Ideální dovolenou si představuji bez mobilu, říká Perušič. Roli sportovce vnímá jako vzoru pro mladé

Krátce před startem mistrovství České republiky v plážovém volejbale zavítal do studia Radiožurnálu Sport Ondřej Perušič. S moderátorkou pořadu Páteční finiš Kateřinou Neumannovou si povídal o popularitě beachvolejbalu, ale také o nedávných olympijských hrách. „Náš výkon byl zklamáním, neměli jsme tak dobrou formu jako loni a očividně jsme na postup do čtvrtfinále neměli. Škoda, protože dlouhodobě mezi elitní osmičku patříme,“ myslí si Perušič.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ondřej Perušič

Ondřej Perušič | Zdroj: Reuters

Ondro, proč jsi tady bez parťáka Davida Schweinera?
Bohužel můj spoluhráč na poslední chvíli onemocněl a dnes ráno mi napsal, že má horečku a nemůže dorazit ani na rozhovor. S největší pravděpodobností se neúčastní ani mistrovství republiky, ty zdravotní důvody byly silnější.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si rozhovor s beachvolejbalistou Ondřejem Perušičem v pořadu Páteční finiš

Co bude ale s tebou? Ty na mistrovství republiky hrát přece můžeš.
Už jsem oslovil několik hráčů, teď jsem v procesu hledání spoluhráče, ale definitivní odpověď nemám. Nejspíš ale budu hrát s nějakým mladým a nadějným hráčem, ať už to bude někdo s nároďáku, nebo mimo něj. Když nemůže hrát David, tak mi přijde logické, abych se snažil turnaj odehrát s někým mladým, komu to dá motivaci do další práce.

Vy s Davidem patříte neodmyslitelně k sobě. Jak dlouho se vlastně znáte a od kdy jste spolu začali hrát?
Známe se už poměrně dlouho. Potkali jsme se asi ve 13 letech, ale to jsme nebyli ještě kamarádi, hráli jsme proti sobě mládežnické soutěže. Jak David často zmiňuje, on byl v té době o hlavu menší, než já a to se od té doby změnilo, protože já jsem nevyrostl, zatímco David ano. V roce 2015 jsme hráli oba dva s jinými spoluhráči, hráli jsme oba na bloku a trénovali ve stejné skupině. Na konci toho roku jsme se domluvili, že bychom to spolu chtěli zkusit a v září 2015, kdy jsme odehráli první turnaj, tvoříme dvojici. Letos spolu oslavíme krásných devět let.

Co bylo to, co převážilo? Chladný kalkul, nebo jste si sedli jako lidé?
Asi od obojího trochu. Mě v té době bylo jasné, že pokud chci hrát na mezinárodní úrovni, tak na bloku na to nemám parametry. V tom mě utvrdily už mnohé mistrovství Evropy do 22 let atd.

Tedy výška?
Ano. Jsou blokaři na světovém okruhu, co jsou o něco vyšší než já, ale ti většinou musí mít i mnoho dalších schopností. Věděl jsem, že budu muset směřovat do pole a vybírat míče za blokařem. Byla tam i motivace osobní, protože jsme se potkávali na trénincích, chtěli jsme se beachvolejbalu věnovat naplno, oba jsme chtěli hodně trénovat a rozumněli jsme si i lidsky. To se pak dalo dohromady a řekli jsme si, že zkusíme jeden český a pak mezinárodní turnaj. Oba dva se nám povedly a pak jsme se domluvili, že spolu budeme hrát. Naše motivace byla i studovat a současně zkusit, kam jsme schopni na mezinárodní scéně dojít.

‚Výsledek je spravedlivý, nepředvedli jsme nic.‘ Perušič a Schweiner v olympijském turnaji končí

Číst článek

Dočetla jsem se, že spolu trávíte i víc času, než se svými manželkami. Kdy nastávají okamžiky, že už si od sebe potřebujete odpočinout?
V bechavolejbale je asi nejtěžší to zimní období, protože to se nese ve znamení přípravy na sezonu. Obnáší to spoustu tréninků v posilovně, hodně se taky drilluje technika. Téměř každou zimu jsme trávili v Římě, protože máme italské trenéry a nebo na Tenerife. To jsou asi nejtěžší momenty, protože trávíte několik měsíců v řadě s minimálními pauzami v zahraničí v úzkém týmu. I když máme dobré vztahy, tak je to už jako manželství. Když trávíte vešerý čas spolu, tak čas od času už je to dlouhé.

Jak mezi vámi funguje chemie a vzájemná podpora?
Beachvolejbal je takový zvláštní hybrid mezi kolektivním a individuálním sportem. Obecně je to náročný sport na psychiku, podobný tenisu. Je tam sice kolektiv ve smyslu dvojice a trenéra, ale tlak při zápase je tlak většinou soustředěný jen na jednoho hráče, kterého si druhý tým vybere a na kterého se zaměří. Tím, že na nejvyšší úrovni jsme jako hráči poměrně vyrovnaní, tak každý z nás se může určitý den ocitnout pod tlakem a tým na tu musí umět reagovat. Musíme umět zastávat obě role. Jednak roli toho, kdo je pod tlakem a po podání soupeře úspěšně útočil, ale také roli druhého hráče, který víc přemýšlí o taktice. Taktika soupeřů se může měnit i během zápasu, taže musíme umět zvládat obě role.

Jak se dá pomoci hráči, který třeba zažívá těžké chvíle a opakovaně v zápase kupí chyby?
Každý tým má po ruce poměrně pestrou škálu nástrojů, jak to řešit. Vždycky by měla přijít podpora spoluhráče. Pak už jsou to věci spíš herní. Jednodušší míče, podání, které letí doprostřed tak přijímá hráč, který pod tlakem není. Pak třeba útok na druhou, kdy po příjmu nenásleduje nahrávka, ale zaútočí se rovnou. Taktické pokyny, kdy mě se nebude dařit, tak by David měl víc riskovat na podání, na bloku a snažit se na sebe vzít více odpovědnosti. Mě pak dát protor na to, abych se z těch chyb oklepal a vrátil se do zápasu.

Kateřina Neumannová

Páteční finiš

Svého hosta zpovídá bývalá běžkyně na lyžích, olympijská vítězka ze ZOH v Turíně 2006, šestinásobná olympijská medailistka a dvojnásobná mistryně světa Kateřina Neumannová. Poslouchejte každý pátek od 10.00 na Radiožurnálu Sport nebo na serveru iROZHLAS.

Jak pracujete s tím, když třeba jeden z vás řeší nějaké trable? Tak, aby to neovlivnilo výkon na hřišti.
Tým by měl vždy stát poblíž člověka, který problémy má. Měli jsme štěstí v tom, že nás nepotkaly žádné rodinné tragédie, nebo zkrátka věci, které není lehké překonávat. Jedním z našich soupeřů se něco podobného stalo a bylo vidět, že se s tím dlouho perou. U nás to byly méně závazné věci. Když se musíme učit na zkoušku, psát závěrečnou práci, stýská se nám po domově, tak se to u každého projevuje jinak. Já jsem asi víc temperamentní, jsem spíš cholerik. U Davida je to tak, že se hůř soustředí a méně komunikuje.

Vraťme se k olympiádě v Paříži. Jaké to bylo, když jsi poprvé přišel na stadion, kde se olympijský turnaj odehrával?
Nějakou dobu před olympiádou jsem viděl plány a fotografii, tak jsem věděl, že bude na co se těšit. První dojem byl opravdu hodně impozantní. První den jsme měli trénink na tréninkovém kurtu, který byl snad ještě blíž Eiffelovce. Pak jsme měli možnost projít si i centrkurt a od té chvíle jsem se na to těšil hodně. Z hlediska zážitků to byl skvělý turnaj, protože mnoho sportovců se na taková sportoviště nepodívá. Jen doufám, že se z té pozornosti, které se beachvolejbalu dostalu, podaří vytěžit hodně do dalších let. Že navážeme na tu popularitu, která byla s hrami spojená.

Do Paříže jste odjížděli jako mistři světa. Do jaké míry vám tento fakt stížil přípravu a klid před olympiádou?
Stížil nám to asi ve dvou ohledech. Ohledně přípravy, protože jsme nebyli zvyklí na nějakou popularitu, protože se věnujeme malému sportu. Titul mistrů světa měl celospolečenský dosah a i lidé, kteří se o beachvolejbal nezajímali, tak to vnímali.

Byla to pro vás nová role?
Ano. Přineslo to spoustu pozitivních věcí, ale bylo to hodně náročné a zpětně jsme to asi nezvládli, jak jsme měli. Ve chvíli, kdy jedete na olympiádu jako úřadující mistr světa, tak očekávání ze strany veřejnosti jsou vysoká a je to tak správně. My jsme ta očekávání nenaplnili. Každý sportovec ví, že hrát v roli outsidera bez tlaku je daleko jednodušší.

Loni jste byli třeba v lepší formě a vyhráli mistrovství světa. Co byl důvod vyřazení na olympiádě?
Asi oba faktory, co jsem zmiňoval. Určitě jsme byli letos v horší formě, před olympiádou jsme nehráli tak dobře, jak bychom si představovali. Meziroční pokles formy byl znát. Špička v beachvolejbale je neuvěřitelně vyrovnaná a podobně jako v tenise se nejlepší desítka pravidelně poráží navzájem. My jsme loni klíčové zápasy byli schopni vyhrát a nakonec i s trochou štěští vyhráli mistrovství světa. Letos jsme ty zápasy prohrávali a končili před branami finále. Naše reálná pozice je někde uprostřed, že patříme do nejlepší pětky, až osmičky na světa. Jak olympiáda, tak mistrovství světa představují dva extrémy. Mistrovství světa bylo extrémně povedené, olympiáda musí být naopak hodnocena jako neúspěšná. Hráli jsme se dvěma týmy z nejlepší desítky a s jedním z nich  - s Nizozemci měli pozitivní bilanci a ani jeden z nich jsme neporazili. V tomto ohledu je fér, že jsme do čtvrtfinále nepostoupili, protože jsme na to neměli. Je to ale zklamání, protože si myslím, že dlouhodobě do té nejlepší osmičky patříme.

Kde se podle tebe zrodila popularita beachvolejbalu? Mám dojem, že je v Česku populárnější než šestkový volejbal.
Popularita sportu obecně hodně těžila z tradice šestkového volejbalu. Beachvolejbal vznikl jako letní zábava pro hráče šestkového volejbalu, byla to jiná forma volejbalu. Atraktivních prvků je tam asi víc. Každý z nás by v létě preferoval být na pláži, než hrát v tělocvičně. V českých podmínkách oproti státům, co mají pláže a moře, tak v Čechách je velký přelom v olympiádě v Londýně 2012 a pátému místu Markéty Slukové a Kristýny Kolocové. To hodně beachvolejbal nastartoval. Dnes už také dorostla generace dětí, která se na beach dala po olympiádě v Londýně. Ten sport z toho dodnes těží. Já považuji beach za velmi zajímavý sport, ale i zajímavý z hlediska taktiky. To, proč je populární, by asi lépe zodpověděli lidé, kteří na beachvolejbal koukají z venku.

Máš vysvětlení, proč se nám na mezinárodním poli daří v beachvolejbale víc, jak v klasickém šestkovém?
Já jsem šestkový volejbal hrál, ale nikdy na vysoké úrovni, tak se mi to těžko hodnotí. Jedna z věcí, se kterou to souvisí je, že beachvolejbal je sport stále menší základnou, takže konkurence je menší. Když najdete dva hráče, nebo hráčky, kteří jsou úspěšní, tak je recept na úspěch o něco jednodušší, než když musíte najít hráčů osm nebo deset. Má to asi i obecnou rovinu a to je diskuze o tom, že kolektivní sporty v Česku nedosahují na takovou úroveň, jako v minulosti. Beachvolejbal, když pomineme úspěch basketbalistů na olympiádě v Tokiu, tak byl jediný kolektivní sport, který po dlouhou dobu na olympiádě byl. Je to asi i obecný problém českého sportu, že kolektivní sporty nemají takové úspěchy, ale zároveň je potřeba zmínit, že konkurence je obrovská.

Ondro, jaké jsou základní rozdíly v tréninku volejbalistů pro šestkový volejbal a beachvolejbal?
V šestkovém volejbale hrajete spíš podle toho, co jsou vaše přednosti a v beachvolejbale hrajete především podle toho, jaké jsou vaše slabiny. V šestkovém má každý hráč svoji roli a na té pozici vyniká a jeho slabiny může tým kompenzovat. Beachvolejbal je založený na tom, že se snažíte zaměřit na soupeřovi slabiny a co nejvíce je využít.

Pokud váš spoluhráč hůř přihrává a vy špatně nahráváte, tak váš spoluhráč bude přihrávat a vy nahrávat, ne naopak. Trénink odpovídá tomu, jak nakonec vypadá ta hra. V beachvolejbale je zimní příprava o tom, jak zlepšit slabé stránky. V šestkovém je to o něco vyváženější a snažíte se hodně rozvíjet vaše silné stránky, protože to pak většinu času v zápase děláte. Když máte ránu v ruce, tak budete hodně útočit, podávat. V beachvolejbale se soupeř snaží vaším silným stránkám vyhnout, takže rozhoduje to, jak jste silní ve svých slabých stránkách.

Jak rozhoduje v beachvolejbale fyzická kondice? Jak moc jí musíte věnovat, aby síly nedošly?
Musíme se jí věnovat hodně a zimní příprava se u všech týmů nese v tomto duchu. Musíme biýt připraveni na fyzickou zátěž, ale i na to, že teploty na některých turnajích jsou hodně vysoké. Zápas trvají okolo půl hodiny a nejdelší okolo hodiny a čtvrt. Nejsou dlouhé, ale jsou poměrně intenzivní. V šestkovém volejbalej je to o výbušném pohybu, beachvolejbal musí být trochu univerzálnější. Nevadí, když neskáčete tak vysoko, ale musíte to kompenzovat něčím jiným. Být talentovaný motoricky, musíte se umět pohybovat do různých směrů. Beachvolejbal je hodně nepřehledný, situace, do kterých se dostáváte, jsou hodně nestandartní a vstupuje do toho spousta faktorů, od toho, co proti vám hraje soupeř, až po povětrnostní podmínky.

Ty máš necelých 190 centimetrů a David Schweiner má dva metry. Je to optimální rozložení pro beachvolejbal, když jste takto nakombinovaní?
Tak před 15 lety by to tak bylo, ale dnes je trend takový, že mnoho zemí zjišťuje, že než mít šest malých šikovných hráčů, tak se vyplatí naučit to dva vysoké. David už je na poměry blokařů docela malý, ti blokaři se dnes pravidelně pohybují okolo 203 až 212 centimetry. Já už začínám být taková průměrná ženská blokařka, co se týče vzrůstu. Momentální světové jedničky ze Švédska jsou mladí kluci, co mají okolo 194 centimetrů, ale hrají velmi neortodoxní styl, který není pro každého. Většinou je standard, že blokař je vysoký a polaři mají až do dvou metrů.

Ondro, je po olympiádě, téměř po sezoně a čeká vás, respektive jen tebe, mistrovství republiky. Jak složitě se hledá motivace do dalších turnajů a další práce?
Jednoduché to asi není zejména proto, že olympiáda byl cíl, ke kterému jsme směřovali poslední tři roky. Když pomine, tak ne každý se asi snadno přenastaví na další cíl. Já jsem soutěživý člověk, takže mě hodně baví soutěžit, ať už jde o olympiádu, nebo tenis s manželkou. Není to tak, že bych trpěl nedostatkem motivace, ale člověk musí najít motivaci, která ho žene. Já jsem trochu perfekcionista a chci předvádět perfektní výkon a vnímám roli sportovce jako vzoru pro mladou generaci a odpovědnost za rozvoj sportu. I kdybych nehrál ideálně, je pro mě vždy čest účastnit se mistrovství republiky a třeba se ukázat před domácím publikem a motivovat mladé hráče, aby ten sport dělali dál.

Jak dlouhá by měla být dovolená a jak ji nejraději trávíš?
Tohle se hodně mění asi s věkem. Když mi bylo 23 let, nemusel být odpočinek po sezoně moc dlouhý a vymýšlel jsem, co zlepšit do další sezony. Pauza byla třeba jen dva týdny. Teď mi táhne na 30 let a tato schopnost se pomalu vytrácí. Po olympiádě si zasloužíme oba s Davidem delší volno, protože ty poslední tři roky, které se nesly v duchu olympijské kvalifikace, byly extrémně náročné. Myslím, že po mistrovství republiky si nadělíme delší odpočinek v řádu dvou, tří měsíců.

Co se týče trávení volného času, tak dovolená asi nemusí být v zahraničí, protože cestujeme dost. Je to spíš o tom, s kým bych to volno chtěl trávit a to je určitě manželka rodina. Moje ideální dovolená by asi byla bez telefonu, protože to je něco, až telefon odložím a nebudu muset být na příjmu kvůli komunikování tréninků, turnajů a všeho dalšího. Těším se, až během dovolené telefon vypnu a budu mít třeba deset dní úplný klid.

Kateřina Neumannová, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme