efekt, který se prakticky neprojeví. „Pokud to zároveň nerozšíříme o změny v energetice a dopravě, nemusí mít loňské snížení emisí významnou roli,“ odpovídá Přibyla na otázku, zda si z pandemie můžeme něco odnést.
Dodává ale, že právě investice do oživení ekonomiky jsou příležitostí k tomu hledat způsoby k tomu, aby jako sektor vypouštěla méně skleníkových plynů.
Brzdí nás kůrovec
Skeptický je také klimatolog Tolasz. Očekává, že přesnější inventura emisí v Česku za loňský rok odhalí, že i přes globální pokles a veškerá epidemická opatření budou naše výsledky přinejlepším stejné jako v roce 2019, možná i o něco vyšší.
Emise jsme přitom snižovali už od druhé poloviny osmdesátých let postupně téměř až na polovinu historického maxima, než se trend v roce 2019 zvrátil s postupem kůrovcové kalamity.
‚Už to není ono.‘ Mapa ukazuje, jak kůrovcová kalamita a sucho mění tradiční bašty táborníků
„Součástí výpočtu emisí jsou takzvané propady, tedy například kolik lesy odčerpají skleníkových plynů nebo oxidu uhličitého z atmosféry. Pokud jsou lesy v problémech a odčerpávají méně, výsledná inventura se zvedá. A to je teď náš problém,“ popisuje Tolasz.
Poslední dostupné údaje ze Zprávy o stavu životního prostředí v roce 2019 odhadují, že se meziročně téměř zdvojnásobilo množství smrkového dřeva napadeného kůrovci. Kalamitní těžba tvoří 95 procent vytěženého dřeva.
Kůrovcovou kalamitu nově zohlednila také Evropská komise ve své dohodě o zpřísnění klimatických závazků k roku 2030. Na prosincovém jednání se členské státy unie zavázaly k celkovému snížení skleníkových plynů o nejméně 55 procent oproti roku 1990. Podle českého premiéra Andreje Babiše (ANO) o zohlednění role lesů v plnění klimatických cílů usilovala Česka republika kvůli kůrovcové kalamitě, která způsobila, že české lesy začaly vypouštět CO2, místo aby jej pohlcovaly jako dříve.
Rychlá fakta
V Česku připadá necelých 40 procent celkových emisí na sektor energetiky, jen spalování hnědého uhlí v elektrárnách podle výpočtů projektu Fakta o klimatu přispívá 32,8 milionu tun emisí ročně. Dvě největší české hnědouhelné elektrárny Počerady a Prunéřov vyprodukují ročně o trochu více emisí skleníkových plynů než veškerá osobní automobilová doprava.
Emise z dopravy u nás zvyšuje závislost na ropných produktech, s 15procentním podílem je druhým největším producentem emisí v Česku.
Detailní rozložení celkových emisí skleníkových plynů v tuzemsku za rok 2018 popisuje infografika projektu Fakta o klimatu.
Související témata: emise, skleníkové plyny, koronavirus, průmysl, doprava, kůrovcová kalamita, Datová žurnalistika
