Pěstouni si děti neberou kvůli penězům, chtějí pomáhat, říká režisérka Olga Špátová
Rodiče napořád je dokumentární cyklus o tom, jak v České republice funguje pěstounská péče. Vysílá ho Česká televize. „Nebylo vůbec jednoduché najít ty rodiny,“ říká Olga Špátová. Pro některé to bylo příliš křehké téma. Jaká jsou úskalí náhradního rodičovství? Co si neuměla představit a zjistila, že to v praxi může fungovat? A jak pestré jsou příběhy těch, kteří dokážou dát lásku cizím dětem?
Dohromady natočila šest příběhů a každý je odlišný. V jednom z nich je rodina, která se o stará o tři vlastní a tři cizí děti. A mají tak hezký vztah s biologickou maminkou jednoho z nich, že si ji přistěhovali k sobě do domku na zahradě. V dalším děti vychovává jejich babička.
„Asi sedmdesát procent té péče je příbuzenská,“ vysvětluje režisérka. Existuje také krátkodobá pěstounská péče. Jeden z dílů se třeba věnuje paní, co se stará o dceru ženy, která je mezitím ve vězení.
„Spousta lidí si o pěstounech myslí, že to můžou dělat kvůli penězům.“ To přijde režisérce absurdní. Hlavní motivací lidí, s nimiž Špátová natáčela, byla možnost pomoci.
„Pěstouni se o děti starají čtyřiadvacet hodin denně a dlouhodobý pěstoun má osm tisíc korun hrubého. To je přece něco, za co by to nemohli dělat,“ dodává.
Negativní příběhy, které potkáváme ve zprávách, by neměly převážit pozitiva pěstounské péče. Existuje mnoho hezkých příkladů. „Každý pěstoun chodí na různé zaučování a na kurzy. Jsou hlídaní,“ připomíná režisérka.
