Marie, postupujete do třetího kola Wimbledonu. Jaký to byl pro vás zápas?
Myslím, že ode mě byl ten zápas odehraný moc dobře. Od prvního až do posledního míčku jsem udržela tu svou úroveň, měla jsem v hlavě jasno, co chci hrát. Řekla bych, že jsem svou hru dost prosadila a že fungovala.

Jaké to je ukončovat kariéru soupeřce? Asi to byl i hodně dojemný moment pro vás.
Přesně tak, nebyl to úplně příjemný pocit. Přece jenom Anett znám, je to hodná holka. Pak jsme se viděly v šatně, holky ji tam půl hodiny přesvědčovaly, ať se ještě vrátí. Sama pro sebe jsem si říkala, že to není zase taková radost z výhry, když někomu ukončíte kariéru. Ale jak jsem jí říkala u sítě, doufám, že se třeba i někdy vrátí.

Třeba se vrátí, ale vy tady pokračujete. Pomáhají vám vzpomínky z loňska, kdy se vám tu dařilo? Je to nějak znát na vaší hře?
Určitě si myslím, že ty zkušenosti, hlavně co jsem tady nabrala minulý rok, všechny ty emoce, co jsem prožila i ty úspěšné koncovky, do kterých jsem se dostávala, mám teď v sobě. Třeba i to mi na kurtu pomáhá být víc v klidu, že už jsem si tou situací prošla a vím, na co se mám soustředit. Myslím, že hlavně v tomhle smyslu mi to tady letos pomáhá.

Kdo vám pomáhá kolem, kdo je teď ve vašem týmu? Leccos se totiž od loňského Wimbledonu změnilo. Jak to teď vypadá, jestli to není tajné?
Mám tady oba rodiče, takže to je vždycky nejlepší opora a podpora. A jsem tady s Tondou Bolardtem, se kterým jsem byla v Paříží.

Takže už půjde o stálejší spolupráci?
Myslím si, že ano. Tak nějak nám to dobře funguje. Samozřejmě uvidíme, jak to bude dál, ale momentálně ano.

Jaroslav Plašil, spu Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít