Rada pro rozhlasové a televizní vysílání posílá médiím seznam zakázaných vulgarismů
Podržtaška, nádiva, držgrešle. I tato slova jsou na seznamu vulgarismů, který do některých médií rozesílá Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Soupis, na kterém se nacházejí i daleko tvrdší výrazy, adresuje Rada hlavně těm stanicím, které v minulosti odvysílaly sprostá slova. Výsledkem je údajně definice toho, co by mělo být v éteru zakázané.
Předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Kateřina Kalistová řekla, že jde o seznam vulgarismů zkopírovaný z internetové encyklopedie Wikipedie, a že upozornění na odvysílání vulgarismu je jediným možným trestem, jinak Rada zakročit nemůže.
O vulgarismech v médiích mluvil na Radiožurnálu bývalý člen Rady České televize, evangelický duchovní a dlouholetý rozhlasový redaktor Miloš Rejchrt
„Do jisté míry počínání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání chápu. Jazyk, jak se dočteme třeba v Bibli, je nepatrný lidský úd, který ale dokáže hodně věcí. Jako malý oheň dokáže zapálit i velký les. Jazyk a užívané výrazy mají vliv i na naše chování a jednání. Vulgární, surová a sprostá slova svádí také k vulgárnímu, surovému a sprostému jednání,“ říká bývalý člen Rady České televize, evangelický duchovní a dlouholetý rozhlasový redaktor Miloš Rejchrt a pokračuje:
„Na druhou stranu Bible také říká, že pramen z téhož zřídla nemůže vydávat vodu sladkou ani hořkou. Jinými slovy máme na jazyku to, co máme na srdci. Máme především dbát o svůj niterný rezervoár emocí a úmyslů, aby byl čistý. Aby neotravoval a nezamořoval a z čistého srdce pak promlouvá i čistá řeč. Jsem dosti skeptický k tomu, přikazovat z nějakého centra jazykovou hygienu.“
„Kdo si neoblíbil čistotu srdce a následnou čistotu jazyka, ten pak bude mluvit třeba i bez vulgarismů, ale nic pěkného svou řečí nevykoná,“ uvádí Rejchrt.
O tom, co je v oblasti jazyka slušné a co je sprosté má podle Rejchrta v popisu práce škola a rodina.
„Zdá se mi už trochu pozdě, když dospělé novináře někdo takto napomíná. Nepatřičné zacházení s jazykem by novináři měli vytknout především jeho kolegové, čtenáři a posluchači a jeho nadřízení,“ podotýká evangelický duchovní Rejchrt.
Jazykový svět okolo nás má na lidi podle Rejchrta veliký vliv, a ať novináři chtějí, či ne, přizpůsobují se mu:
„Ten, kdo má dar zacházet s jazykem a má také možnost toto zacházení uplatnit, má hledět na to, aby jen nepřebíral zaběhaná klišé, obvyklé vulgarismy, někdy i vyčpělé. Když, tak ať si vymyslí nějaké nové. To je podle mého názoru i úkol veřejnoprávních médií.“
