První grandslamové semifinále po zranění ruky. ‚Hrozně si vážím, že tady můžu být,‘ říká Kvitová

Od té doby, co se vrátila po přepadení a operaci pořezané ruky na kurty, ještě nikdy tak daleko na grandslamovém turnaji nedošla. Tenistka Petra Kvitová zatím na Australian Open neztratila ani set. Ve dvou sadách porazila i domácí Bartyovou a v Melbourne si zahraje semifinále proti Američance Collinsové. O všem se Kvitová rozpovídala v rozhovoru pro Radiožurnál.

Tento článek je více než rok starý.

Melbourne Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Petra Kvitová po vítězství ve čtvrtfinále Australian Open.

Petra Kvitová po vítězství ve čtvrtfinále Australian Open. | Foto: Kin Cheung | Zdroj: ČTK/AP

Petro, jaký to byl zápas? Jak se vám hrálo? Byla tu úžasná atmosféra, i když fanoušci přáli spíš vaší soupeřce...
Ten zápas byl skvělý. V průběhu jsem si uvědomila, že jsem jednou takhle hrála se Stosurovou na centrkurtu a taky to byl večerní zápas. Tehdy jsem byla mladá a ještě jsem moc nevěděla, o co jde, ale dneska se mi to trošku vybavilo a jsem ráda, že jsem to zvládla jako minule. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Kvitová před prvním grandslamovém semifinále po zranění ruky: Hrozně si vážím, že tady můžu být

Zápas to byl samozřejmě těžký. Obě jsme hrály lépe než v Sydney. Opravdu jsme hrály super tenis. Myslím, že čopy, co dnes hrála, by jí mohl závidět kdejaký chlap. Dnes jsem to opravdu škrábala ze země. Byla jsem hodně poctivá, byla jsem hodně dole, hrála jsem, co jsem měla, takže jsem s tím samozřejmě spokojená. Lidí bylo plno, bylo to skvělé, i když byli proti mně. Nebo ne proti mně, byli féroví, fandili svojí hráčce, což by se v Česku asi taky stalo.

Lidé samozřejmě prožívají váš příběh a Jim Courier vám ho na kurtu připomněl. Jak těžký to pro vás byl moment, abyste to ustála?
Byl to těžký moment. Do té doby jsem si to takhle úplně neuvědomovala, než se Jim zeptal. Všechno se mi to promítlo v hlavě, ty dva roky nebyly jednoduché, takže si hrozně vážím, že tady můžu být, můžu hrát na takhle velkém turnaji a takhle daleko. Potřebovala jsem chvilku, než jsem mohla zase mluvit. Někdy je fajn, když potom vidíte zpátky, co všechno se událo a čím vším jsem si musela projít i s týmem.

Poprvé od roku 2014 zažíváte závěrečné nervy na grandslamovém turnaji. Je to teď jiné, nebo je to podobné? Dá se z toho něco využít?
Abych pravdu řekla, tak si to moc nepamatuju. Přece jen je to pět let. Jsem ráda, že si to zase můžu osvěžit. Pamatuju si až semifinále s Luckou Šafářovou. Ty nervy jsou samozřejmě velké, ještě když hrajete s kamarádkou, tak to není nic jednoduchého, což teď je jiné aspoň v tomhle směru. Ve Wimbledonu to bylo umocněné i tím, že jsem to vyhrála. Tady jsem byla v roce 2012 v semifinále a nepovedlo se mi to tehdy s Marií Šarapovovou na tři sety. Doufám, že letos to bude jiné. Nebo bych si to hrozně přála.

Jaroslav Plašil Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme