Poučení z epidemie SARS: pomohly roušky, vyhýbání se nemocnicím a domácí zvířata
V listopadu 2002 propukla v jižní Číně epidemie nemoci SARS, vyvolaná koronavirem SARS-CoV. Nemocí se nakazilo přes osm tisíc lidí a podlehla přibližně desetina. Většímu rozšíření se ovšem podařilo zabránit a s výjimkou Kanady nemoc zabíjela pouze v jihovýchodní Asii.
Virus zodpovědný za pandemii nemoci COVID-19 nese název SARS-CoV-2, jde tedy o geneticky blízké příbuzné. Také původ nákazy je pravděpodobně stejný – zatímco v roce 2002 se na člověka přenesla z cibetky a u současné pandemie z luskouna, v obou případech byli zřejmě originálním zdrojem viru netopýři.
Řada studií z let, následujících po epidemii SARS, naznačuje, jaká opatření mohou rozšíření zpomalit či zastavit. Stejně jako u současné nákazy neměli lékaři k dispozici účinnou vakcínu, vědci se tedy soustředili hlavně na nefarmakologická opatření – ochranné prostředky, hygienické návyky nebo vytipování míst, kde se nemoc šíří nejrychleji.
Studie čínských vědců z února 2004, tedy asi s půlročním odstupem od vrcholu epidemie, sledovala necelou stovku pacientů v pekingských nemocnicích, u kterých nebyl zřejmý zdroj nákazy. Následně ke každému našli dva až tři nenakažené stejného věku a pohlaví, tedy kontrolní skupinu. U pacientů nakažených SARS zjišťovali, co dělali ve dvou týdnech před vypuknutím prvních příznaků, u kontrolní skupiny po stejné období. Analýza měla odpovědět, v čem byly životy nakažených rizikovější – které činnosti nebo okolnosti jsou u nich častější než u zdravé populace.
Nejrizikovějším faktorem byla podle čínských vědců návštěva oddělení, které mělo sloužit k vytipování a izolování pacientů s nemocí, ve studii označovanému jako fever clinic, otrocky přeloženo oddělení pro pacienty s horečkou. Pacienti, u kterých se později SARS vyskytl, jejich návštěvu přiznávají 12,7× častěji než respondenti z kontrolní skupiny. Před návštěvou kliniky se u nich přitom příznaky SARS neobjevovaly.
„Fever clinics navštívilo asi třicet procent pacientů, u kterých později SARS propukl. Sledujeme pouze návštěvy během posledních dvou týdnů, než se u nich objevily první příznaky,“ upozorňovali vědci.
Podle studie ovšem na toto oddělení nepřišli kvůli příznakům SARS, nakazili se až na místě.
„Skrz dodatečný dotazník jsme se pokusili potvrdit, že pacienti, kteří navštívili nemocnici nebo přímo oddělení pro pacienty s horečkou, přišli z jiných důvodů, než jsou příznaky SARS,“ psali výzkumníci. „Zjištění, že návštěva těchto oddělení zvyšuje riziko nakažení infekcí, potvrdilo naše podezření, že v prvním stadiu reakce na epidemii neuplatnila některá oddělení dostatečnou izolaci a testovací procedury.“
Podobná situace se může opakovat také teď, zejména v případě nedostatku zdravotnického vybavení.
„Podíl nakažených v nemocničním prostředí se shoduje s jinými známými epidemiemi, během kterých nemocnice posilovaly přenos nemoci. Klíčovým krokem pro zastavení šíření SARS byla právě efektivní ochranná opatření ve zdravotní péči,“ upozornili autoři studie.
Silnými rizikovými faktory byly také chronické onemocnění (4,8× častější u nemocných pacientů), jídlo mimo domov (3,1× častější) nebo časté využívání taxislužby (3× častější).
Lidé s chronickým onemocněním jsou nicméně vůči zápalu plic, který SARS způsobuje, obecně zranitelnější než zdravá populace. Ze shromážděných dat vědci nedokázali rozlišit, zda byla v tomto ohledu infekce SARS-CoV něčím specifická.
Roušky a domácí zvířata
Nejsilnějším ochranným faktorem se ukázala být dýchací maska nebo rouška – nakažení je pravidelně nosili 3× až 4× méně často než lidé z kontrolní skupiny, tedy zdraví.
„Ti, kteří dýchací masku nebo roušku nosili vždy, měli o sedmdesát procent nižší šanci, že u nich bude diagnostikován SARS, než lidé bez masky,“ říká studie. „Pokud ji nosili přerušovaně, bylo riziko nižší o šedesát procent.“
Vědci také zmiňují, že řada respondentů nosila místo respirátorů N-95, doporučených pro použití v nemocnicích, improvizované roušky. Rozdíly v účinnosti ochranných masek nicméně nezkoumali.
Zajímavé výsledky přinesla hypotéza, že domácí zvíře zvyšuje riziko nákazy. Na počátku studie vědci zvířata považovali za rizikový faktor – koneckonců nákaza se začala šířit právě od nich. Překvapeně zjistili, že domácí mazlíček je naopak poměrně silný ochranný faktor. Výskyt SARS byl podle studie u majitelů domácích zvířat 2,5× vzácnější.
„Výzkumníci našli virus SARS-CoV u domácích mazlíčků a švábů,“ vysvětlovali vědci svůj předpoklad. „Předpokládali jsme proto, že některá domácí zvířata nebo hlodavci mohou cyklus přenosu nemoci udržovat v chodu.“
„Místo toho jsme zjistili, že osoby s domácím zvířetem měly podstatně nižší šanci diagnózy SARS,“ pokračovali. „Možná je to náhoda, ve hře taky může být jiný faktor, který se zápalem plic souvisí přímočařeji. Je ale klidně možné, že kontakt s domácím mazlíčkem má za následek vystavení jinému zvířecímu koronaviru a následné vytvoření protilátek i proti SARS-CoV. Ostatně IgG (třída protilátek, pozn. red.) byla přítomna v těle obchodníků se zvířaty v čínské provincii Kuang-tung a mezi nimi nemoc nepropukla, což tuto hypotézu podporuje.“
