Tichý střelec se uvaří ve vlastní hlavě, do poslední chvíle není poznat, že vytáhne zbraň, říká psycholožka
Tichý střelec či osamělý vlk. Tak se označují útočníci, u kterých nikdo do poslední chvíle netuší, že vytáhnou zbraň. Podle policejní psycholožky Ludmily Čírtkové se tito lidé potýkají se skutečnými nebo domnělými problémy, které vyústí v demonstrativní násilí. „Uvaří se ve vlastní hlavě,“ říká pro iROZHLAS.cz expertka v návaznosti na střelbu v ostravské nemocnici. Po útoku dvaačtyřicetiletého muže zemřelo šest lidí.
Policie v souvislosti s útokem v ostravské nemocnici uvedla, že šlo o tichého střelce. Co to znamená?
Nejde o terminus technicus. Policie tímto velmi srozumitelným výrazem zřejmě označila chování pachatele na místě činu. Většinou máme představu, že násilí předchází nějaký konflikt. V tomto případě tomu tak nebylo. Čili jsou případy, kdy pachatel útočí bez předcházejících střetů. Dostane se na místo měkkého cíle a tam zaútočí na nic netušící lidi.
Na sousedy působil jako sportovec a pohodář. Co o střelci z Ostravy zjistili reportéři Radiožurnálu?
Číst článek
Můžete tento typ pachatele více charakterizovat?
Je obecně označován jako osamělý vlk. Rozlišují se dvě základní kategorie. Jedna je představována pachateli, kteří tak konají z teroristických motivů. A do druhé skupiny patří ti, kteří konají z osobních motivů. Těmto pachatelům se říká také osobně motivované atentáty. Pojem osamělý vlk má vyjadřovat fakt, že pachatel koná ve vlastní režii. To znamená, že není napojen na žádné skupiny ani podpůrné struktury. Ten čin je vysloveně jeho režie a má delší inkubační dobu.
Co může být takový útok spouštěč?
U těchto osobně motivovaných atentátů, někdy se mluví také o osamělých vlcích zabijácích, jde o delší dění. Než pachatel dospěje k danému činu, je to proces. Většinou dosedne nějaká životní krize, životní problém na predisponovanou osobnost. Problém nebo krize, kterou pachatel prožívá, vede k jeho psychické destabilizaci. Když to shrnu: pachatel má v hlavě určitý problém, zejména jde o domnělé nebo skutečné křivdy. Pocit křivdy s sebou nese i pocit frustrace. Většinou jde o problém, na který se pachatel snaží upozorňovat, snaží se ho vyřešit, ale protože to podle jeho představ nefunguje, tak dochází k tomu, čemu se říká maligní vývoj konfliktu. To znamená, že konflikt se v hlavě pachatele roztáhne do té míry, že se pro něj stane zásadní životní otázkou a všechno ostatní vytěsní.
S tím souvisí i velmi častá sociální izolace, to znamená, že nemá další kontakty. Lidově řečeno se uvaří ve vlastní hlavě, protože ten problém – ať už údajný, nebo skutečný – nemá s kým probrat. Je na to sám. Sociální izolace pak vede k tomu, že se začnou objevovat zlé myšlenky jako nenávist, ale i vztek na domnělé původce jeho problému. Z myšlenek nenávisti, zášti nebo i pomsty je pak krůček k tomu sáhnout k násilí.
Střelce z Ostravy popsali sousedé jako pohodáře, podle jeho zaměstnavatele byl přesvědčen o tom, že je těžce nemocný. Mohla by být frustrace z toho, že ho třeba lékaři odmítají s tím, že je zdravý, takový spouštěč?
Tento konkrétní případ nechci komentovat.
Demonstrativní násilí
Když je člověk v takovémto rozpoložení, stačí pak i banální incident k tomu, aby sáhl po zbrani?
Spouštěč může být velmi rozmanitý. Může vyplývat z drobné události, která budoucího pachatele potkala, a z hlediska ostatních to představuje drobnost, ale ten pachatel tím, že je fázi zacykleného konfliktu, nemá odstup a jde ke koncovce. Ta bývá také označována jako finální bankrotová reakce. Tím se má na mysli, že zbytnělý konflikt vede k tomu, že rozhoupá, labilizuje celou osobnost. To, co platilo dříve, hodnoty jako morální imperativy nebo tabu zabíjet, najednou padá. Objevují se u pachatele agresivní, ale i autoagresivní ideace a myšlenky (například sebepoškozování – pozn. red.). Finální bankrotová reakce je potom vyrobena v podobě útoku na nevinné lidi.
Dá se u těchto lidí brutálnímu činu zabránit? Třeba že se takovému člověku někdo více věnuje?
Ve zkratce se dá říct, že o u amokářů, tedy u těch aktivních střelců, je ve hře taková trojčlenka. Propad sociální tváře. To je ten konflikt, problém, ať už domnělý, nebo skutečný. Myšlenky na pomstu. A třetí věc je grandiozita. To je zásadní problém, který je spojen s osobností. To znamená, že ten dotyčný má představu, že je potřeba, aby na svůj problém upozornil. A v jeho představách to upozornění musí být něco velkého, proto slovo grandiózní a proto takovéto demonstrativní inscenace násilí.
Zmiňovala jste, že jde také o aktivního střelce. Tichý střelec je tedy synonymum pro toto označení?
Je to výstižné označení chování pachatele těsně před činem, protože si představujeme, že když někdo chystá takovou hrůzu, že to na něm musí být už nějakým způsobem vidět. Představujeme si třeba, že už je nadrážděný, agresivní, že tam vlítne, bude křičet a lidi ohrožovat zbraní, ale tak to právě u těch aktivních střelců nebývá.
Jak byste je tedy popsala?
U aktivních střelců, nebo u takzvaných amokářů, je skutečně specifické to, že si vyberou místo, na které zaútočí. Na to místo přijdou zdánlivě zcela klidně a pro vnější okolí není dopředu rozpoznatelné, že za několik vteřin vytáhne zbraň, protože to nikoho v tom kontextu ani nenapadne.
„Vzal si do hlavy, že je těžce nemocný a že ho nikdo nechce léčit. Docházel všude. Poslední měsíc nechodil do práce, měl volno, před 14 dny přišel s tím, že je na nemocenské. Víc o tom nechci mluvit.“
Aleš Zygula (zaměstnavatel domnělého pachatele)
Útok v Ostravě se podle policie odehrál během několika vteřin. Mají pak lidé šanci vůbec utéct a ubránit?
Záleží na okolnostech. Jsou už tréninky na určité typy měkkých cílů, dělají se tréninky, jak se v takové situaci rozumně zachovat, třeba jestliže jde o útok na školy. Univerzální vždy účinné opatření ale neexistuje. Kdyby tomu tak bylo, asi by to přineslo velkou úlevu a pak by samotný princip činu přestal fungovat.
Jde pro policisty o nejobávanější pachatele, když se jejich útok nedá předvídat?
Jde o problém, u kterého je velmi těžká prevence. Je to jako hledat jehlu v kupce sena. Přestože existují určité nástroje na určité typy takovýchto masových vražd, to znamená, že existují kategorie varovných signálů pro určité typy osamocených vlků, tak jde o indikátory, které nemusí být vždy zcela viditelné. Jde o informace, které nejsou k dispozici na jednom místě, tudíž ani policie jimi nedisponuje.
Takže z pohledu praktika se dá říct, že nejlepší prevence je všímavost v rodině. Jestliže se někdo uzavírá do sebe, jestliže se začne vařit ve svém konfliktu, jestli se začíná měnit. To znamená, jestli se místo normálních nálad objevují myšlenky na sebevraždy, jestliže se začne orientovat na sítích a začne hledat informace o podobných věcech, tak to jsou už určité signály, které by nejbližší měly vést k tomu, aby dotyčnému nabídli pomocnou ruku. A když nebude fungovat nejbližší okolí, tak i požádat odborníky.
Výborný zásah
Jsou v tuto chvíli na místě obavy, že by se tímto činem mohl inspirovat někdo další, kdo se třeba nachází v podobném psychickém rozpoložení?
Otázka o nápodobě takového činu je zcela legitimní. Současné studie totiž ukazují, že efekt nápodoby skutečně může zafungovat. Všechno to jsou ale studie ze Spojených států amerických, kde je přece jen odlišné prostředí a především větší dostupnost zbraní.
Nelze proto říct, jak silný může být efekt nápodoby v prostředí evropském, nelze ale vyloučit, že tato nápodoba může určité lidi, kteří se nacházejí v podobné situaci a jsou podobně indisponovaní, přivést do pohybu.
Vy jste připravila profil útočníka z Uherského Brodu a jeho ženy. V čem byl tento případ specifický? Podobal se aktuálnímu útoku?
Shody mezi oběma případy zatím nebudu komentovat. Obecně ale mohu říct, že modely, které jsem popisovala – cesta k finální bankrotové reakci vedoucí od počátečního konfliktu, který se promítne do krize sebecítění, což následně vede k psychické destabilizaci a projevuje se také sociální izolací – jsou obecně platné pro osamělé vlky, kteří útočí z osobních pohnutek.
Máte pocit, že se od události v Uherském Brodě zlepšila práce policie, pokud jde o zásah v podobných akcích?
Opírám se pouze o informace z médií a z nich mohu konstatovat, že postup policie byl výborný.
220 minut ostravské tragédie. Co se dělo v době mezi první a poslední vystřelenou kulkou?
Číst článek
Jak by se v této chvíli mělo pracovat s pozůstalými? Jaký druh pomoci by se jim měl nabídnout?
Pozůstalí nyní prožívají chvíle šoku, kdy mají pocit, že jim žádná pomoc ve skutečnosti pomoct nemůže. Samotná myšlenka, že k něčemu takovému došlo, je pro ně nepřijatelná. Oběti vědí, že teď budou mít jiný život, který bude velice těžký. Představte si, že rodina přijde o živitele nebo o matku. To jsou okamžiky, kdy vzniká řada konkrétních a někdy i existenčních problémů.
Jakou pomoc tedy potřebují? Zaprvé to je pomoc při řešení zcela nové životní situace, a to i podporu v těch existenčních věch. Finanční pomoc hraje zcela zásadní roli a ukazuje obětem i jakési psychologické poselství – že jsou oběťmi, které utrpěly újmu a zaslouží si respekt. Kromě těchto potřeb je namístě samozřejmě emocionální podpora, zejména od těch nejbližších. A pokud bolest ze ztráty člověka i dál ochromuje, je dobré využít také profesionální psychologickou pomoc.
Střelba v Ostravě
- Muž, který v úterý ráno střílel v ostravské fakultní nemocnici, je po smrti. Střelil se do hlavy ještě před dopadením policií. Šlo o dvaačtyřicetiletého muže z Opavska, zbraň neměl legálně. Oběťmi jsou pacienti traumatologické ambulance z nemocniční polikliniky, nejsou mezi nimi děti.
- Muž zastřelil šest lidí, další tři zranil, jeden z nich je v kritickém stavu. Policie pracuje na identifikaci obětí a zjišťuje, co pachatele ke střelbě vedlo. Střelba trvala několik sekund.
- K uctění památky obětí úterní střelby v ostravské nemocnici se v úterý 17. prosince po republice rozezní sirény. Spustí se v poledne a budou houkat dvě minuty 20 vteřin. V Ostravě to v úterý uvedl premiér Andrej Babiš (ANO). Bude to podobné jako při incidentu v Uherském Brodě v únoru 2015, řekl premiér. Dodal, že vláda, kraj a město chtějí přispět pozůstalým částkou 300 000 korun.
- V polovině března se střílelo i v jedné z pražských nemocnic. Hospitalizovaný muž postřelil na hematologickém oddělení FN Královské Vinohrady dva pacienty, kteří s ním leželi v pokoji. Sestry na pokoj vběhly a jedné z nich střelec zbraň odevzdal. Muž v dubnu zemřel ve vazební věznici.
