Rašínovu urnu měla rodina v ložnici. Významného politika si potomci stále připomínají
Letošní rok je ve znamení stého výročí vzniku československé měny - koruny. Za tento název vděčíme prvorepublikovému ministru financí a muži 28. října Aloisi Rašínovi. Někteří uvažovali, že by se československému platidlu říkalo řepa nebo frank. Pozítří to bude 96 let, co Rašína zavraždili. Významného politika připomíná seriál Radiožurnálu.
„Rašín vůdčí zásady svého vlasteneckého vtělil ve tři nejznámější hesla – pracovat a šetřit, blaho republiky budiž zákonem nejvyšším a za práci pro vlast se neplatí.“
Tato slova zazněla 17. února 1939 ve vysílání tehdejšího Radiojournalu. Přesně 16 let od násilné smrti ministra financí Aloise Rašína na něj vzpomínal guvernér Národní banky Vilém Pospíšil.
To se o Rašínově odkazu mezi lidmi ještě mluvilo, Aloisův prvorozený syn Ladislav patřil v té době k aktivním politikům.
Byl mezi těmi, kteří byli odhodláni bránit Československo před nacistickou okupací v době po Mnichovu, 13. prosince 1939 ho zatklo gestapo a o šest let později umírá ve vězeňské nemocnici.
Vzpomínání na Rašína
Jak připomíná Ladislavova vnučka Karolina Breitenmoser-Stransky, po roce 1945 česká společnost přestala o Rašínech mluvit.
„Aloise zavraždili tady na chodníku. Sice měl národní pohřeb, ale potom se o něm moc nemluvilo. Ladislav, kterého k smrti odsoudili Němci, měl potom trest změněn na 15 let žaláře, ale také vlastně zemřel v německém vězení v roce 1945,“ vypočítává pro Radiožurnál tragické události ve své rodině.
Ona sama emigrovala v roce 1968, ve Švýcarsku začala učit francouzštinu, vdala se a vychovala tři děti. Do Československa se po listopadu roku 1989 pravidelně vrací a nechala také opravit dům Aloise Rašína v pražské Žitné ulici, kde měl její pradědeček nejenom byt pro sebe a své děti, ale také advokátní kancelář.
3:24
Po stopách otce měnové reformy. Rašínova pravnučka se stále vrací do Prahy
Číst článek
„Teď jsme na půdě, Alois dům koupil v roce 1912. Měl tady svou advokátní kancelář a rodina tu žila. Po roce 1948 tady zůstala jenom babička s maminkou a strýcem. Zbytek rodiny odešel v roce 1947,“ popisuje.
Urny v ložnici
Manželka Ladislava Rašína - Karolínina babička - v jednom z bytů zůstala a uchovávala rodinné dědictví, a to nejenom včetně nábytku a obrazů.
„Alois ani můj dědeček nesměli mít v 50. letech hrob. Tady v domě byla kaple, kterou tu měla Karla Rašínová a udržovala tam po nich věci. V roce 1948 se ale musela zlikvidovat a moje babička se ocitla se dvěma urnami. Nevěděla, co s nimi, tak je měla v ložnici,“ líčí Karolina Breitenmoser-Stransky.
Až v 80. letech mohla manželka Ladislava Rašína uložit urny do rodinné hrobky, jméno Rašínů ale mohli nechat na hrobku napsat až po pádu totalitního komunistického režimu 90. letech.
