Čím jsme žili před 30 lety? Listopad 1989 nebyl jen o sametové revoluci
Je to známý paradox: historie sice nejsou data, přesto některá data historii tvoří. Jedním z nich je určitě 17. listopad 1989. Den, který odstartoval sametovou revoluci a znamenal začátek konce totalitního režimu v Československu. Čím jsme žili před 30 lety?
Podzim roku 1989 u nás připomínal typické normalizační bezčasí. Zdálo se, že komunistický režim je tu navěky. Se závistí jsme sledovali moskevskou glasnosť a perestrojku. V Polsku sílil vliv Solidarity a i Maďarsko se otevíralo Západu. Také v NDR probíhaly masové demonstrace, se kterými si tajná policie Stasi nedokázala poradit.
Jen v Československu se stále na úvod Rozhlasových novin ozývala znělka „Kupředu levá, zpátky ni krok!“ Byli to však právě občané NDR, kteří nehybnou hladinu našeho bezčasí rozčeřili. Koncem srpna jich na západoněmecké ambasádě v Praze bylo pět tisíc, jejich situaci přijel vyřešit sám bonnský ministr zahraničních věcí Hans-Dietrich Genscher.
Když na konci září oznámil, že všichni uprchlíci mohou přejet do SRN, vypuklo sotva popsatelné nadšení. „Endéráci“ ale do Prahy přijížděli dál a rozhlas v prvních listopadových dnech vysílal reportáže o odchodu dalších tisíců uprchlíků na Západ. Celkově jich podle údajů ministerstva vnitra přes Československo vycestovalo na 23 tisíc.
Nenápadný ministr, který prodával byty
Jiní občané k nám ve stejné době přijížděli na nákupy. Poláci vykupovali na severní Moravě potraviny i spotřební zboží ve velkém a vláda se obávala, aby zbylo zboží pro náš vánoční trh. Musela proto přijmout vyhlášku o omezení cestovního ruchu, která nákupním nájezdům z Polska zabránila.
3:09
Husákovy děti šokovaly komunisty. V průzkumu zmínily americkou armádu, zakázané rádio i chartu
Číst článek
Situace na trhu v Československu nebyla růžová. Svědčí o tom rozhlasová reportáž z prodejny, kde si lidé stěžují na nedostatek i špatnou kvalitu zboží. Reportáž přitom vyznívá v tom smyslu, že jakmile se vypořádáme s nahnilou mrkví, bude už vše v pořádku.
Lidé si ovšem stěžovali i na notorický nedostatek bytů. Strana a vláda ho chtěla řešit i tím, že na byty promění nadbytečné kanceláře.
Federální ministr Marián Čalfa dokonce předložil Federálnímu shromáždění návrh na prodej bytů do osobního vlastnictví. Zdůvodnil to revolučně: občané se o vlastní majetek starají lépe než o ten v socialistickém vlastnictví.
K paradoxům doby patří, že Čalfa návrh zákona přednesl poslancům v pátek 17. listopadu. Bude to právě tento téměř neznámý ministr, kdo zanedlouho zásadně ovlivní spád událostí a prolobbuje, aby se na konci roku 1989 stal prezidentem Václav Havel.
Začalo to v Teplicích
Jedním z hlavních problémů Československa, který měl i politické důsledky, bylo zhoršující se životní prostředí. Zprávy o klimatické situaci patřily k nejsledovanějším zvláště v důlních oblastech v severozápadních Čechách a na severní Moravě. V Teplicích se za životní prostředí dokonce demonstrovalo, a to ještě před 17. listopadem.
Ekologické problémy se odrážely i ve zdravotním stavu obyvatelstva. Ne nadarmo se příplatkům, které v nejhůře postižených oblastech republiky občané dostávali, říkalo pohřebné. Československo mělo jeden z nejnižších věků dožití v Evropě, rostl počet plicních a onkologických onemocnění.
Osm tisíc poutníků v Římě
V listopadu 1989 informoval rozhlas i o události, která nepochybně přispěla k pádu totalitního režimu. Byla jí kanonizace Anežky České. Rozhlas měl zpravodaje přímo ve Vatikánu. Posluchači se doslechli, že z Československa se na svatořečení do Říma vypravilo na tehdejší poměry neuvěřitelných osm tisíc poutníků.
Papež prohlásil Anežku za svatou 12. listopadu, ještě za totality. Slavnostní bohoslužba, která se pak konala ve Svatovítské katedrále v Praze 25. listopadu, proběhla v docela jiných podmínkách. Věřící z ní odcházeli na demonstraci na Letenskou pláň. Komunistický režim v Československu právě skončil.
„Obyčejné“ události ze dnů, kdy se hroutil, připomíná Archiv Plus. Poslechněte si ho.
