Řemeslný chleba je v Itálii rozšířenější, na jednu ulici připadnou i čtyři pekárny, říkají manželé Carlini
Manželé Antonio a Michaela Carlini provozují v Brně pekárnu. Jejich příběh začal v garáži, kde pekli chleba, několik let žili a pracovali v Itálii. „Češi hodně přemýšlí o tom, co přijde, a chtějí mít vše pod kontrolou. Italové takoví nejsou,“ hodnotí rozdílnost povah a kultur pekař, kterému v žilách koluje italská i česká krev.
„Provozovali jsme restauraci v lednicko-valtickém areálu a přes vaření jsme se postupně dostali k pečení,“ popisují své začátky.
„V kuchyni pro mě byla výzvou fermentace, udělat dobrý chleba nebo foccaciu. Ten proces je hotová alchymie,“ říká Antonio.
A jeho žena doplňuje: „Chtěli jsme propojit tradici Česka s Itálií. Napřed to bylo něco navíc, co nás bavilo a chtěli jsme se v tom zlepšovat. Ale když jsme viděli, že je po pečivu poptávka, tak jsme se do toho vrhli.“
Každý den čerstvý chleba. V Českém domě v Koreji vyroste pekárna pro české a slovenské olympioniky
Číst článek
V Česku se s kváskem a domácím pečením chleba v posledních letech doslova roztrhl pytel. Jak tuto situaci vnímají z pohledu Česka a Itálie?
„Italové mají rádi, když můžou přijít do pekárny a pokecat si. U nich je chleba na té řemeslné úrovni víc rozšířený než v Česku, takže tam je i víc malých pekáren. Na jednu ulici jsou třeba čtyři pekárny. Každá má svoji pec, vlastní mouku i recepty. Ta různorodost je tam velká. Koupit si dobré pečivo je tam určitě snadnější, takže Italové moc nemají důvod si doma připravovat kvásek a upéct si chleba,“ shodují se manželé.
Jak se seznámili a jaká byla jejich gastro cesta? Nechybí někdy Antoniovi Itálie, kde vyrůstal? O tom si poslechněte v Apetýtu.
