Z Putina se stává politický poustevník
Letošní oslava Dne vítězství v Rusku ukazuje přímo propastnou izolaci země na mezinárodní aréně – z prezidentů a premiérů přijela jen tádžická hlava státu Imomali Rachmon. Hned po přehlídce se Vladimir Putin podle ruských médií vrátil zpět do samoizolace, a jak se zdá, svou v mnoha ohledech úspěšnou politickou dráhu uzavře jako poustevník.
Ruská média, která se k oslavám vrátila, si vesměs povšimla vyložené ponurosti, s jakou ruský prezident celou přehlídku na Rudém náměstí prostál nebo proseděl, obklopen pouze posledními válečnými veterány, kterých zcela přirozeně rok co rok ubývá. Hosté ze zahraničí s výjimkou již jmenovaného tádžického prezidenta nepřijeli.
Vždycky tomu tak ale nebývalo. V roce 2005 do Moskvy na oslavy 60. výročí Dne vítězství přijelo 70 světových politických lídrů včetně George Bushe jr., Francoise Hollanda nebo Si Ťin-pchinga.
O pět let později, tedy poměrně krátce po smutně proslulém Putinově projevu na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007, kde ruský prezident bez obalu vyhlásil, jak si nadále hodlá v mezinárodní politice počínat (a taky své pohrůžky v Gruzii, na Ukrajině i jinde naplnil), už bylo těch mezinárodních politických vůdců jen 24, nejtěžší vahou z nich přitom byla Angela Merkelová.
Patologická touha
V roce 2015 bylo důležitých zahraničních hostí stále ještě 23, ovšem význačné osobnosti už jste tu nenašli žádné. Zato se objevila vskutku zlověstná postava Roberta Mugabeho.
Loni do Moskvy přijeli jen vysocí představitelé zemí Společenství nezávislých států. Nu, a letos už jen zmiňovaný Imomali Rachmon. Během půldruhé desítky let tedy vývoj, který mluví sám za sebe.
Řekněme si to přímo – Putin přestal být mezinárodní politickou autoritou, ke které se při příležitosti jako oslavy Dne vítězství nedá nepřijet.
Zato když nepřijedete dnes, nestane se nic víc, než že se to ruského prezidenta dotkne. Dokonce natolik, že na Rudém náměstí prohlásí, že Sovětský svaz bojoval proti Hitlerovi sám a samojediný. Nikde ani zmínka třeba o bitvě o Británii nebo o čilé sovětské součinnosti se spojenci a obrovité ekonomické pomoci Západu.
Podle známého ruského politického komentátora Matveje Ganapolského se Putin prostě ocitl v zajetí fobií. Třeba fobie, že vlast je všude tam, kam došlápne holínka ruského vojáka, že celý svět je Rusku něco dlužen, že můžete zabít každého, kdo je vám trnem v oku, že můžete lhát kdykoli a o čemkoli.
Jak se ale Ganapolskij domnívá, nejtěžší Putinovou fobií je, že celá země, její ekonomika, lidská práva a mezinárodní pověst se dají obětovat ve jménu patologické touhy jediného člověka nadobro se stát doživotním prezidentem. A právě tahle fobie je pro Rusko obzvlášť nebezpečná.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Shitstorm v síti
Lída Rakušanová
Sedm neúspěšných procent vlády premiéra Fialy
Radko Kubičko
Druhý rok Petra Pavla. Jaký byl?
Kateřina Perknerová
Moskevský ‚klub sesazených prezidentů‘ má nového člena
Libor Dvořák