Atentát na Heydricha zasáhl i do života paní Němcové. Zažila nejtěžší chvíle života
Na narození dítěte, zejména toho prvního se vzpomíná celý život. A jsou to vzpomínky příjemné. Porodní bolesti, obavy a vůbec všechny nepříjemnosti jsou dávno zapomenuty. Paní Zdeňce Němcové je 89 let. Její syn Bruno dnes slaví 70. narozeniny. Ani ona na jeho narození nikdy nepřestane vzpomínat. Ale před očima má stále hrůzné události toho dne. Bruno se totiž narodil ve špatný den a na špatném místě.
Bruno Němec slaví svoje sedmdesátiny. Standardně. Přátelé přinášejí dary, gratulují. Jenže chybělo málo a Bruno by tu nebyl. O život mu šlo už v den jeho narození.
Zhruba ve chvíli, kdy Jan Kubiš hází granát na auto zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, jen o pár ulic dál vybíhá z domu 19letá Zdeňka Němcová. Má porodní bolesti a míří do nedaleké nemocnice Na Bulovce.
„Když jsem přišla k Bulovce k hodinám, tak jsem viděla plno vojáků s puškami. Nevěděla jsem, co se děje. Měla jsem bolesti, naříkala jsem a ten jeden Němec do mě furt strkal, abych šla do baráku. A z toho baráku vyběhl pán, uměl německy a asi mu řekl, že budu rodit.“
„No a když jela tramvaj dolů, od Bulovky, ti němečtí vojáci ji přibrzdili a do druhého vozu mě strčili. Když mě tam strkali, tak tu pušku museli dát stranou a já jsem myslela, že mě zabije,“ vypráví paní Němcová.
Tramvaj se řítila s kopce do města a s mladou rodičkou házela sem a tam.
„Byl u mě jenom ten průvodčí, kterého jsem držela za nohy. Já jsem ležela na podlaze, pořád jsem mu mačkala tu nohu, on mi zas utíral pot na čele.“
Když přijeli ke Štvanici, kde tehdy byla porodnice, řidič zastavil.
„Jak jsem se dostala do té porodnice, nevím. Jak jsem porodila syna, taky nevím. Byla jsem v šoku,“ pokračuje Zdeňka Němcová.
Manžel paní Zdenky byl totálně nasazený. O tom, že se mu narodil syn, pojmenovaný po něm Bruno se dozvěděl až za pět dnů. A tak jedinou - neočekávanou - návštěvou v porodnici byl průvodčí z tramvaje.
„Říkal, že má modřiny na noze, jak jsem ho mačkala.“
Paní Němcová zůstala v porodnici tři týdny. O atentátu na Heydricha a o hrůzách, které následovaly, nevěděla. Rádio naštěstí neposlouchala. Jejímu zotavování by nepomohlo čtení dlouhých seznamů popravených.
A ještě jedna - tentokrát nepříjemná - návštěva přišla za čerstvou maminkou. A teprve od ní se dozvěděla, co se v den narození jejího syna u Bulovky stalo.
„Přišli dva chlapi. Jeden byl Němec a jeden uměl česky. Přinesli mi papíry, abych podepsala, že jeden velkoněmecký zahynul a tenhle že se v tu dobu narodil. Že budu syna vychovávat v německé národnosti. A já jsem říkala, že nic nepodepíšu, poněvadž jsem Češka, tak ‘odprejskli‘. Jenom pak ke mně přišel doktor, hladil mě a dal mi pusu.“
Vše nakonec dopadlo dobře. Ale události staré rovných 70 let vhánějí slzy do očí Zdenky Němcové dodnes.
