Vidět je to i na příkladu masakru na předměstí Kyjeva. Toto krveprolití je bohužel zcela tradiční, ale kontext se změnil. Dříve by bez spolupráce s ruskou stranou bylo jen velmi obtížné zjistit, kdo vlastně na místě byl.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Tato válka je jiná. Proč?

Jenže díky zásahu dobrovolníků z neformálního uskupení Anonymous bylo možné velmi rychle identifikovat jednotky, které se na místě nacházely, včetně jmen nebo telefonních čísel. Pomocí satelitních snímků je také možné určit, od kdy ležela těla zavražděných na ulici.

Není jisté, zda to povede ke stíhání pachatelů z řad ruských jednotek. Ale pokud se o ně nepostarají Ukrajinci, možná to udělá jejich vlastní armáda, aby moc nemluvili. Neboli rychlé zveřejnění dostupných dat by mohlo přispět k eliminaci viníků, i když nestandardní, a snad i k omezení podobných excesů.

Podobné faktory zafungovaly i v případu vojáků, kteří odesílali nakradené věci z běloruské pošty, i oni doplatili na to, že nepochopili, že tato válka se vede v roce 2022. Ani oni si nakradené ledničky možná už moc neužijí.

Převzato z Plusu

Interbrigáda 2.0

To vše je možné díky dvěma faktorům – konkrétním technologiím a zapojení jakési třetí strany technologických dobrovolníků, kteří jsou možná důležitější než mezinárodní dobrovolníci, kteří přišli na Ukrajinu bojovat se zbraní v ruce.

To vše platí i v jiných souvislostech. Ukrajinská armáda například těží z tak nepravděpodobných kroků, jako je rozhodnutí podnikatele Elona Muska zpřístupnit jí služby své družicové konstelace Starlink. To znamená například, že Ukrajinci mohou mnohem efektivněji využívat drony proti ruským cílům.

Současně se tím ovšem stírá rozdíl mezi vojenským a civilním zařízením, což může pozměnit uvažování o podobných zařízeních do budoucna. Zvláštní roli hraje internet i jinak.

Tato válka není prvním konfliktem v „přímém přenosu“, dokonce ani není první válkou, v níž se používají mobilní telefony nebo sociální média. Až na Ukrajině se ale podařilo udělat z Facebooku, Tiktoku a dalších médií de facto zbraň, která západnímu publiku převyprávěla konflikt z ukrajinské perspektivy.

Tím pomohla mobilizovat západní veřejnost a vlády a získat pro Ukrajinu naprosto nevídanou materiální podporu. To ostře kontrastuje s ruskou neschopností předat vlastní verzi jinam než dovnitř vlastní společnosti.

Konec reality i tanků

Má to i jiné projevy, třeba schopnost prezidenta Volodymyra Zelenského oslovovat světové parlamenty v reálném čase a mobilizovat veřejnost ve vzdálených zemích. Prezidenta Vladimira Putina se už nikdo na nic neptá, Rusko naopak vypnulo Twitter, Facebook i Instagram.

Válka se vede i jinak. Například hned na počátku se kdosi pokusil šířit zfalšovaný záznam údajného Zelenského projevu, v němž vyzýval vojáky, aby složili zbraně – i to je budoucnost války, jenže příště budou falzifikáty reality už mnohem lepší, a tedy nebezpečnější.

Zmínili jsme drony. Nejde o zbraň zcela novou a také se nejedná o první konflikt, v němž byly drony nasazeny. Často se zmiňuje nedávná válka o Náhorní Karabach, v němž tytéž turecké drony pomohly Ázerbájdžánu zvrátit vývoj ve svůj prospěch.

Teprve teď se ale vede válka dvou zdánlivě podobných armád, v níž se podařilo pomocí dronů nebo ručních protitankových zbraní zpochybnit význam tanků a dalších tradičních bojových prostředků.

Tisíce vojenských odborníků nyní studují ukrajinské bojiště, aby se pokusili zjistit, co vše změnil technologický vývoj na moderním válčení. Například zda drony ukončily éru tanků, nebo ne. Není to tak, že by se generálové vždy chystali jen na ty minulé střety.

Navzdory všem novinkám se ale musejí bojů nadále účastnit promrzlí a hladoví vojáci a umírají skuteční civilisté. I válka na hi-tech úrovni je pořád velmi low-tech podnik, který je nevyhnutelně tragický.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít