Původní malby i zlatí bohové. Restaurátoři odkryli nové detaily výzdoby chrámu v egyptském Edfu
Egyptské chrámy dnes zaujmou prakticky jen svou impozantní architekturou. Pískovcové stěny přitom v dobách své největší slávy zářily barvami a někdy také zlatem jako v chrámu zasvěceného bohu Horovi ve městě Edfu. Tým restaurátorů z univerzity Julia Maximilliana ve Würzburgu tu společně s egyptskými kolegy odkryl pozůstatky výzdoby staré více než dva tisíce let. Podrobnosti nálezu popsala Radiožurnálu egyptoložka Victoria Altmann-Wendling.
Jak nalezená výzdoba vypadá, můžete ji blíž popsat?
Při restaurátorských pracích jsme objevili nové barvy, které nebyly pod nánosy prachu a špíny pouhým okem vůbec vidět.
Výmalba pochází ještě z dob, kdy byly egyptské chrámy opravdu velmi pestře a bohatě vyzdobené. Dnes už si to neumíme představit, protože barvy jsou pryč, ale musela to být neuvěřitelná nádhera.
Chrám v Edfu
Chrám Edfu leží na jihu Egypta a patří k nejzachovalejším v zemi. Postavili ho v letech 237 až 57 př. n. l. za vlády králů Ptolemaia III. až XII. Více než 130 dlouhé a 15 metrů široké stěny jsou téměř celé pokryté nápisy a reliéfy s náboženskými texty a rituálními výjevy. Podle legendy zde bůh Horus svedl jednu ze svých největších bitev proti protivníkovi Sethovi.
Našli jsme taky detaily, které nejsou vyvedené v reliéfu – to znamená, že kdyby vybledly, výzdoba by vypadala nedokončená. Týká se to například šperků nebo třeba zornic v očích postav.
Tohle všechno by zůstalo popsané jen v textech, které se výzdobě chrámu věnovaly. A našli jsme také různé zlaté části. Jsou to vlastně pozlacené fólie, které se v malbách používaly na zvýraznění šperků faraonů nebo těl bohů. Podle legend totiž zlato bylo kostmi a masem egyptského božstva.
Jaký měla výzdoba chrámu význam pro starověké Egypťany?
Rozhodně to nebyla žádná dekorace nebo výzdoba, jak ji chápeme dnes – něco na okrasu, hezky vypadající. Naopak se jednalo o velmi podstatnou část stavby. Malby totiž zobrazovaly scény ze života bohů a faraonů, různé rituály a tak podobně.
Staří Egypťané věřili, že takové scény a hieroglyfy mají kouzelnou moc, která vytesáním do kamene vydrží navždy. Navíc, právě třeba to pozlacení postav, pravděpodobně dodávalo svatyním mystickou auru. Třeba když na ně dopadlo sluneční světlo. Muselo to být působivé.
Malby ale nejsou jedinou věcí, které jste při restaurování objevili…
Máte pravděpodobně na mysli ty démotické nápisy, tedy nápisy ve staroegyptském jazyce. Ty rozhodně nejsou součástí původní výzdoby. Jsou psané rukou na kámen, můžeme říct, že to jsou takové dodatky.
Napsali je kněží, tohle víme, protože psaní patřilo ve starověkém Egyptě k výsadám elity. A musel to být tedy někdo, kdo měl přístup k této dovednosti i do chrámu. Ty nápisy jsou vlastně přání nebo osobní modlitby určené bohu Horovi. A jsou zajímavé, protože nám dávají další vhled do náboženství tehdejší doby.
Co bude s nálezem dál?
Musíme všechno podrobně zdokumentovat. To ostatně máme v plánu udělat s celým chrámem v rámci našeho projektu Horus Behedety. Původní dokumentace je totiž více než 100 let stará a problém je taky v tom, že texty v ní byly oddělené od maleb.
Hieroglyfické texty jsou tedy samostatně, což je užitečné, ale vyobrazení bohů je schematické, v pozadí. Ztrácíme tím kontext a vzájemné souvislosti. A to bychom rádi napravili. Co se ale týče budoucnosti těchto posledních nálezů, hodláme je kromě dokumentace také zakonzervovat, aby nebledly a neslupovaly se.
Jaký měly vlastně chrámy ve starověkém Egyptě význam?
Bylo to mnohem víc než jen budova k modlení, jak to známe třeba v případě středověkých katedrál.
Chrámy byly také třeba ekonomickými centry, přiléhaly k nim budovy pro výrobu a zpracování třeba potravin. Taky měly vlastní pozemky, sloužily k výuce nových kněží a tak dále. Jejich význam byl tedy opravdu velký.
