Muž, který se v Praze zhroutil po zástavě srdce, poděkoval zdravotníkům za záchranu života
Pražským záchranářům a lékařům dnes veřejně poděkoval sedmapadesátiletý inženýr energetik Vladimír Kocián. V lednu se mu na pražském Andělu zastavilo srdce a skácel se k zemi. Díky rychlému přivolání záchranky, správné reakci kolemjdoucích a profesionálnímu zásahu záchranářů se teď vrací do normálního života. Podle statistik měl se zástavou srdce asi šestnáctiprocentní šanci na přežití.
„Šel jsem z oběda a zašel jsem z Lidické na Svornosti a najednou jsem říkal: Co je? A prostě jsem si pamatoval půlku toho, že padám k zemi, a to bylo všecko. Od té doby si nic nepamatuji. Žádné tunely nebo pánaboha nebo něco, to jsem opravdu neviděl. Pak jsem se probral v sanitce,“ popisuje Vladimír Kocián, co si pamatuje z osudného dne.
Pravděpodobně prodavačka z blízkého obchodu volá záchranku. „Roh Lidické a Svornosti, leží nám tady pán a má asi epileptický záchvat,“ zní ze záznamu krizové linky.
Za čtyři minuty přijíždí záchranka. Pro lékaře Tomáše Garnola standardní případ – náhlá zástava srdce. Prý moc šancí panu Kociánovi nedával.
„Výjezdové stanoviště na Praze-Smíchově – ta událost se stala na Smíchově na ulici. Čili nejkratší možná vzdálenost nebo nejkratší možná doba, nasazení přístrojů, podání léku, zajištění žilního vstupu, umělá plicní ventilace a tak dále, to všechno probíhá zhruba deset patnáct minut, po dvaceti minutách voláme na cílové pracoviště, kam pacienta budeme předávat,“ vypočítává Garnol.
Třicet šest minut uběhlo od příjezdu záchranky do předání pana Kociána do Všeobecné fakultní nemocnice nedaleko na Karlově náměstí. Tam ho přebírá lékař Jan Bělohlávek z interní kliniky.
„Byly vyšetřeny věnčité cévy, případné zúžení nebo obstrukce může způsobit typicky zástavu oběhu. Poté, když je ten oběh stabilizovaný, tak leží na koronární jednotce, kde jsou sledovány vitální funkce, jestli všechno funguje dobře, či nefunguje dobře,“ vysvětluje další postup Jan Bělohlávek.
Pak se u pacienta objevují problémy s dýcháním. „Došlo ke zhoršení respiračních funkcí, má nemocné plíce, takže proto, z důvodů nutnosti složitějšího ventilačního režimu, byl přeložen právě na kliniku anestezie a následně na specializované oddělení, které se věnuje pouze poruchám srdečního rytmu, které mu implantovalo ten přístroj, který ho teď chrání a hlídá,“ dodává Bělohlávek.
I když ne všechny příběhy končí tak dobře a ne všichni pacienti jsou vždycky spokojení, je tento příběh dobrou zprávou jak o pražské záchrance, tak o českém zdravotnictví.
