Ekologické zemědělství je na vzestupu. Hlavní hrozbou pro mladé je změna podnebí, říká farmářka
Dodává zeleninu do nejlepších restauraci v Praze včetně michelinsky oceněné Esky. Haně Součkové je 27 let a už při studiích na vysoké škole začala farmařit na rodinném poli v polabských Semicích. Za sedm let podnikání se farma rozlohou znásobila 14krát. „Myslela jsem si, že mi všichni utrhnou ruce, v začátcích jsem neuměla zeleninu prodat,“ říká v rozhovoru v rámci seriálu Českého rozhlasu Narozeni do svobody o inspirativních mladých lidech.
Co pro vás znamená svoboda?
Narodila jsme se ve svobodné zemi a nepocítila jsem na vlastní kůži, jaké to bylo za minulého režimu. Když se ale řekne svoboda, tak to se mnou hodně rezonuje z pohledu zemědělce. Oba moji dědové byli bojovníci proti režimu, jeden chodil do kostela a vyvěšoval plakáty, druhý se zasazoval o to, aby statek, na kterém teď hospodařím, nespadl pod JZD (jednotné zemědělské družstvo, pozn. red.). S vidlemi na krku vyhnal jednoho komunistu, představitele z obce, a díky tomu si mohl hospodařit na svém a nemusel o dům přijít.
2:50
Kravské nebe. Moderní, téměř bezobslužnou stáj pro mladý dobytek postavili v Bernarticích na Písecku
Číst článek
Proč jste se rozhodla začít s farmou? Co vás vedlo k tomu, že jste se aktivně zapojila do komunitního života kolem vás?
Prošla jsem přes různá zaměstnání, ale nakonec jsem se vrátila ke svým kořenům, mám to zakořeněné v sobě, jsou to geny a asi i výchova. Babičky, dědové, ale i rodiče mě od mala vedli k zemědělství, žila jsem vesnický život.
Já i naši jsme si mysleli, že ani nebudu bydlet v Čechách, protože jsem od nízkého věku lítala sama do zahraničí. Ve třinácti mě rodiče posadili na let do Anglie, abych tam měsíc chodila do školy a tak dále. Stejně mě to vrátilo zpátky sem na vesnici. Začala jsem hospodařit na části zemědělské půdy, kterou vlastnili moji rodiče, pak už se to rozjelo a bylo to nezastavitelné. Bavilo mě to.
Sezonní přejídání
Co vás na farmě nejvíce baví?
Baví mě hodně to, že za sebou vidím svoji práci. Je skvělé, když už v únoru můžeme zasít mrkev a pak vidím, jak roste, můžu si na to sáhnout, sklízet. Hodně mě baví, když je něco první v danou sezonu, vždy se hrozně těším na první kedlubny. Jedu strategii, kterou mám naučenou od rodičů a prarodičů - snažím se přejíst toho, co je zrovna sezonní, abych to nepotřebovala z dovozu.
Baví mě zkoušet nové plodiny. Letos máme poprvé červené špičatě zelí a vypadá úplně nádherně. Dělá mi velkou radost, když vypěstuji něco, co jsem nikdy nevypěstovala, nesklízela a můžu to ochutnat.
Nakonec mě baví spolupráce s restauracemi i s cílovými zákazníky, kteří jsou rádi za to, že to děláme, a kterým zelenina od nás chutná. To je třešnička na dortu.
Co pro vás byla největší překážka v začátcích s farmou?
Měla jsem štěstí na to, že rodiče mají pole ve vlastnictví, kterému mohli dát výpověď z nájmu, a mohla jsem na nich hospodařit. Ze začátku jsem narážela na to, že jsem nebyla úplně brána vážně u dodavatelů ať už osiva, strojů a tak dále. Naštěstí můj taťka je v branži celý život, díky němu a jeho kontaktům jsem se dostala do povědomí lidí. Muselo to ale být skrze jméno mého táty.
Když jsem úplně začínala, tak velká moje překážka byla, že jsem neuměla dobře prodat to, co jsem vypěstovala. Prodávala jsem rovnou do restaurací, ale spíš v okolí do Poděbrad, do Lysé nad Labem. Do Prahy ne, to bylo na delší dobu. Myslela jsem, že to bude hned, že mi všichni utrhnou ruce a sednou si ze mě na zadek.
Zahlcení byrokracií
Jaké největší hrozby dnešní doba představuje pro mladé farmáře?
Mezi hrozby, který můžeme ovlivnit spíše globálně, patří přírodní podmínky, už ne jen počasí, ale celé podnebí u nás. U nás v Polabí nejsou zimy, jaké bývaly a které jsou prospěšné pro půdu. To je hrozba číslo jedna. Musíme se ale umět přizpůsobovat, je to riziko našeho podnikání, pracujeme venku za podmínek, které neumíme ovlivnit. Přizpůsobujeme se v odrůdách i v samotných typech zeleniny.
Pro mladé zemědělce je hrozba také byrokracie. Když chceme dotaci, o které sice není povinné žádat, ale s penězi z dotací je to veselejší a jsme díky nim více konkurenceschopní, tak se setkáváme s obecnými regulemi. Jako malí zemědělci, nemáme možnost zaměstnávat člověka, který by se zaobíral jenom papíry, takže to je někdy až zahlcující.
Další věc je určitě půda. Dostat se k půdě je těžké, ještě těžší ke kvalitní orné půdě u nás na závlahách. To je přímo boj.
23:20
Dvě hodiny po práci se věnujeme byrokracii. Pěstitel má být na poli, říká spolumajitel rodinné farmy
Číst článek
Co je naopak to nejlepší, co dnešní doba přináší do farmaření?
Určitě to jsou nové technologie. Existují roboti pro farmu mojí velikosti, kteří umí nasít, pamatují si přesně podle GPS, kdy a kam naseli. Jsou pohánění na solární záření, případně i měsíční svit. Umějí okopávat pole na základě kamer, kdy poznají, kde je plevel. Okopou nebo vyplejí jenom nežádoucí rostliny.
Další věc je, že ekologické hospodaření a jeho principy jsou u nás na vzestupu. Je to vidět na počtech nových ekologických farem. Dodržují se častěji principy regenerativního zemědělství. Fajn je i udržování remízků, aby krajina byla více oku lahodící.
Zákazník je také více edukovaný, lidé si zjišťují, co kupují k jídlu pro sebe nebo rodinu, je to příjemná změna k lepšímu a vnímám to každou sezónu víc a víc. Lidem není jedno, odkud zelenina pochází, jak byla vypěstovaná, případně i kdo ji vypěstoval. Řeší to i kuchaři, chtějí brát suroviny od někoho, kdo je jim sympatický, co se i povahy a jednání týče.
SERIÁL ČESKÉHO ROZHLASU NAROZENI DO SVOBODY
Je jim méně než 35 let, narodili se po pádu totality, do svobody. Český rozhlas a web iROZHLAS.cz přinášejí příběhy 35 inspirativních mladých lidí, kteří jsou aktivní, pro svoje okolí dělají „něco navíc“ nebo nezištně pomáhají.
Všechny vydané díly seriálu NALEZNETE ZDE.
