Pozvání do studia Radiožurnálu Sport přijal rychlostní lyžař Radim Palán. V pořadu Páteční finiš si s moderátorkou Kateřinou Neumannovou povídal o tom, jak zajel český rekord, kdy se svahem řítil rychlostí 248,22 kilometru za hodinu. Jaké podmínky na zdolání rekordních rychlostí jsou ideální? Co je specifikem speciálních lyží? Je Palán profesionálním sportovcem? Jaké destinace vyhledává na trénink?

Praha 17:24 20. dubna 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Radime, do překonání rekordu jsi jel nejrychleji v roce 2017, a to konkrétně 213 kilometrů za hodinu. To je docela velký rozdíl od té rychlosti 248 kilometrů za hodinu, ne?
Byl to velký skok. Než jsem přijel na mistrovství světa, měl jsem rekord 2013 km/h. Potřebujeme přírodu, aby nám hrála do karet, aby s námi závodila. Od roku 2016, kdy padl světový rekord, tak až letos se ho podařilo překonat. Byl jsem na to připravený, ale musel jsem si na to počkat. Byl to velký skok, ale jsem za to nesmírně vděčný, protože to byl pro mě skvělý trénink.

Jaké jsou ty skvělé podmínky?
Když skikrosařům a alpským lyžařům sezona končí, tak nám rychlostním lyžařům sezona začíná. Ideální podmínky jsou ten jarní firm, přemrzlý krystal, který letí. Potřebujeme hodně sněhu, aby sjezdovka ve Vars ve Francii, nejrychlejší na světě, aby byla zasněžená až úplně nahoru. A samozřejmě úplné bezvětří.

Nejrychlejší časy na tomto mistrovství světa byly někde okolo 255 km/h. To už není takový rozdíl od té tvé rychlosti. V čem je rezerva?
Přijel jsem tam nasbírat zkušenosti a zvyknout si na nejvyšší rychlosti, což se povedlo. Rezervy vidím v technice, materiálu, aerodynamice. Tenhle sport dělám čtyři roky v nejrychlejší kategorii a sbírám zkušenosti. Aby rychlost byla bezpečná, tak se musí postupně vybudovat. Když už jsem si osahal dvěstěčtyřicítky a skoro i dvěstěpadesátku, tak mi dvoustovka přijde pomalá. Můžu se víc soustředit na techniku, držení lyží na plochách a na zrychlování. Tohle bylo potřeba, jsem za to rád a je to blízko.

Když jsi jel před lety 213 km/h a teď 248 km/h, jaký rozdíl lyžař vnímá mezi těmito rychlostmi?
Je to všechno takové rychlejší. Těch 248 km/h bylo v pohodě, jízda byla až z vrchu kopce, nebyl problém na startu, dostat se tam bylo jednoduché. Vítr tlačí brutálně a co je nad 200 km/h a nad 220 km/h obzvlášť, tak tlak roste exponenciálně. Naše lyže přestávají fungovat, něco jako slalomky ve stovce. Musíme si dávat pozor, aby se nesplašily. Záleží na sněhu, na poryvech větru, takže 248 km/h bylo v pohodě. Třeba v lednu byl jiný Světový pohár, tak se jelo 207 km/h, dole ale byly poryvy zprava, tak to bylo mnohem víc nebezpečné. Je potřeba mít ideální podmínky a pak je rychlost relativní.

Mluvíš o sjezdovce ve Vars ve Francii. Jak to tam vlastně vypadá?
Ve Francii se to jezdí na neotevřené sjezdovce, která se ani nerolbuje. Dá se tam jet, jen když napadne hodně sněhu, tak tam jezdí freerideři. Je fakt prudká, takový odvrácený štít hory.

Lyžař Palán přepisuje české historické tabulky. Ve Vars se řítil rychlostí přes 248 kilometrů za hodinu

Číst článek

Jsou tam lanovky?
Letos tam konečně postavili lanovku, která se jmenuje Speed Masters. Ta nás vyveze z cíle nahoru na start, vozí i lyžaře, co můžou kopec objet pohodovou sjezdovkou. Šetří nám to asi hodinu času dostat se s materiálem na start, předtím jsme museli jezdit asi třemi vleky okolo. Bohužel nám to neřeší problémy při transportu závodního materiálu, který budeme používat na jízdu. Musíme se z lanovky spustit okolo té hory a natraverzovat do půlky, slaňovat, skákat přes skály. Letos napadlo i hodně prašanu, tak jsme museli skákat skrz lavinu. Bylo to náročné. Ta cesta dolů rychle rovně je za odměnu. Kdyby se dalo pořád jezdit z vrchu, tak by už letos padlo 260 km/h a bylo by to fajn, tak se toho snad někdy dožiju.

Rychlostní rekordy na lyžích jsou víc o materiálu, technice nebo o fyzičce?
Je to tak asi stejným dílem. Čtvrtinu fyzická připravenost, čtvrtinu hlava, čtvrtinu materiál a poslední čtvrtinu tým, co má člověk okolo sebe. Musí si to všechno sednout a je to hodně o té hlavě.

Jak těžké je mít ty nejrychlejší lyže?
Jsou dlouhé a rychlé. 238 centimetrů dlouhé se radiusem 96, což pro normální lyžování je nepoužitelné. Je to stabilní lyže pro velké rychlosti.

Jsou vyráběny speciálně pro vás?
Vyrábí je jen dvě značky na světě, teď už vlastně jen jedna a těch lyží není moc. Dostat se ke kvalitním a rychlým je náročné. Rychlost pak dává následný servis, na každou jízdu máme jedny lyže. Druhý den je můžeme použít, ale když jedu tři jízdy, tak beru troje lyže a všechny jsou namazané na různé typy sněhu, typy startů a různé rychlosti. Vždycky si musím vybrat, které si vezmu.

Když jedeš na lyžích přes 200 km/h nepálí se dokonce skluznice? Slyšela jsem, že se někomu spálily hrany...
To se stává. Musíme opatrně. Cestou dolů, když děláme vše technicky správně, tak lyže netrpí, ta prostě letí. Musíme dávat pozor při brždění, hlavně nepadat, protože to by z lyže zbyly jen třísky. Moc často se to ale neděje. Při brždění se musí dávat extrémní pozor, protože čím více ta lyže má hrany, tím je pomalejší. Snažíme se je redukovat, obrušujeme je. Brzdit z 200 kilometrů v hodině na nulu, když na to máme asi jen 400 metrů, tak je docela fuška. Musíme to naplánovat, aby to vyšlo na celou brzdnou dráhu a aby se hrany nevypálily.

Kde trénuješ sjezdařský postoj a techniku? Jak přizpůsobuješ postavení tomu, abys jel co nejrychleji?
V rychlostním lyžování má každý techniku trochu jinou, ale nějaká pravidla platí obecně. My jsme to ladili na náš ideální postoj v aerodynamickém tunelu v Praze, což bylo skvělé. Pomohla nám s tím ČVUT. Nad 200 km/h už je vše o aerodynamice, tam už máza nehraje takovou roli, protože lyže jakoby levitují. Je tam ještě spousta prostoru ke zlepšování. Věřím, že až nám s tím nějaké chytré hlavy pomohou, budeme mít třeba počítačové simulace, tak ještě hodně zrychlíme, protože si to teď děláme vše jakoby na koleni

Co fyzička? Udržet tělo v takové rychlosti v optimálním postavení je hodně o síle, ne?
Je to hodně o síle, o jádru. Klasická příprava vrcholového sportovce, v tělocvičně, bazénu, na kole...já jsem přidal ještě jógu, protože je to vše o mobilitě a rozsahu. Pomáhá mi to zamknout se od ideálního aerodynamického postoje a celou cestu dolu se ho snažit neměnit. Jakmile se jen trochu hýbu, měním proudění vzduchu, jakmile zvednu hlavu, riskuju, že mě to celého otevře, zmuchlá a zpomalím. Je to vše o detailech a tělo musí být stejně připravené, jako hlava. Musíme tomu jít naproti a nepoddat se tomu ani na milivteřinu, protože chyby v tomhle sportu nejsou přípustné.

Jak se člověk dostane k tomu být rychlostním lyžařem?
Asi potřebuje mít touhu jet strašně rychle, což v Česku moc nejde. Jediná možnost, jak jezdit fakt rychle, je stát se rychlostním lyžařem. Je to ale o postupném budování rychlosti a nemůžete jít rovnou do kategorie S1. Musíte nejdříve absolvovat sezonu v nižší alpské kategorii, což je třeba Ester Ledecká. To, v čem se jezdí sjezdy na olympiádě, je kategorie S2. Získat zkušenosti z vyšších rychlostí a pak jde přejít do vyšší kategorie. Nechce to ale uspěchat. Pro Čechy je to trochu náročnější, chtěli bychom v budoucnu ten sport víc přiblížit, organizovat závody pro veřejnost, aby si lidi mohli rychlosti osahat a přestali se bát. Když je dobře připravený materiál, používáte vhodné lyže a cestou dolů si to nerozmyslíte, tak je rychlost opojná a dá se to dělat bezpečně.

Musíš umět opravdu dobře lyžovat, projít si klasickými disciplínami, nebo to jde přeskočit?
Člověk si musí projít vším. Jízda rovně, rychle, to je za odměnu. Dostat se na start, absolvovat celé martyrium závodů, to není o jedné jízdě, ale o slaňování, traverzování, freeridu, s křehkou helmou, s patnáctikilovými lyžemi na rameni, oblečený v upnuté kombinéze, která nedá člověku skoro prostor ani dýchat. Člověk potřebuje mít fyzičku na to vše okolo a musí umět lyžovat. Vše vychází z alpského oblouku. Když se dostanete na start, sjedete dvě stě dolů, tak prostě musíte zastavit. Zatáčet ve dvoustovce není úplně jednoduché a aby se ten sport dal provozovat bezpečně a rychle, tak člověk musí být univerzální a špičkový lyžař.

Jaké jsou pády, když už jsou?
Je to v jiných rychlostech, docela to pálí, ale není to úplně destruktivní. Člověk se prostě sklouzne po sněhu, máme páteřák a lyže, když jsou dobře nastavené, tak vypnout. Helma je tvořená ze dvou částí, první je aerodynamický štít a druhá je vnitřní kokoska, která ochrání hlavu. Když nemáte do čeho narazit, tak se kloužete, kloužete, trochu to pálí, a když se přetočíte na páteřák, tak to pálit přestane. Ta rychlost se musí budovat postupně, na bezpečnost dohlíží delegáti z FIS, rozhodčí, a pokud jim přijdete nestabilní už v nižších rychlostech, tak postupně eliminovali ty pomalejší. Nahoru na ten finálový kopec šlo jen deset nejrychlejších mužů, předjezdci a tři nejrychlejší ženy.

Jaké je postavení rychlostního lyžování ve světě lyžařského sportu? Vy jste členové Světové lyžařské organizace FIS?
Je to tak, všechno je pod FIS. Jezdí se Světové poháry, mistrovství světa, na olympiádě byl ten sport v roce 1999 v Albertville jako ukázkový. Teď se řeší, jestli se tam vrátí, což by byl impulz a bylo by to skvělé. V Česku nás svaz přihlašuje na závody, pomáhá s mediální propagací, ale nejsme členy žádného úseku. Věřím ale, že když budeme vozit medaile, když zorganizujeme závody pro veřejnost, aby se si k tomu čuchli i začínající alpští lyžaři, naučí se klouzat a zbaví se strachu z rychlosti... prostě když už děcko jede 150 km/h rovně z kopce, tak se pak nebojí ve 120 při jiných závodech, Super-G, sjezdu. Snažíme se tomu sportu vybudovat nějakou tradici, zvýšit povědomí a věřím ve světlejší zítřky.

Zaujalo mě, že ženy jezdí jen o malinko pomaleji než muži a že mají lepší aerodynamiku?
Těla jsou důležitá tak do 180 až 200 kilometrů za hodinu. Od dvoustovky už je to vše o aerodynamice. Když má člověk dobře zvládnutý materiál, tak může zrychlovat víc než někdo, kdo je těžký a nemá ho zvládnutý. Ženám sluší kombinéza o hodně víc, ale celkově ty fyzické proporce jsou co se týče aerodynamiky o hodně lepší než mužské. Široká ramena, holeně, to vše se tam počítá. Ženy používají stejné vybavení jako my, lyže, helmy a rozdíl je tuším jen asi tři procenta. O hodně větší rozdíl je třeba ve stovce, že když žena běží 100 kilometrů v hodině, tak nikdy Usaina Bolta nedoběhne. U nás si myslím, že je jen otázkou času, než bude žena držitelkou světového rekordu. Určitě fandím a je to krásný sport i na pohled.

Je mezi ženami o tuto disciplínu zájem?
Jezdí to i v Čechách. Máme Silvu Hudečkovou, Martinu Foldynovou. V Itálii, ve Švédsku, ve Francii, tam jezdí spousta žen. Nejlepší žena teď je ze Švédska – Britra Backlundová a držitelka světového rekordu je z Itálie – Valentina Greggiová, to jsou fakt rakety.

Kde se v Česku dá bezpečně rychlostní lyžování trénovat, jestli to vůbec jde?
Moc to nejde. Nad 200 to v Čechách nikde moc vytáhnout nejde. Tuším, že Radek Čermák má rychlostní rekord z Harrachova, nějakých 170.

Z Mamutího můstku?
Ne, z černé sjezdovky, tam zezadu. Na dopadu skokanského můstku K-90 v Harrachově se loni jely závody pro veřejnost, bylo tam asi 55 lidí a z toho polovina dětí. Tam se jezdilo okolo stovky. Bezpečně to jde na hodně místech, Špindlerův mlýn, Dolní Morava, Janské Lázně, hodně brzo ráno, než tam přijde veřejnost. Když trénujeme po Čechách, tak máme normální alpskou kombinézu, brýle, helmu a většinou u kratší lyže. S těmi našimi lyžemi si nemůžeme dovolit riskovat bezpečnost naší, tak někoho jiného. Když trénujeme, tak ideálně před závody je trať připravená, můžeme tam létat hodně rychle. Nebo létáme do Andorry, kde nám zavřou celý kopec a tam se dá okolo dvou set jezdit. Je to náročnější, ale jde to.

Jak je rozdílná úprava trati pro vaše závody? Manšestr asi není to pravé, že?
Manšestr brzdí. Když člověk jede z nižšími startovními čísly po manšestru, tak ví, že to zbytku startovního pole takzvaně rolbuje. My chceme spíš natátý jarní firm, krystal, který před námi už někdo ujezdil. Takové to mejdlíčko. Je to vždycky tak půlhodina za den, kdy to fakt letí a pak se z toho stane břečka. Na ledu se nedosahují takové rychlosti, jako na jarním krystalu,

Co tvá závodní kombinéza? Jak dlouho se v ní dá vydržet?
Vše podřizujeme rychlosti, včetně našeho pohodlí. Ta jízda dolů je za odměnu, nejtěžší je dostat se na start a do toho všeho se obléct a zalepit. Červené kombinéze říkáme latex, ale jinak to nemá s latexem nic společného. Je to slitina polyuretanu, polypropylenu, polyesteru a lycry. Opravdu to člověka obepne tak brutálně, že skoro krev přestává proudit.

Takže skoro nedýcháš?
Moc nedýchám. Spodek si obleču ráno, nandám si lyžáky, sundám přesky, zalepím to lepenkou, kombinézu přilepím, aby to nepodfouklo. Vršek včetně páteřáku se snažím oblékat až těsně před startem, protože je tam riziko, že může prasknout zip. Je to tak těsné, že komfort není žádný, ale rychlost obrovská.

Jaké jsou další plány? Jak zkusit ještě zrychlit?
Další plán je 250, hned jak to půjde. Snad to bude brzy. Společně s ČVUT budeme ladit aerodynamiku, letní přípravu nepodcením a budu se soustředit jak na silové složky z tréninku, tak na ty technické. Budu ladit materiál a mazat lyže a snažit se zrychlovat, co to půjde.

V čem mají tvoji soupeři výhodu?
Mají ty velehory. Možná v tom know-how jsou trochu napřed, my spíš s kamarády děláme takové zpětné inženýrství, ale mám dojem, že to funguje. Simon Billy je držitel nového světového rekordu 255,5 km/h a je to lokál z Vars. On má sjezdovku za barákem a ráno před snídaní si jde párkrát zajezdit. Já tu mám v Praze Petřín, což je taky dobrý, ale sněhu tam máme poskromnu.

Do jakého věku se dá tento sport dělat?
Je to hodně o hlavě. Dokud funguje hlava, funguje tělo. Spíš jsou potřeba zkušenosti, můžu to dělat naplno ještě tak 10 let. Chce to vždycky motivaci, ale je potřeba to mít v hlavě srovnané, aby to člověku jelo rychle. Ti nejlepší sjezdaři, třeba Simone Origone, tomu už je hodně přes 40 let a rozhodně neplánuje končit. Pokud se to dělá správně, tak ten sport není destruktivní, a když už si člověk vyladí ideální aerodynamiku, tak může jezdit tak dlouho, dokud ho to bude bavit.

Zmiňoval jsi ČVUT v souvislosti s aerodynamikou. Jak si mám představit vaši spolupráci?
Zatím to rozjíždíme a skenovali mi spojlery, které následně můžeme na 3D tiskárně tisknout a modifikovat. Chtěl bych, aby mě naskenovali celého a mohli jsme vytvořit zmenšený model, který budeme ofukovat větrem nebo simulovat aerodynamiku v počítači. ČVUT mají dva menší větrné tunely a z jejich pomocí bychom mohli mít svůj vlastní vývoj. Může nás to posunout do jiných vesmírů rychlostí. Jsem na to sám zvědavý.

Děláš neolympijský sport. Jak to financuješ?
Mě lyžování živí, ale určitě ne tohle závodění. My jsme tady v Čechách hobíci a děláme to srdcem a možná proto nás to tak baví a vážíme si každého momentu, kdy můžeme být na těch krásných kopcích. Finsko, Švédsko, Andorra, Francie, to jsou úžasné destinace. Bohužel to ale není profesionální sport, kterým by se dalo živit. Od příštího roku by to mělo být lákavější, co se týče prize money, tak uvidíme. Já se snažím být co nejvíc na kopci, trénuju, instruktoruju, mám lyžařský servis v Praze, tak to nějak lepím. Všechny peníze, co vydělám, tak do toho pošlu zpátky, protože za co jiného to utratit než za rychlost.

Je šance, že se rychlostní lyžování vrátí na olympijské hry jako ukázkový sport nebo má ambice být olympijským sportem?
Má to ambice a jsou obrovské tlaky od FIS, aby se to dostalo na olympiádu v roce 2026, protože Italové jsou velmocí a olympiáda tam bude, tak by jim to hrálo do karet. Jako ukázkový sport to už tam bylo, tak by to mohlo být zařazeno přímo do programu. V tom se tolik nevyznám, ale byl bych samozřejmě strašně rád, aby se to na olympiádu vrátilo. Není potřeba pořád honit ty nejvyšší možné rychlosti nad 250. Je to krásný sport i v nižších rychlostech na závodění, pořád je to člověk proti člověku a každá trať vyžaduje jinou techniku. Mohlo by to být hodně zajímavé.

Co dělá rychlostní lyžař, když není sníh?
Já jsem se snažil sedm let být pořád na sněhu, pendloval jsem mezi Českou republikou a Novým Zélandem...

Nový Zéland?
Ano, tam jsem učil a trénoval v lyžařském středisku a bylo to nádherné. Tam se určitě mám v plánu vrátit.

A tam jsi jezdil rychle, nebo klasicky?
Tam jsem hodně času trávil v pluhu. Lyžoval jsem s klienty, učil pro lyžařskou školu a organizoval závody. Celý svůj dospělý život jsem byl na sněhu, honil jsem zimy tam a zpátky přes zeměkouli. Teď jsem v Česku a je tu dobře. Užívám si taky trochu léta, letních sportů a není to zlé. Na sněhu je ale dobře.

Máš někdy volno?
Volno moc nemám, nepotřebuju. Já pořád rád dělám věci, různé. Moc se neflákám.

Jaké jiné sporty?
Miluji veškerý pohyb. Mám rád raketové sporty, hraju tenis a badminton, plavu, jezdím na kole. Začal jsem hrát golf a to mě baví, je to skvělé, hlavně, co se hlavy týče. Musí se člověk jinak soustředit. Dělám všechno, co mě napadne, nebo to vyzkouším.

Po jaké době se znovu začínáš těšit na sníh?
Už teď se těším. Dnes jsem přijel z Popradu, byl jsem tam se slovenským rekordmanem Michalem Bekešem lyžovat, zkoušeli jsme skialpy, ale moc to nevyšlo, protože byla bílá tma, ale byli jsme na kopci. Je tam krásně. Začínáme ledovcovou přípravu a jezdíme do Rakouska na Mühltal, takže než to roztaje, tak budeme na sněhu.

Jak odpočíváš?
Třeba tím golfem. To je fajn. Nebo... já ani nevím, jestli odpočívám. Chodím rád do sauny, bazény, to já rád.

Jak jsi na tom s rychlou jízdou v autě?
Jezdím pomalu. Jsem obezřetný, protože jsem zvyklý, že člověk nemůže udělat chybu na lyžích, tak jsem opatrný. I na sjezdovce, kde jsou lidé, jezdím pomalu. Určitě si nic nekompenzuju a tím, že si to můžu vynahradit na svahu, tak jsem úplně klidný řidič.

Jak vypadá tvůj tým?
Malý velikostí, ale velký srdcem. Děláme to s přítelkyní, s Myšákem, Edou, s Dredem, s Ondrou. Když jedou kluci na kopec, tak na mistrovství světa nás bylo asi deset a vše jsme polepili, jak to šlo. Nemáme fyzio, servisáky, to si děláme sami. Tím, že mi nikdo nezpomalí lyže, tak nemůžu být na nikoho naštvaný. Jsme malý tým, velký srdcem.

Kateřina Neumannová, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít