Avarské ženy rodily děti bratrům a otci svého muže. Znali své příbuzné po šest generací, říká archeoložka
Mezinárodní tým vědců zkoumal v uplynulých letech rozsáhlá pohřebiště na území dnešního Maďarska mezi Tisou a Dunajem, kde se v raném středověku nacházelo centrum avarské říše. Vědci analyzovali DNA z kostí a došli k překvapivému zjištění, že hodně nebožtíků bylo vzájemně příbuzných. „Avaři museli mít znalosti o příbuzenství do šesté generace,“ vysvětluje archeoložka Zuzana Hofmanová z Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity.
Avaři byli původně kočovníci z Asie, kteří přišli v 6. století do Evropy. Jaký měli vztah se Slovany ve východní střední Evropě?
Avaři jako etnikum měli se Slovany relativně úzký vztah. Slované tvořili část avarských armád a byli tak součástí jejich avarské říše.
Vy jste vytvořili rodokmen devíti generací, které žily asi 250 let, a zjistili jste z dnešního pohledu poněkud nezvyklé rodinné vztahy avarské společnosti. Jaké?
Jednou z velmi zajímavých věcí bylo, že jednotlivé generace byly propojené z otce na syna a všichni, kdo žili v té jednotlivé komunitě, byli nějakým způsobem součástí té jedné veliké rodiny.
A také tam bylo hodně časté to, že jedinci měli více partnerů během svého života. Byly případy, kdy žena měla potomky se dvěma mužskými partnery, kteří byli vzájemně příbuzní. Dost často jsme to viděli u dvou bratrů nebo i u otce a syna, kteří sdíleli tu samou partnerku.
Vědci se konečně dozvěděli víc o kočovných Avarech. Byli silně patrilineární, vdovu si brali příbuzní
Číst článek
Tyto ženy původně pocházely z jiných rodů, z jiných oblastí. Jak se tam dostaly?
Ano, muži zůstávali v té komunitě. Kdežto jejich partnerky přicházely odjinud. A stejně tak dcery kolem 18 let z lokality mizí. To znamená, že pravděpodobně odcházejí do jiných komunit a stávají se partnerkami jiných mužů jinde.
Jaké to pro ty dívky mohlo být? Odcházely do neznáma a ztratily úplně kontakt se svým rodištěm? Anebo to byl přechod spíše postupný a ženy od jejich rodu zcela neizoloval?
Víme, že ženy odcházely do společností, které byly podobné těm jejich domácím. Naopak je možné třeba říct, že ženy do určité míry tyto společnosti propojovaly a že si společnost byla vědomá své příbuznosti i po mateřské linii. To znamená, že nějaký vztah se udržoval i poté.
A když bylo normální mít děti s více partnery, kteří navíc byli příbuzní, nehrozilo, že se v dalších generacích setkají příbuzní a zplodí potomka s genetickou poruchou?
Příbuzenské vztahy dávají velmi silný signál do DNA každého jedince. A něco takového u těchto jedinců vůbec nenacházíme. Avaři si tak museli uchovávat znalosti o příbuznosti do šestého stupně. To už v dnešní společnosti neděláme, že bychom dokázali vyjmenovat všechny příbuzné do šestého stupně.
Do šestého stupně ve stejné generaci?
Obecně. Z pohledu genetiky je to jak horizontálně, tak vertikálně – příbuznost do šestého stupně. A ta nebyla nalezená v jejich příbuzenských vztazích.
Jak jste to celé zjistili?
Je to relativně dlouhý proces. Zahrnuje hodně institucí, antropologů, archeologů. Laboratorní činnosti musí probíhat ve velmi čistých laboratořích. Kosti jsou staré a DNA tam není příliš, takže se musí vrtat do nejtvrdších částí. Je problém s kontaminací, sami výzkumníci by potenciálně mohli vzorky kontaminovat svojí vlastní DNA.
Když se nám podaří prášek rozpustit a dostat z něho tu část, kde je rozpuštěná DNA, a tu poté sekvenovat, tak máme velké množství dat, která se zpracovávají až dva roky.
Tým genetiků, archeologů a historiků, jehož součástí byla i Zuzana Hofmanová, získal první lidská genomická data z nejvýznamnějších avarských lokalit objevených v současném Maďarsku a našel genetický původ avarské elity v daleké oblasti severovýchodní Asie. Ve vědecké studii poskytl přímý genetický důkaz pro jednu z nejvzdálenějších a nejrychlejších migrací v historii lidstva.
Zdroj: Masarykova univerzita
