Filmy a dokumenty ve virtuální realitě se představují na 44. ročníku Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Co všechno umí, popisuje pro server iROZHLAS programový ředitel Jednoho světa. „Nevěřím v to, že nahradí klasický film. Také nejdřív vzniklo divadlo, pak film – a neznamenalo to jeho zánik,“ říká Ondřej Moravec.

Uherské Hradiště 14:30 2. srpna 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Nahoře je videoklip Björk, který lze sledovat také ve virtuální realitě. Jde o jeden z prvních takto vytvořených snímků, který vznikl v roce 2015. 

Jak jste dospěli k využití virtuální reality (VR) na festivalu v Uherském Hradišti?
Začali jsme s VR pracovat v roce 2016, kdy je začaly první světové festivaly implementovat do svého programu. Bylo to v době, kdy se ta technologie v masovější formě teprve rodila. Už od začátku virtuální realita byla napojena na dokument. A my jako Jeden svět jsme dokumentární festival, tak nám to přišlo jako vhodná forma média, kterou bychom chtěli podpořit.

Není to tedy poprvé?
Ne, už od roku 2016 filmy pravidelně pouštíme na Jednom světě. Začínali jsme se třemi filmy, v roce 2017 už jich bylo devět a v roce 2018 jsme poprvé otevřeli v Praze během festivalu VR kino pro 30 lidí.

Je to pořád věc, kterou ostatní festivaly v Česku reflektují poměrně málo. Vlastně jen trochu na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. A teď se Letní filmová škola rozhodla, že do toho chce jít taky. A vznikl společný projekt.

A jak je to na festivalech v zahraničí?
Dokumenty hrají významnou roli právě díky VR obsahu – například United Nations v roce 2014 vytvořily vlastní oddělení VR a rozhodly se, že projekty, které jsou pro ně důležité, představí touto cestou. Je to nový a dost unikátní pohled, který dost funguje. 

Několik minut, které člověk stráví při sledování VR filmu, je dost silný zážitek, shodují se lidé, kteří si tím prošli. Existuje obecně nějaká maximální délka, kterou člověk může zvládnout?
Je to hodně individuální. Sám vydržím hodně, takže třeba i kolem hodiny, hodiny a půl. Ale pak už jsem z toho unavený. Obecně je to pro oči dost namáhavá věc, především to člověka dezorientuje, je pak v takovém mírném limbu, mozek se namáhá více než obvykle. Nejdelší projekt, co tu máme, trvá 40 minut, ale to je hraniční délka v současnosti.

Co je mezi návštěvníky nejoblíbenější?
Jedním z oblíbených je projekt s názvem Planeta. Je to jakási postapokalyptická vize naší planety, na které se začnou dít netypické jevy – začnou tam růst obří houby, z oceánu se vynořují obrovské ryby a za sluníček sedmitečných, které hoří, padá dešt. Má to různé biblické aluze a jiné symbolické významy a člověk je v pozici smítka, které prolétává tou zemí. Je to docela zajímavý pohled, protože ta autorka sama říkala, že jí to jako environmentální film nepřijde. Nám ano.

Je divák ve VR filmech vždy jen v pasivní roli?
Člověk je víceméně pasivní, ale jsou filmy s prvky interaktivity, kdy člověk děj posouvá a částečně ovlivňuje. 

Je to tedy ještě film?
Spousta lidí říká, že VR obecně nejsou filmy, ale něco, co používá prvky z filmového média. A že je to svébytný nový žánr.

Většina těch filmů je v angličtině?
Všechny. V Česku už má pár umělců svá videa. Například kapela Priessnitz má video. Co se týká sféry filmu a dokumentu, tak v Česku se tomu nikdo moc nevěnuje. Neexistuje na to žádný fond, který by to podporoval. A tak projektů vzniká velmi málo.

Za všechny je tu jeden, který vznikl v česko-německé koprodukci. Byla to taková simulace - projekt s názvem Proměna, což je adaptace Franze Kafky, kdy se probudíte v těle Řehoře Samsy a úkolem je dostat se ven. Má to herní interaktivní momenty.

Kromě festivalů – funguje tento projekt i například ve školách?
Zatím jsme se s tím na školy úplně nedostali, ačkoli to máme dlouhodobě v plánu. Máme tým lidí, kteří by to začali rádi brzo používat.

Jak vidíte budoucnost těchto snímků?
Pro mě je to tak, že jde o nové technologické médium, které se postupně začíná etablovat, tak jako na počátku film, tak jako televize.

Hrozí tedy konec klasického kina a filmu?
Nevěřím v to, že jedno nahradí druhé. To je nesmysl. Bude to stejně, jako to máme dnes. Bylo divadlo, pak vzniknul film a taky to neznamenalo zánik divadla. Ty linie jedou dál, existují vedle sebe.

Má to tedy jen pozitiva?
Má to spoustu etických otázek, které se tímto otevírají. Jedna z věcí ve VR je její velký potenciál ve vydírání a propagandě. Pokud se udělá hodně dobrá a přesvědčivá a dostanete ji mezi lidi, tak může člověka vážně jednodušeji přesvědčit.

Ve VR se také řeší, že lidé mohou přestat rozpoznávat počítačovou simulaci od reality. Nemluvím o tzv. uvíznutí ve VR, ale co se řeší, je, že když chcete vytvořit digitálního herce, tak lze naskenovat reálnou postavu a tu potom rozpohybovat. Pak je třeba uvažovat o tom, jestli by ti herci neměli být nějak speciálně označení, aby bylo jasné, že to nejsou reálně postavy.

Kde je možné, kromě Letní filmové školy v Hradišti, technologii vyzkoušet? 
Když si to nestihnete vyzkoušet na LFŠ, tak máte možnost na festivalu Jeden svět v březnu 2019.

bar Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít