V Česku přibývá rodičů, kteří odmítají očkování pro své děti
Ústavní soud dnes veřejně projednával stížnost Pavla Vavřičky, který dostal pokutu 3 tisíce korun za to, že nenechal syna a dceru naočkovat proti infekčním nemocem. Vavřička to považuje za porušení svých práv. Už loni v jiném případu Nejvyšší správní soud rozhodl, že pokud rodič nenechá své dítě naočkovat, není takové jednání ani přestupkem. Ústavní soud dnešní případ odročil, rozhodnutí vyhlásí za 14 dní.
Pokutu Pavlu Vavřičkovi vyměřila v roce 2003 Krajská hygienická stanice Středočeského kraje. S odvoláním neuspěl na ministerstvu zdravotnictví, ani u Městského soudu v Praze, zamítnuta byla i jeho stížnost u Nejvyššího správního soudu.
Pavel Vavřička je přesvědčený, že by očkování mohlo dětem poškodit zdraví. Ústavní soud pozval k případu i hlavního hygienika České republiky Michaela Víta, který uvedl, že právě díky vysoké proočkovanosti přestaly být některé nemoci hrozbou.
Každá země má očkování nastaveno jinak. Karin Hermannová vychovává s manželem děti střídavě v Česku, Austrálii a Švýcarsku.
„Česko má jednu přednost oproti jiným zemím. Očkování sice nařizuje, ale zároveň lékař sleduje očkovací kalendář, takže rodiče nemusí sledovat lhůtu. Ve Švýcarsku očkování nikdo nesleduje, pokud je očkování nutné, musí to sledovat rodiče, jinak jim nějaké očkování unikne,“ říká Hermannová.
V poslední době v Česku přibývá rodičů, kteří očkování pro svého potomka odmítnou. Ministerstvo zdravotnictví nyní chystá novelu, která tresty obnoví. Platit by měla od roku 2012.
Podle ministerstva by se novela měla dotknout pravděpodobně očkování proti tetanu, dávivému kašli, záškrtu, dětské přenosné obrně, virové žloutence typu B, spalničkám, příušnicím a zarděnkám.
„Já nejsem pro tvrdé sankce, nicméně měli bychom si všichni uvědomit, že očkování je žádoucí a pokud se podíváme do států EU, tak proočkovanost se pohybuje mezi 85 až 99 procenty,“ říká předseda České vakcinologické společnosti Roman Prymula.
V České republice existuje takzvaná očkovací vyhláška, podle které lidé zjistí, kdy a jaké očkování mají podstoupit.
„V Evropě neexistuje identický očkovací kalendář. Nedaří se nám kalendář na úrovni EU zharmonizovat. Každý stát si snaží držet to své, co má,“ dodává Prymula.„Rodiče jsou zákonnými zástupci dítěte a měli by rozhodovat o úkonu, říká místopředsedkyně občanského sdružení Rozalio Martina Suchánková.
Podle vědeckého sekretáře České vakcinologické společnosti Romana Chlíbka je podstatné, komu budou rodiče naslouchat, aby se pak mohli dobře rozhodnout:
„Je tu celá řada sdružení a antivakcinistů, kteří rodiče ve snaze informovat, jim vyloženě lže a informuje velice špatně. A oni pak nevědí, jak se správně rozhodnout.“
Pokud rodiče nenechají dítě očkovat, upírají jim podle Romana Chlíbka plnou ochranu:
„Může se stát, že se ve školce nebo škole vyskytne dítě, které nemohlo být očkováno z důvodu kontraindikace nebo proto, že je nemocné. A pokud bude mít ve svém okolí více neočkovaných dětí, protože se rodiče z nějakých důvodů rozhodli, že to není pro jejich dítě prospěšné, tak stoupá riziko pro ty děti, které nemohly být očkováni. Je to nezodpovědný přístup k populaci.“
