Děčínský zámek se po dvaceti letech otevírá pro veřejnost
Veřejnost může o tomto víkendu vidět mimořádně výsledky dvacetileté obnovy zámku v Děčíně. Správce zámku chce ukázat, jak se prostory změnily dvacet let po odchodu sovětské armády. Vojáci stavbu a především výzdobu a interiéry velmi poničili a rekonstrukce si dosud vyžádala 600 milionů korun.
Lidem se naskytl smutný pohled. Poslední rány z milosti přišly tak jako jinde ve chvíli, kdy se armáda valila na dalekou cestu domů. Došlo i na komické situace, to když se ukázalo, jak vojáci po svém opravovali dvě pískovcové sochy, které dnes zdobí zámeckou prodejnu.
„Sochy pocházejí od pražského sochaře z počátku 19. století Václava Práchnera.,“ říká zámecký kurátor František Šuman.
„Pak přišla armáda sovětská a najednou původní skrčená ruka mizí a je natažená. Potom v 80. letech zhruba v tříletých intervalech ruka je, není, je, není – neustále byly tímto způsobem vyspravovány,“ vysvětluje pohnutou historii skulptury.
Fotografie dokazují, že levou paži jedné ze soch vyměnili vojáci nejméně třikrát, přičemž její poloha se stále měnila. A opravovali i obličejovou část. Obě sochy také dostaly několikanásobný barevný nátěr. Vojáci zámek zkulturňovali i vlastními malbami.
Děčínský zámek sloužil jako kasárna už armádě československé, pak to byli Němci, potom takzvaní černí baroni a od roku 1968 do roku 1991 tu dočasně pobývala bratrská armáda sovětského svazu.
'Zámek je všem na očích, ale nikdo do něj nemohl'
Místní lidé se mohli do zámku podívat poprvé v březnu.
„Ač je to objekt v samém centru a je na každém pohledu, téměř nikdo se neměl šanci na něj nikdy podívat,“ vzpomíná děčínský archivář a předseda iniciativy pro děčínský zámek Oto Chmelík, který tehdy dělal průvodce. On sám se do některých částí zámku dostal už jako malé dítě, ale potají.
Přístupových cest bylo prý několik. „Asi nejzajímavější byla cesta zámeckou studní, do které je z doby války proražena boční štola. Dnes je zasypaná,“ prozrazuje.
Právě v době, kdy se lidé mohli na zámek podívat poprvé oficiálně, přijel do Děčína nečekaně i hrabě Ferdinand Thun z Berlína. Rod Thunů dodnes opravy svého sídla sleduje.
