Ti, kteří zvolili Miloše Zemana, dali najevo, že jim nevadí překrucování a lež jako běžný pragmatický nástroj. Že se nezajímají o finesy zastupitelské demokracie a raději volí vůdce, o kterém si myslí, že je silný a že všechno zařídí. V kombinaci s premiérem Andrejem Babišem tak může Zeman dál posouvat zemi tímto směrem na úkor pravidel, která ostatně ani v minulém volebním období příliš nerespektoval.

To, že rozdíl mezi skupinou Zemanových volitelů a skupinou voličů, kteří vyznávají opačné hodnoty, není velký, bylo v prvních chvílích jiskřičkou naděje pro ty, kteří se sjednotili v podpoře Jiřího Drahoše. Jejich kandidát tuto jiskřičku posílil prohlášením, že nemizí ze scény. Mladý Drahošův volič mi hned napsal: „Velká část lidí lháři neuvěřila, naděje a energie lidí mé generace byla po ty dva týdny hmatatelná, a ne virtuální. Hledím do budoucna s optimismem.“

To je úctyhodná připravenost, ale zatím tomuto odhodlání chybí kostra. Volby hlavy státu byly symbolické. Stalo se, že většina zúčastněných dala najevo, že chce, aby se země sunula tam, kam ji chtějí dostat Zeman s Babišem. O to se ti dva mohou kdykoli opřít.

Navíc nejsou na pořadu dne žádné volby, které by mohly situaci doopravdy ovlivnit. A i kdyby byly, nejsou tady politické strany, které by byly schopny vstřebat energii Drahošových příznivců. Měli totiž pestré politické názory a na tomto půdorysu lze postavit pouze subjekt typu ANO, který je vlastně majetkem samoděržavního lídra. V případě Drahošových, ale také Fischerových, Horáčkových a Hilšerových stoupenců by to nešlo z definice.

Nelze samozřejmě vyloučit pokusy o vznik nových formací. Ale byl by to běh na dlouhou trať. Zatím zůstává společnost rozdělená a triumf slaví jedna z jejích částí.

Autor je komentátorem deníku Právo.

Alexandr Mitrofanov Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít