V 90. letech otevřela třeba kauzu lehkých topných olejů, ve které stát přišel na daních o desítky miliard. Během angažmá ve sněmovně za hnutí ANO zase upozorňovala na aféru bytů OKD. V posledních letech je však Jana Lorencová známá spíše svým působením na sociálních sítích, šíří tam totiž dezinformační zprávy. „Příspěvky mi občas samy mizí,“ říká pro iROZHLAS.cz Lorencová, která 28. října převezme od prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání.

Rozhovor Praha 6:00 21. října 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Prezident Zeman vaše vyznamenání oznámil v pondělním rozhovoru pro Radiožurnál. Pro vás to ale asi není úplná novinka.
Nevím to dlouhou dobu. Krátce předtím přišel telefonát z Hradu. Je to ale pořád jenom telefonát. Dokud to neuslyším přímo z úst prezidenta, tak je to jen naděje.

AUDIO: ‚Vyznamenám bojovníky proti ekonomickým zm*dům,‘ zaútočil Zeman v živém vysílání na Bakalu

Číst článek

Vyznamenání přijmete?
Samozřejmě. Neumím si představit, že bych ho nepřijala. Je to pro mě nesmírná pocta. Lehké topné oleje mě budou už asi provázet do konce života. Beru to ale jako ocenění všeho, co jsem za celá ta léta natočila a napsala.

Kauze lehkých topných olejů jste se věnovala v devadesátých letech. Nepřichází to ocenění trochu pozdě? Prezident Zeman navíc sedí na Hradě už druhé funkční období.
Těch kauz bylo strašně moc a jedna překrývala druhou. Docela to chápu, že to nepřišlo dřív. Doba byla nabitá událostmi.

Podle vás tedy musel dozrát čas?
S odstupem času se na to dívá řada lidí jinak. Věci se změnily. Byly přijaty některé zákony, které upravily – neříkám, že dokonale – možnost čerpání peněz z kapes daňových poplatníků, které měly jít do státní kasy. Místo toho ale šly do kapes vybraných soukromých subjektů a tenkrát možná také i do kapes některých politických stran, které se přičinily o to, aby to zákony umožnily.

Tenkrát to bylo příliš živé na to, aby mě za to někdo poplácal po rameni. Teprve nyní je ta doba a já jsem panu prezidentovi nesmírně vděčná. Mimochodem – velmi si našeho prezidenta vážím, a to bez ohledu na to vyznamenání.

Vulgarity Zemana nevadí

Prezident Zeman vás zařadil mezi bojovníky proti ekonomickým zm*dům. Nebyl zbytečně vulgární?
Pan prezident má svůj slovník, já mu ho nebudu brát. Já takový slovník nepoužívám, aspoň ne moc často.

Nemohla jste se o vyznamenání v posledních letech zasloužit i jinak? Jako poslankyně za ANO jste se angažovala v kauze OKD.
Několikrát jsem s kauzou bytů OKD vystoupila v Poslanecké sněmovně. Poslancům jsem ve svém projevu vysvětlila, jak obrovská křivda se tady stala. Vždy je to o slovech. Tady se stalo to, že byty státní byly nazvány byty služebními, což je naprosto jiná kategorie. Ti lidé neměli tušení, že ze dne na den přišli o naději, že ten byt bude jednou jejich.

Této kauze jste se věnovala ještě coby novinářka?
Dokonce jsem napsala scénář pro Českou televizi, ten mi byl ale třikrát vrácen k přepracování. Když jsem to udělala, dali to jiné redaktorce a ta z toho udělala paskvil.

V rámci hnutí ANO jste měla podporu, abyste se kauze bytů OKD věnovala?
Ano. Ve sněmovně jsme byli tři, kteří se tomu opravdu věnovali a poukazovali na nutnost s tím něco dělat. Ještě to byl Josef Hájek (poslanec za ANO – pozn. red.) a Leo Luzar (poslanec KSČM – pozn. red.). Víte, jaké to je, když si vykachlíčkujete vlastní koupelnu, všechno upravíte v domnění, že to jednou bude vaše? Pan Bakala ve svých novinách slíbil, že ty byty těm lidem prodá za cenu, za kterou je získal. Já ty noviny mám, takže vím, že to slíbil.

Mluvila jste o té kauze už jako poslankyně třeba i s Andrejem Babišem?
Těch kauz byly desítky, přímo o této kauze ale ne. S ním osobně ne.

Ptám se proto, jestli třeba víte, kdo vás na vyznamenání navrhl? A jestli to není ten pravý důvod, proč vyznamenání dostanete?
Já si myslím, že jsou to přece jenom ty moje předchozí reportáže. Žádná z těch o OKD nebyla dotažena do konce. Na lehkých topných olejích celníci a policisté přiznali 100 miliard na daňových únicích.

Lehké topné oleje byly takový začátek. Dalo se na nich velmi přesně ukázat, co se děje se zákony jen třeba přehozením slovosledu. Z lehkého topného oleje, který má stejné složení jako nafta, se pouze přejmenováním dosáhlo toho, že tam byl rozdíl kolem 15 korun na spotřební dani a DPH, dnes už by to bylo mnohem více. Dnes ty pokusy přes spotřební daň nejdou, ale přes DPH to není stále dotažené do konce.

‚Nad Hradem nepřemýšlím‘

Jaký je váš vztah s prezidentem Zemanem? Viděli jste se v poslední době osobně?
Pana prezidenta jsem viděla na Vysočině, to ale ještě nebyl prezident. Ještě s paní Drábovou jsme (Dana Drábová, šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost – pozn. red.) měli přednášku na nějaké akci. Neměla jsem s ním ale nikdy možnost mluvit, jako třeba teď mluvím s vámi. Pak jsem se s ním setkala ještě v rámci večeře s poslanci v Moravskoslezském kraji.

Máte tedy představu, kdo vás na vyznamenání navrhl? Byl to třeba Andrej Babiš?
To vylučuji. Dostávám spoustu vzkazů e-mailem a na facebooku. Tak si spíš myslím, že to bylo ze strany některých lidí, kterým moje reportáže pomohly. Rozhodně si ale nemyslím, že by to bylo ze strany některého politika.

S Andrejem Babišem jste o tom tedy nemluvili?
Ani s panem Babišem. Já nejsem založením politik. A když už bych byla politik, tak bych měla být v opozici. Já jsem ten věčný rebel, nepluji s proudem.

I proto se zeptám, jak hodnotíte – jako bývalá novinářka – současné obsazení Hradu? A teď nemyslím pana prezidenta, ale doplňující aparát, tedy kancléře Vratislava Mynáře a poradce Martina Nejedlého.
Prosím vás, já o tom nepřemýšlím. Já to nechci hodnotit, protože ty lidi osobně neznám. Znám osobně pana Ovčáčka, ale jen z rozhovoru, který trval asi deset minut. Do styku jsem s nimi opravdu nepřišla a těžko po mně můžete chtít, abych hodnotila někoho, koho neznám.

Spíš mi jde o to, jestli se vás v jejich případě rozsvítila pomyslná kontrolka. Přece jenom kancléř Mynář má za sebou třeba sporný nákup vily v pražských Strašnicích, Martin Nejedlý zase dodnes nezveřejnil svůj životopis a neví se, co na Hradě vlastně dělá. Vám to nepřijde podezřelé?
Já se k tomu možná propracuji, až budu psát teď ten líh (metanolová kauza z roku 2012 – pozn. red.) nebo něco dalšího.

A jak byste se k tomu mohla dostat přes metanolovou kauzu?
Nevím. Mám tady otevřené šanony a možná tam vůbec není.

Takže myslíte, že se k Mynářovi s Nejedlým dopracujete třeba přes jiné kauzy? Chápu to správně?
Že se k tomu dopracuji ať už v dobrém, nebo ve zlém přes jiné kauzy? Možná.

Šíření dezinformací na sítích

Chci se vás zeptat také na vaše působení na sociálních sítích. V posledních letech jste tam šířila několik nepravdivých zpráv – třeba tu o smrti bývalého sovětského vůdce Michaila Gorbačova, ten ale stále žije. Jak jste na to přišla?
Já jsem něco takového měla na svých stránkách? To je nesmysl.

Na svém facebooku jste v listopadu 2015 napsala: „Nikde v našich médiích jsem nezaznamenala, že včera zemřel Gorbačov.“ Příspěvek dnes už nelze dohledat, asi jste ho smazala.
S facebookem je to složité a vůbec s těmi sociálními sítěmi. Mně se tam občas objeví něco, co jsem nikdy nenapsala. Anebo mi zmizí některé věci – vymažou se. Takže já o tomhle, co říkáte, ani nevím, nebo si aspoň nevzpomínám.

Máte tedy pocit, že za vás zprávy na vašem facebookovém profilu maže nebo publikuje někdo jiný?
Ne, ne. Není zřejmě zase tak obtížné do mých stránek vložit něco, co tam chce vložit někdo jiný.

Počkejte, já mluvím ale o vašem profilu, kde sdílíte příspěvky vy osobně. Aby za vás mohl někdo sdílet příspěvky, musel by mít vaše přihlašovací údaje a nabourat se vám do profilu.
Nebylo by to poprvé.

Takže se vám už někdy stalo, že vaším jménem někdo jiný sdílel příspěvky, které jste vy osobně nenapsala? Třeba právě dezinformační zprávy, na které jsem se původně ptala?
Jednou se mi stalo, že jsem převzala zprávu o cenách nafty a vrátilo se mi to stokrát. Já jsem to vymazala, ale nejméně stokrát se mi to vrátilo znovu.

Myslíte ten váš konkrétní příspěvek? To spíš lidé sdíleli a označili vás, takže se vám to propsalo na zeď.
To ale nebyl můj příspěvek. Ke mně to připutovalo – teď nevím, jestli e-mailem, nebo od některého z facebookových přátel. Já jsem to vzala, vzápětí nato jsem to ale smazala.

Proč? Uvědomila jste si, že to není pravda?
Ano, samozřejmě. Asi u dvou nebo tří položek se mi to zdálo absurdní a řekla jsem si, že to musím ověřit, že to bude nesmysl. Takže jsem to smazala, ale nejméně stokrát se mi to vrátilo zpátky.

Neměla byste být tedy obezřetnější, co sdílíte?
Víte, kolik toho je? Nemyslím si, že většina lidí to dělá se záměrem mě poškodit nebo dezinformovat národ. Se sociálními sítěmi je to složité.

Před prezidentskými volbami jste také na facebooku publikovala informaci o údajném rozhovoru Jiřího Drahoše a Michala Horáčka, který měl vyslechnout redaktor ostravského Rádia Čas. Dvojice se podle vás měla domlouvat na tom, že po volbách přepustí pravomoci prezidenta Miroslavu Kalouskovi. Podle Rádia Čas na žádný takový rozhovor nikdy nedošlo. Na kauzu upozornil server Manipulátoři, podle kterého jste zprávu převzala z dezinformačního serveru Tadesco. Neměla byste k tomu, co šíříte, přistupovat kritičtěji vzhledem k tomu, že jste působila jako novinářka?
To je věc, o které já vůbec nevím. Slyším to úplně poprvé.

Vy si nepamatujete, že byste tuto informaci sdílela?
Vůbec ne. To slyším teď poprvé, že by to chtěli udělat.

V Česku probíhá informační válka, jsme testovací laboratoří Ruska, přiznává brigádní generál Řehka

Číst článek

Ta informace ale není pravdivá. Říkám vám to jako příklad falešné zprávy, kterou jste šířila na facebooku. Neměla byste si tedy příspěvky, než je vypustíte do světa, ověřit? Asi není váš záměr se úmyslně poškozovat.
To můj záměr určitě není.

Sdílela jste ale i zprávy přímo z dezinformačních webů. Vnímáte to, že jde o proruskou propagandu?
Ne, vůbec ne. Vůbec ty weby nedělím na proruské nebo proizraelské. Je tam jeden web, který používám a který je izraelský.

Co si tedy myslíte o českých mainstreamových médiích? Jako zdroje informací vám nestačí?
Ne, to mi opravdu nestačí. Novinařina v poslední době zůstává na povrchu věci, klouže po povrchu informací a nejde do hloubky. Mám takovou povahu, že jsem vždy, když jsem něco psala nebo točila, šla jsem na kořen problému.

Kdo tedy podle vás nabízí takovou úroveň žurnalistiky, která vám vyhovuje? Která média sledujete?
Nesleduji jednotlivá média, sleduji zprávy. Někde se mi objeví taková zpráva, někde taková. Není čas to ověřovat.

Takže vycházíte z toho, co se vám objeví na facebooku?
Nepočítám s tím, že bych tam těch takzvaných trollů měla tolik, že by mohli moje názory nějakou formou ovlivnit. Ale říkám znovu, že se mi někdy stane, že se mi vloží do mých stránek věci, které tam nemají co dělat.

Třeba u cen nafty jste ale říkala, že jste ten příspěvek sama smazala.
Ano, protože jsem si uvědomila, že to nebude úplně přesné. A velmi rychle jsem ho smazala. Od té doby se ta informace na mojí stránce – už si připadám jak blb – objevila alespoň stokrát. Jak se mi tam dostala?

Jak jsem říkala, pravděpodobně váš příspěvek někdo sdílel, označil vás v něm a vám se to propsalo na profil.
Já se v technice těchto záležitostí moc nevyznám, už mám taky svá léta.

Jako bývalá investigativní novinářka neměla byste si ale ověřit to, co šíříte?
Vycházejte z toho, že jsem si každou věc ověřila, když jsem ji točila. Každou reportáž jsem měla ověřenou do posledního detailu. Natočila jsem jich asi 200, napsala jsem možná tisíc článků, a jen jednou jsem stála před soudem a ten jsem vyhrála na celé čáře. Chtěli po mě tenkrát, respektive po České televizi, 81 256 425 korun za to, že jsem je označila jako obchodníky s nezdaněnou naftou.

Nedostali ani korunu a já jsem dostala zaplacené cestovné a další náležitosti. To si myslím, že je důležité – že když píšu článek nebo reportáž, tak tam si ověřuji veškeré informace.

Kristýna Guryčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít