Romští autoři prostřednictvím osobních a rodinných příběhů s humorem i nostalgickým smutkem líčí v povídkách sametovou euforii z možnosti podnikat, zakládat politická hnutí a etnoemancipační sdružení.

Záhy však tyto radostné okamžiky v jejich vzpomínkách vystřídají obrazy tvrdé porevoluční reality, zejména existenční nejistoty, která nebyla ani tak důsledkem transformace, jako spíše výsledkem čtyřiceti let komunistické politiky uplatňované vůči Romům.

„Myslím si, že lidé z majority netuší, s čím se v devadesátých letech Romové potýkali. A je to pochopitelné, každý měl tehdy co dělat sám se sebou, aby uživil rodinu. Nicméně tahle neznalost má bohužel za následek, že většina lidí smýšlí o Romech předsudečně. Naše knihy snad otevřou veřejnosti oči,“ doufá jedna z autorek Rena Horvátová.

Zavírání socialistických podniků postihlo v devadesátých letech mezi prvními právě Romy. Potýkali se ale i s obchodem s chudobou a s ním spojeným vznikem vyloučených lokalit. V tehdejších zanedbaných domech v historických centrech totiž tehdejší podnikavci rozpoznali potenciál a od Romů, kteří se ocitli bez práce a prostředků, výhodně odkupovali nájemní smlouvy.

Devadesátá léta pro Romy znamenala i těžké zkušenosti kvůli rasovým útokům. „Moje vzpomínky jsou zkrátka jiné. Čeští vrstevníci se nejspíš budou divit, co jsme jako děti zakoušeli. Všichni si pamatujeme kupónovku, šušťákovky z tržnice, videoklipy Michaela Jacksona, my bohužel i strach ze skinů, kteří nám házeli kameny do oken,“ konstatuje jedna z autorek, Stanislava Ondová.

Na třiceti pěti povídkách se podílelo celkem šestadvacet autorů. Prostřednictvím osobních a rodinných povídek popisují nejen 20. století, ale i současnost. Autentická svědectví do určité míry potvrzují, že Romové stojí stranou přelomových událostí a mají trochu jiné historické milníky. Od vzpomínek majoritní společnosti se občas liší natolik, jako kdybychom ani neměli společnou, ale každý svou minulost.

Navzdory všem prožitým příkořím a těžkostem však v knihách nepřevládá pocit rezignace a zklamání, ale spíše opatrného optimismu a vděku za příležitosti, kterých se ve svobodných podmínkách Romové dokázali chopit. Jak konstatuje v závěru svého autobiografického příběhu Věra Horváthová Duždová: „Přese vše to byla velmi krásná doba.“ 

ern Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít