Dřevěnice brzy ožijí tradičním volejbalovým turnajem
Máte rádi volejbal? Pokud zaútočíte s touto otázkou na obyvatele vesničky Dřevěnice, nejspíš vám bude odpovědí nechápavý nebo ukřivděný pohled. A kdybyste snad náhodou přece jen potkali někoho, kdo je na tento sport více či méně alergický, raději bude dělat, že vás neslyší. Jak také jinak, když všude kolem finišují přípravy na 58. ročník populárního turnaje, jehož účastníky a příznivce můžeme počítat na stovky.
"Byl tady docela dobrý dorostenecký mančaft, ale pak se toho ujali čtyři naši veteráni, kteří si tuto akci vymysleli. Jiří Sůva, Jiří Štál, Josef Kraus a Jiří Šimánek," připomíná vznik ojedinělého volejbalového festivalu jeden z organizátorů Václav Nidrle.
On sám už také patří dlouhé roky do party místních nadšenců a bez problémů si tedy vybavuje, kdy začala být tahle akce opravdovou volejbalovou superudálostí.
"Asi v 70. letech, kdy už se hrálo po dobu tří dnů, dříve se hrálo jen v sobotu, účastnilo se asi 300 až 350 družstev," vzpomíná Nidrle.
Malou vesničku se zhruba dvěma stovkami obyvatel najdete na mapě kousek od Jičína, ale každý volejbalový nadšenec tam spolehlivě trefí i bez mapy.
"Je tam deset antukových kurtů, dva pískové kurty, pěkná klubovna a docela hezké zázemí s občerstvením. V případě potřeby navíc jezdíme na další dva antukové kurty do sousední vesnice, což je asi 1500 metrů od Dřevěnic," popisuje ráj volejbalistů Václav Nidrle, podle kterého podobná akce nikde ve světě neexistuje.
"Mladí hráči z našeho okresu jezdí do Holandska, ale tam se hraje na improvizovaných travnatých kurtech. Zatlučou tam kůly, natáhnou sítě a hraje se. Ale myslíme si, že antuková soutěž podobného rozsahu nikde jinde neexistuje," domnívá se Nidrle.
Patronem i MOV
A tak se ani nelze divit tomu, že v létě vedou volejbalové cesty do Dřevěnice opravdu ze všech světových stran.
"Máme tady dost často Rakušany, kteří hrají u nich extraligu, jezdí sem Němci, Poláci, samozřejmě Slováci. A v roce 1979 jsme měli dokonce patronaci Mezinárodního olympijského výboru, což pro nás byla obrovská čest," říká Václav Nidrle.
Možná vás napadlo, zda by se mezi dvěma stovkami dřevěnických obyvatel povedlo vůbec najít někoho, kdo nemá rád volejbal. "Možná ano, ale my o tom radši nevíme," usmívá se Nidrle.
V případě potřeby se takový dřevěnický nepřítel volejbalu může vydat na dovolenou někam hodně daleko. Ale soudě podle zkušeností z posledních let je pravděpodobnější, že turnajem znovu bude žít celá tahle pozoruhodná vesnička.
