Teoreticky vzato by se špičkoví sportovci po skončení aktivní činnosti mohli věnovat výhradně svým talentovaným nástupcům a vůbec by si nemuseli dělat těžkou hlavu s tím, jak žije běžná populace a jakou roli hraje sport u dětí školou povinných. V praxi to naštěstí funguje občas jinak, což teď můžeme ilustrovat na příkladu tří olympijských medailistek.

11:00 11. září 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Trochu se děsím toho, jak se dětem moc sportovat nechce,“ přiznává bývalá vynikající běžkyně Jarmila Kratochvílová, která se při tréninku mladých atletů mohla nespočetněkrát zblízka podívat na to, jak vypadají hodiny školního tělocviku.

Optimismem nijak nepřekypuje ani olympijská medailistka ze zimních her v Sarajevu Květa Pecková. Ta může dát k dobru i bohaté tělocvikářské zkušenosti z litoměřického gymnázia.

„Mládež je v současné době bohužel čím dál línější, je to problém, který v naší době myslím si těžko zastavíme.“

Když onehdy přicestovala ze Spojených států do Prahy olympijská vítězka z Melbourne Olga Fikotová, zaujala po mnohaletém pobytu v zámoří nejen svojí bezvadnou češtinou, ale také svými názory na sport.

„Běžet rychleji, skákat výš, být silnější, to je heslo, které bylo míněno na každého jednotlivce – že každý zlepšoval sám sebe a ne že závodil proti druhým. Sport je přece výborná věc i pro zdraví.“

Článků varujících před dětskou obezitou, horšící se kondicí školáků a dalšími metlami civilizace je sice víc než dost. Ale jak se říká - skutek utek.

„Ve Spojených státech i jinde už tělesná výchova ve školách téměř neexistuje, a to je chyba!“

Sport je pro moho dětí ztráta času, škola v Kunraticích ale představuje výjimku

Číst článek

Jednou prý byla Olga Fikotová vybídnuta redakcí novin, se kterými příležitostně spolupracovala, aby napsala článek zaměřený na blížící se olympijské hry. A co ji v té chvíli napadlo?

„Že nejlepší příprava by bylo vylepšit tělesnou výchovu ve školách, ale noviny mi napsaly, že to nepatří na sportovní stránku, abych si vymyslela jiný námět. Tak jsem jim napsala zpátky, že lepší námět se najít nedá.“

Člověk by ani neřekl, jak blízko je to ze Spojených států k nám do Česka. Doufejme jen, že to, co bylo právě řečeno, propagátory sportu na tuzemských školách spíše povzbudí, než odradí.

Aleš Procházka, Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít