NKÚ: Ceny cyklostezek jsou podezřelé, chybí dohled i jasná pravidla
Nejvyšší kontrolní úřad upozorňuje, že stát vydával peníze na budování cyklostezek bez řádného porovnání kvality, účelnosti a ceny staveb. Za různé trasy proto platil různé částky – od 500 až do 4000 korun za metr čtvereční. Kontroloři se zaměřili na 23 staveb, které vznikly v letech 2007 až 2011 a za které Česko zaplatilo 850 milionů korun.
Celkově vynaložil Státní fond dopravní infrastruktury v tomto období na stezky 1,5 miliardy korun, další 2,5 miliardy poslala Evropská unie.
Podle Karla Sehoře z Nejvyššího kontrolního úřadu je hlavním problémem nekoordinace subjektů, které se na budování stezek podílejí. Nejvíce jich platí Státní fond dopravní infrastruktury, další peníze proudí z ministerstva pro místní rozvoj, regionálních operačních programů a programu Praha-konkurenceschopnost.
O cenách cyklostezek diskutovali v Ozvěnách dne Karel Sehoř z NKÚ a cyklokoordinátor z ministerstva dopravy Václav Krumphanzl
„Nám jde o to, aby existovaly od ministerstva pro místní rozvoj a hlavně od ministerstva dopravy metodiky, podle kterých by mohli v jednotlivých regionech postupovat. Metodiky by přispěly k tomu, aby postupy byly jednotnější – a to nejen k cenám, ale i k technickým řešením,“ vysvětluje Sehoř.
„Státní fond dopravní infrastruktury určitě neinvestoval neefektivně do údržby či výstavby cyklostezek. Fond můžeme jako ministerstvo dopravy ovlivnit, ale rozhodně nemůžeme ovlivnit kraje. Můžeme vydat 100 metodik, ale kraj, pokud bude chtít, půjde svou vlastní cestou. Můžeme stanovit nějaké cenové normativy – projektů realizovaných po České republice je spousta, takže máme z čeho vycházet – ale nemáme právo po krajích vyžadovat, aby tento cenový normativ dodržovaly,“ upozorňuje cyklokoordinátor z ministerstva dopravy Václav Krumphanzl.
„Můžeme metodicky stanovit rozvoj cyklistické dopravy, říci, že chceme do určitého roku zdvojnásobit nebo ztrojnásobit síť cyklostezek a cyklotras. Pak samozřejmě můžeme hodnotit, jestli jsme toho dosáhli, nebo nedosáhli. Ale nemůžete to vynucovat, ani nemůžeme kontrolovat finanční prostředky, které nejsou naše,“ tvrdí cyklokoordinátor.
Ceny se liší až osminásobně
Krumphanzl se nediví ani osminásobnému rozdílu mezi cenou nejlevnějších a nejdražších cyklostezek. Nejvyšší kontrolní úřad přitom ze srovnání vynechal ceny náročnějších staveb na stezkách, například mostů.
„To není nic neobvyklého. U těch 500 korun za metr čtvereční se bavíte o cyklostezce, která je vybudována na zemědělské půdě a povrch je pouze ze štěrku, případně penetrovaného makadamu. Je také obrovský rozdíl, když cyklostezku budujete v intravilánu, v zastavěné části obce, či v extravilánu, mimo zastavěnou část obce. To se týká i výkupu pozemků, které se samozřejmě také promítnou do ceny cyklostezky,“ vysvětluje cyklokoordinátor.
Rozhodující pro konečnou cenu je podle něj i povrch stezky: „Je těžko představitelné, že v obci nebo ve městě zbudujete cyklostezku, kde bude štěrk, případně penetrovaný makadam. Tam se přistupuje k daleko dražším materiálům, jako je asfaltový povrch nebo beton, ať už litý beton nebo zámková dlažba.“
„Technické provedení rozhoduje o ceně cyklostezky. Ale já nekritizuju i třeba dražší cyklostezku. My kritizujeme, že neprobíhá hodnocení, jestli byla stezka dražší proto, že musela být dražší, protože jsme se rozhodli pro nějaké vedení a mosty, nebo byla dražší neúčelně. My jsme to z toho nedokázali vyhodnotit, protože společensko-ekonomická hodnocení neprobíhají,“ argumentuje Karel Sehoř z NKÚ.
