Svůdná jak mořská panna. Krásné prsty, půvabně utvářené rty. Ale co ocas? Je tam vůbec?

Vědci se dnes většinou domnívají, že sexuálně frustrování námořníci vídali mořské panny v kapustňácích - málo vzhledných savcích s rozštěpenými pysky a vousatým čenichem, tvorech, kteří většinu života tráví pod mořskou hladinou a spolu s morony spadají do řádu ochechulí.

Tento článek je více než rok starý.

RČENÍ POD RENTGENEM Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rčení pod rentgenem Milana Slezáka: Svůdná jak mořská panna.

Rčení pod rentgenem Milana Slezáka: Svůdná jak mořská panna. | Foto: Osaro Konečná, iROZHLAS.cz | Zdroj: Český rozhlas

V obecném povědomí převládá představa mořské panny jako půvabné bytosti, které rybí ocas nejenže neubírá na svůdnosti, ale naopak umocňuje pikantnost jejího zjevu. Smíme-li věřit byzantskému spisovateli Theofylaktu Simokattovi, vystoupil podobný tvor koncem 6. století z vod Nilu:

„Ta žena zářila krásou. Měla úplně černé vlasy, bělostnou tvář, hezký nos, ruce s krásnými prsty, půvabně utvářené rty. Prsy měla plné, bradavky jako by nedávno dospěly a trochu vystupovaly.“ (Theofylaktos, Dějiny - česky Na přelomu věků, Kniha sedmá).

K vidění byla od třetí hodiny ranní do západu slunce a diváky prý ten pohled připravil o řeč.

Ale byla to skutečně mořská panna? To je sporné. Vynořila se totiž z Nilu, a ne z moře.

MOŘSKÁ PANNA

Bájná bytost vyvolávající dráždivé představy. K podmořským kuriozitám dále patří kraken, leviatan, mořští hadové, lidožravé chobotnice, latimérie podivná a hlubokovodní velká tlama (Megachasma pelagios).

Což se nicméně dá uspokojivě vysvětlit. Úkaz se přece vyskytl v nilské deltě, tedy nedaleko od místa, kde Nil ústí do Středozemního moře. Horší je, že od břicha dolů nebylo z té bytosti nic vidět. Takže zůstává nejasné, zda měla ocas - nutnou součást těla mořské panny.

Ten rozhodně nechyběl mořské panně, jejíž mrtvé tělo prozkoumali vesničané v roce 1830 na hebridském ostrově Benbecula. Alexander Carmichael ji v knize Carmina Gadelica - čtyřdílném přehledu mizejících skotských zvyklostí - s odvoláním na očité svědky líčí takto:

„Horní část tvora byla přibližně velikosti dobře živeného tří- nebo čtyřletého dítěte, s abnormálně vyvinutou hrudí. Vlasy měl dlouhé, tmavé a lesklé, zatímco kůži bílou, hebkou a jemnou. Dolní část těla připomínala lososa, ale bez šupin.“

Ocasy mořských panen se mění s rozdílnou zeměpisnou šířkou.

Námořníci z lodi Henryho Hudsona, který se v roce 1608 vydal na lov ryb do vod Severního ledového oceánu, popsali ocas mořské panny spatřené u ostrovů Nová země jako „skvrnitý a podobný ocasu sviňuchy či makrely“. Zadek a prsa této mořské panny byly ženské a tělo přibližně stejně veliké jako lidské, pleť byla sněhobílá, vlasy černé a dlouhé. Její pohled připadal těm, na něž byl upřen, jako „soustředěný“.

Zcela jiný ocas má mořská panna na rytině ze čtyřicátých let sedmnáctého století, jejímž autorem je Aldrovandi. Tady je ocas šupinatý, na konci rozeklaný a vylepšený ploutví a nožkami, jež vyrůstají z kyčlí a mají blanité, žabí zakončení.

Aldrovandiho rytina "mořského páru". | Foto: Ulisse Aldrovandi | Zdroj: Pinterest

Aldrovandiho mořská panna „alias tritón neboli ichtyokentaur“ krásou nevyniká. Vystavuje na odiv hrotité uši či snad rohy, a také mocný podbradek. Co jí chybí na ňadrech, to jí přebývá v bříšku, které se mocně klene, podkasáno dvěma záhyby. Pannu objímá partner, který se vyznačuje rozevlátým vousem a plnějším a viditelně méně prohnutým ocasem.

Ani on nevypadá svůdně. Ale mořští muži svůdní nejsou, to se ví odnepaměti. Zato jsou zlotřilí. Dokazuje to jak Královo zrcadlo, islandský spisek z 13. století (vynoření mořského muže spolehlivě přivolá bouři), tak historky z novověké Brazílie. Vystupují v nich úchylní mořští muži lovící černochy a indiány a pojídající jejich oči, nos, konečky prsty a pohlaví.

RČENÍ POD RENTGENEM

Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se v rubrice RČENÍ POD RENTGENEM vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.

Vědci se dnes většinou domnívají, že sexuálně frustrování námořníci vídali mořské panny v kapustňácích - málo vzhledných savcích s rozštěpenými pysky a vousatým čenichem, tvorech, kteří většinu života tráví pod mořskou hladinou a spolu s morony spadají do řádu ochechulí.

Američan Richard Ellis o nich v knize Mořské příšery napsal: „Nemají sex-appeal ani krásu mořských panen, ale od svých historických a literárních předchůdců se liší v jednom neoddiskutovatelném faktu: skutečně existují.“

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme