Věk dětí s anorexií povážlivě klesá. Rodiče to poznají často až pozdě
Na začátku jsou psychické starosti často související s věkem. Když se pak přidá letní touha zhubnout do plavek, kterou začnou mladí horlivě naplňovat a kompenzovat si tak ostatní starosti, může to skončit až anorexií. Alarmující je, že se tato zákeřná nemoc přesouvá ze středních škol na základní. Problémy mají už i třeba desetileté děti.
„V podstatě bych upozornila rodiče, babičky a podobně neříkat ty zrůdné věty jako ‚Podívej se na sebe, jak vypadáš. Seš ale tlustá.´ To se v dětech se zakoření a mají tendenci sklouznout,“ říká po letech zkušeností v nutriční poradně Jitka Turňová.
Nenápadná motivace ke sportu je rozhodně lepší než následná anorexie, u které je v necelých deseti procentech případů důsledkem smrt.
„Tak jsou děti schopné zamazat talířek od nádobí, že jedly, aby rodina měla pocit, že je vše v pořádku. Vezmou si svačinu, kterou potom vyhodí, pytlík nastraží i s jakoby nakousnutým chlebem, aby to rodina nepoznala. Jsou vynalézavé opravdu hrozně moc,“ říká Jitka Turňová.
Turňová dále varuje, že nebezpečí by měli rodiče zavětřit, když se dítě odmítá stravovat s rodinou či se pokouší zavést alternativní způsoby stravování - vyloučí například maso nebo mléčné výrobky.
A to byl případ také dvanáctileté Karolíny, které nakonec skončila s 27 kilogramy v nemocnici a následně na psychiatrii.
Malé procento vyléčení, velké procento recidiv
„Karolína byla těžce podvyživená, měla chladné ruce a nohy. Měla zpomalenou tepovou frekvenci pod 50 pulsů za minutu, což je stupeň už hraničního selhávání kardiovaskulárního systému,“ popisuje Karolínin stav před osmi lety primář František Čihák z dětské psychiatrie v Havlíčkově Brodě.
„Byla jsem úplně šťastná. Bylo mi líto, že budu muset nabrat. Chtěla jsem se stát nějak výjimečnou. Prostě už jsem potom nejedla nic,“ říkala tehdy dvanáctiletá Karolína a její popis přesně ilustruje stavu mysli, který anorexii provází.
Mentální anorexie (anorexia nervosa) je duševní nemoc, která spočívá v odmítání potravy. Spouštěčem bývá nová situace v životě člověka, se kterou se nedokáže jinak vypořádat. Trpí jí častěji ženy a dívky. Léčba nemoci je dlouhodobá, obtížná a s častými recidivami, které odpovídají problémům se zvládáním obtížných životní situací. Úmrtnost se pohybuje mezi 2 až 8 procenty. Úplně se vyléčí 50 % pacientů, 20 % pak přechází do chronického stádia nemoci. Nemocným i jejich příbuzným pomáhá občanské sdružení Anabell.
Onemocnění se často nepodaří odhalit ani rodičům.
„Začátek nemoci se u nás kryl se začátkem puberty. Trošku jsme si mysleli, že ty příznaky jsou trochu i příznaky dospívání,“ vzpomíná tatínek Evžen.
„Stále mluvit, mluvit s dětmi, že to není problém. Problém je to až ve chvíli, kdy to člověk nemá pod kontrolou,“ radí rodině dětí s poruchou příjmu potravy jihlavská nutriční poradkyně Jitka Turňová.
Varováním může být i náhlý úbytek váhy o více než 15 procent. Někdy i ochlupení, které podvyživeným dětem naroste stejně jako novorozencům, aby si tělo zachovalo tělesné teplo. Karolíně se za pomoci odborníků podařilo přibrat 14 kilogramů. Byla vyrovnaná a rodiče šťastní. Ale s vědomím, že jde o nemoc, která se může kdykoli vrátit.
„Trošku se bojím se radovat, protože nadějí, že už to bude dobrý, jsme zažili několik a potom ta zklamání byla moc velká. Někde vzadu takové mrazení, že se to kdykoli může vrátit, tam je,“ obává se tatínek Evžen.
