Po vyhlášení Protektorátu následoval mimo jiné půl roku pro začátku okupace výnos o zákazu vytápění tělocvičen.

„Sokol se stal pochopitelně cílem potlačovacího aparátu. Gestapo se na něj zaměřilo, protože se dalo čekat, že ty své ideje bude propagovat i v době, kdy to pro okupační moc nebylo nijak příhodné. Proto to byl jeden z prvních zásahů nové moci,“ říká sportovní historik František Kolář.

„Pro nás je mementem Masarykovo: ‚Nebýt Sokola, nebylo by legií. Nebýt legií, nebylo by republiky.‘ To je něco tak zavazujícího, že musíte dělat všechno pro to, aby ta myšlenka nezahynula,“ říká Dagmar Evaldová, dcera Karla Evalda, člena předsednictva sdělovatelského sboru Československé obce sokolské.

Díky bohu se nám to podařilo. Sokol je a to je důležité,“ dodává Evaldová.

„Když zavřeli Sokol, tak on měl družstvo dorostenců. Zavřeli se v tátově pokoji a kdyby se někdo ptal, tak to byli moji kamarádi a slavili jsme něčí narozeniny. Prostě jsem měla říct nějakou takovou blbost,“ vzpomíná Evaldová.

„Pak pro tátu přišli a on říkal: ‚Tentokrát se nevrátím před koncem války. A kdybych se nevrátil vůbec, tak nezapomeň, že jsem z tebe chtěl mít opravdovou sokolku.‘ A to je závazek na celý život,“ přiznává Dagmar Evaldová.

Její otec už se jako mnoho dalších domů nevrátil. A když pak skončil Protektorát pro Čechy a Morava, netrvalo dlouho a Sokol měl další problém. To když začal jiný režim. Jeho výročí už se letos připomínalo na konci února.

František Kuna Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít