Byla velká radost a čest s ním společně pracovat, vzpomíná bývalý trenér Dortmundu Sammer na Rosického
Skoro půl miliardy korun dala v roce 2001 Borussia Dortmund za Tomáše Rosického a udělala z něj suverénně nejdražšího hráče, který kdy z Česka odešel. O Rosického mělo v té době zájem více klubů, ale tehdejší trenér Dortmundu Matthias Sammer se rozhodl všechny přeplatit. Rosický podle něj v dalších letech potvrdil, že tuhle cenu má.
Jak vznikl nápad Rosického angažovat?
Dlouho jsme o Tomášovi přemýšleli, mluvili jsme s ním a skauti Borussie ho také dlouho sledovali. Jako trenér jsem měl všechny informace. Věděli jsme, že je Tomáš velký hráč. Sice ne postavou, ale talentem. Proto jsme o něj tak bojovali, aby přišel do Dortmundu.
0:00
Tolik lidí Tomáše miluje, všiml si Fabregas. Rosický svou rozlučkovou asistenci věnoval synovi
Číst článek
Kdy jsme se ním viděl poprvé?
Byl jsem za ním v Česku, po zápase jsme se pak seznámili díky agentu Pavlovi Paskovi. Se mnou přijel sportovní ředitel Borussie Michael Zorc. Viděli jsme se také s rodiči a to byl první kontakt s Tomášem.
Byl takový malý, štíhlý a křehký…
Skauti ho prostě navrhli. Byl velmi mladý. Jeho dovednosti s míčem, kvalita, genialita, radost ze hry, driblink, jeho přehled, to bylo velmi dobré a my jsme věděli, že ho chceme přes jeho mládí. Ale také jsme věděli, že mu musíme vše dobře připravit a zorganizovat, aby se cítil dobře. Abychom dali vědět rodičům, že se nemusejí být, že o něj bude dobře postaráno. Zažil jsem to na vlastní kůži, takže jsem měl zkušenosti, když jsem jako mladý ve 22 let odcházel z Drážďan.
Rosický přišel tehdy do Dortmundu za rekordní částku 25 milionů marek, asi 447 korun v přepočtu. Byl dobrou investicí pro Borusii Dortmund?
No samozřejmě. On za tu cenu nemůže. To je na straně klubu, jestli je ochotný a také připravený zaplatit požadovanou částku, tolik peněz. V Německu říkáme, že kvalita něco stojí. Ano, byl drahý, ale byl to velký krok. Ale svým přístupem a nadšením nadchnul lidi v Dortmundu, podílel se na úspěších. A když odcházel do Arsenalu, tak klubu ještě nějaké peníze přinesl. Z tohoto pohledu byl Tomáš Rosický pro Borusii Dortmund velký úspěch. Sportovní, i ekonomický.
Jak se s Rosickým pracovalo při tréninku? Chtěl se zlepšovat?
Skvěle. On se totiž chtěl pořád zlepšovat. A to bylo to, co jsme si také přáli. Byl jsem mladý trenér, nepříliš zkušený, takže jsem ho třeba někdy úplně nepochopil. A někdy po něm chtěl příliš moc. Tomáš byl skvělý kluk, výborný charakter, čistý člověk, spolehlivý. Byla velká radost a čest s ním společně pracovat. Líbilo se mi, že se chtěl stále něco nového učit. Považuji za privilegium, že jsem s ním mohl pracovat.
Bylo pro Tomáše důležité, že v Dortmundu hrál s Janem Kollerem?
Myslím, že ano. Určitě ano. Jan byl o kousek starší, o něco zkušenější, protože už měl za sebou zahraniční angažmá. Pro nově příchozího hráče je fajn, když má v klubu nějakého krajana. Tomáš se sice rychle a dobře naučil německy, ale vždy je lepší, když si v zahraničí můžete s někým popovídat v mateřštině, komu můžete otevřít srdce, o koho se můžete opřít. A tato kombinace s Janem byla pro Tomáše hodně důležitá, protože byl tak mladý a potřeboval pomoc s orientací.
‚Užil jsem si to, bylo to krásný, nádherná atmosféra.‘ Tomáš Rosický děkoval po rozlučce fanouškům
Číst článek
Taky s adaptací na bundesligu.
Bylo skutečně skvělé pozorovat jeho vývoj. Přestože rostl jak herně, tak i lidsky, zůstal skromný. Neviděli jste u něj žádné extravagantnosti, skandály. Zůstal tím sympatickým velkým hráčem.
Ale pořád byl tím křehkým hráčem. Neměl jste strach ho pouštět do soubojů s takovými „tvrďáky“ jako Kuffour, Effenberg nebo Jens Novotny?
(smích) Ne, toho jsem se nebál. Věděl jsem, jak je Tomáš rychlý a v hlavě mazaný. Že by takové nepříjemnosti se s nimi potkat dokázal v hlavě velmi rychle vyřešit.
Jasně, tak dobří hráči jsou ostatními nahánění, pokoušejí se je eliminovat, ale Tomáš byl skutečně rychlý. K tomu jeho řešení na hřišti byla vždy velmi kreativní. Dobře se kolem sebe orientoval, takže jsem věděl, že na sebe dává pozor a kdyby mu hrozilo nebezpečí, tak že by na to uměl zareagovat.
A jeho přednosti a slabiny?
Byl geniální a kreativní špílmachr, který navíc dokázal dávat góly. Čímž ještě navíc dokázal být tím rozdílovým hráčem. Jeho předností, možná největší zbraní byla ta jeho poslední nahrávka spoluhráčům před branku. To bylo dokonalé a tím jim připravil hodně šancí. K tomu si dokázal pokrýt míč, málokdo mu ho vzal. Skvělý přehled, hlava nahoru. Vždy hledal cestu k brance a k tomu, aby týmu přiblížil ke gólu. Jeho nahrávky jsou skutečně a zůstanou legendární.
Sledoval jste pak Rosického kariéru také v Arsenalu Londýn?
Ano, samozřejmě. A vždy jsem byl smutný i za něj, když jsem se dovídal o jeho dalším a dalším zranění. Prostě jich bylo až moc. Myslím, že to velmi ovlivnilo jeho kariéru. Že toho mohl dokázat ještě víc. Když se takto trápí, který tak miluje fotbal a tak skvěle ho hraje, tak je to obrovská škoda, protože bylo fajn se na něj dívat, čekat, co vymyslí. Takových hráčů je prostě škoda.
Co přejete Rosickému do jeho druhé životní fotbalové etapy?
Především zdraví. To je samozřejmě to nejdůležitější. Potom správná rozhodnutí v další životě a v tom, co chce dál dělat. Chtěl bych mu říct, že fotbalová doba je fantastická, ale že i život po kariéře mám mnoho krásných stránek, které by si měl užít. Proto by měl také poslouchat své pocity, srdce, které mu napoví. A na základě toho se pak dobře rozhodnout.
Pokud můžeme, pojďme k vám. Vy jste se vrátil jako externí poradce do Borussie Dortmund, prý proto, abyste klubu dával „nenalíčené analýzy“. Už jste nějakou předložil?
Vím, co myslíte. Ano, tak to v Dortmundu zábavně prezentovali. Jenže já jsem o tom ještě nemluvil ani v Německu, takže… Proto věřím, že budete mít pochopení, když toto téma odložíme na někdy později.
Škoda, ale přesto… Dá se očekávat, že do Dortmundu přivedete z Česka nového „Rosického“?
(smích) Uvidíme.
