Přímá linka na Hamás. Proč se příměří peče zrovna v Kataru a co z toho šejci mají

Matěj Skalický mluví s Janem Danielem z Ústavu mezinárodních vztahů

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

18. 12. 2023 | Praha/Tel Aviv

Malá země, velká vyjednávání. Katar jako diplomatický pupek Blízkého východu. Proč chtějí být šejci prostředníky mezi Izraelem a Hamásem? A jak to, že jim obě strany důvěřují? Ví Jan Daniel z Ústavu mezinárodních vztahů. Ptá se Matěj Skalický.

Editace: Kristýna Vašíčková
Sound design: Jaroslav Pokorný
Rešerše: Zuzana Kubišová
Podcast v textu: Tereza Zajíčková
Hudba: Martin Hůla

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Jan Daniel, Ústav mezinárodních vztahů | Foto: Matěj Skalický | Zdroj: Vinohradská 12

Katarský emír Tamim bin Hamad Sání | Foto: Amiri Diwan of the State of Qatar / Handout | Zdroj: Anadolu Agency / Reuters

Praha/Tel Aviv Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jak zásadní je podle vás role Kataru ve vyjednáváních jednak o příměří ve válce mezi Izraelem a Hamásem a jednak o rukojmích držených v tunelech pod Gazou?
Roli má zásadní. Katar je spolu s Egyptem primární mediátor, zprostředkovatel jednání, a jednání probíhají přímo v Dauhá. Zároveň umožňuje Západu, primárně USA, jednat s Hamásem. Ten je na seznamu teroristických organizací, takže s nimi USA ani evropské státy jednat nemohou. Katar má taky přímou linku na Hamás. Jak víme, současné exilové politické vedení – Chálid Maš'al a Ismáíl Haníja – sídlí právě v Dauhá, ale Katar má přímou linku i na tu část Hamásu, která sídlí v Gaze. Poslední věc, proč je role Kataru tak důležitá, je, že Katar má dlouhodobé zkušenosti s jednáním a mediováním v různých regionálních konfliktech. Má zkušené diplomaty, kteří vědí, jak jednání probíhají, a jsou tak schopni je mediovat.

V minulosti už taková jednání vedli, takže to není nic nového, že jsou teď hlavními mediátory?
Ano, není to nic nového. Katařané se věnovali mediování vztahů mezi Izraelem a Hamásem již v předchozích kolech konfliktu – tuším, že v roce 2014, 2020, 2021 a tak dále. Mimoto se zapojili do jednání v celé řadě dalších regionálních konfliktů – zprostředkovali jednání mezi Tálibánem a USA, jednání v Jemenu, Libanonu a dalších regionálních konfliktech.

Když jste říkal, že vyjednávání probíhají přímo v Dauhá, jak si to mám představit?
Myslím, že probíhají různě, v různých kontextech. Co vím, tak když jednání probíhala právě v roce 2008, kdy měla vyřešit politickou krizi v Libanonu, tak probíhala přímo. Z toho, co uniklo do médií, víme, že primárně ze strany Katařanů probíhají odděleně. Katařané jednají odděleně s Izraelci, následně jednali přes telekomunikační most s Hamásem. Ve stejnou chvíli jednali také s Američany, ale nebylo to tak, že by se všichni setkali u jednoho stolu. Katarští vyjednavači fungovali jako nositelé zpráv mezi různými stranami. Zároveň v mediálních zprávách, které jsem viděl, mluvili o tom, že se jednání snaží aktivně směřovat, že to není jen o tom, že by zprostředkovávali přenos zpráv, ale že se oběma stranám snaží dávat návrhy a jednání k něčemu skutečně dovést. V médiích se objevilo, že se jednání osobně účastnil i katarský emír, který tomu má dodat váhu.

Chápu tedy správně, že Izrael s Hamásem napřímo nekomunikují?
Myslím si, že jednání neprobíhají napřímo. Pokud probíhají nějaká další, které zprostředkoval někdo jiný, tak tam těžko říct. Nicméně si myslím, že v současnosti by to pro Izrael bylo dost problematické.

Důvěra

Proč zrovna Katar? Jak si získal důvěru? Začněme s Izraelem.
Katar důvěru Izraele má a i nemá. Ve své zahraniční politice za posledních dvacet let vystupuje velmi silně za práva Palestinců, mnohem silněji než například SAE, takže při kole normalizačních dohod mezi Izraelem, Bahrajnem a SAE byl Katar vůči nim hodně kritický. Kritizoval je za to, že vztahy s Izraelem nejde normalizovat, dokud se nevyřeší palestinská otázka. Izrael měl s Katarem určitou úroveň styků v devadesátých letech a na začátku 21. století, které byly přerušeny v roce 2009, po izraelské invazi do Gazy. Pořád ale existuje obchodní zastoupení a určitá úroveň obchodních vztahů. To znamená, že i přes kritiku vztahy existují. A je důležité poznamenat i to, že Katar v minulých letech financoval veřejnou správu v Gaze, kde poskytoval i humanitární pomoc. Peníze, které tehdy šly ze strany Kataru do Gazy, byly většinou autorizovány Izraelem. Takže vztahy jsou poměrně mnohovrstevnaté. Byť Katar na diplomatické úrovni vystupuje vůči Izraeli poměrně kriticky, tak když se Izrael snažil zajistit stabilitu v Gaze, spoléhal se právě na Katařany.

Důvěra s Hamásem se budovala jak?
Vztahy mezi Katarem a Hamásem se tvořily poměrně dlouho. Budují se částečně od devadesátých let, mnohem silněji pak od poloviny první dekády 21. století, kdy Katar zesílil mediační roli a zapojil se do jednání v celé řadě regionálních konfliktů. Role Kataru pak ještě víc posílila po roce 2012, kdy se exilové politické vedení Hamásu přesunulo ze Sýrie právě do Kataru. Dříve sídlil v Sýrii, ale v syrské občanské válce se Hamás postavil na stranu odpůrců režimu Bašára Asada, proto odešel do Kataru. Vztahy jsou ale poměrně rozvinuté i proto, že Katar dlouhodobě podporuje různá islamistická hnutí. Je to blízké jeho oficiální ideologii, takže je tam stále poměrně blízké spojení s různými hnutími, která vychází z muslimského bratrstva, což se konec konců týká i Hamásu.

Jak moc Katar dovoluje zasednout k hypotetickému stolu USA? A proč vůbec?
Katar má k USA dlouhodobě velmi blízko. USA na něj spoléhají právě proto, že jim umožňuje jednat s aktéry, se kterými nemohou nebo nechtějí jednat napřímo. Vztahy mezi Katarem a USA sahají dekády let zpátky, nicméně jsou velmi silné od devadesátých let, kdy po irácké invazi do Kuvajtu došlo ze strany Kataru ke strategickému rozhodnutí o silném navázání se na USA jako garantů vlastní bezpečnosti. Takže mimo to, že je Katar pro USA užitečný právě díky své diplomatické mediační roli, tak Katar hostí hlavní leteckou základnu USA v regionu. Ta je klíčová pro přítomnost amerických vojáků v širším regionu Blízkého východu, a je tak základní součástí celé logistiky pohybu amerických vojsk. Mimo to je zajímavé, že Katar hostí pobočky amerických univerzit a tak dále.

Takže USA pak zajišťují Kataru i bezpečnost?
Je to tak. Je to strategická volba. Katar je malý stát, který existuje ve velmi nepřátelském prostředí mezi Íránem – na druhé straně Perského zálivu – a Saudskou Arábií, která je prakticky přímým sousedem Kataru. Pokud chce Katar v tomto prostředí přežít, musí si najít silné spojence a musí jim ukázat, že je pro ně užitečný, což jsou právě ty mediační role, hoštění americké základny a tak dále. To je mimo jiné jedna z věcí, proč v momentě, kdy se vyhrotily vztahy mezi Saudskou Arábií a Katarem, nedošlo třeba k přímé invazi. Viděli jsme, jak Saudská Arábie a její spojenci v roce 2011 provedli přímou invazi do Bahrajnu na základě pozvání bahrajnské vlády a tak dále, nicméně když došlo ke sporům mezi Katarem a Saudskou Arábií, tak sice došlo k blokádě Kataru, ale nic zásadnějšího se nestalo. Saúdská Arábie si vyhrocení vztahů, případně přímou invazi nebo přímý převrat v Kataru – což bylo něco, k čemu docházelo třeba v minulých dekádách – nemůže dovolit.

Stabilizace a uklidnění

Když teď Katar mediuje další potenciální příměří mezi Izraelem a Hamásem, co z toho má?
Jednak posiluje svoji roli vyjednavače na Blízkém východě, a zároveň si myslím, že je to taková reputace. Pokud bude schopný ukončit humanitární katastrofu, která v Gaze momentálně probíhá, tak je to podle mě něco, co mu může pomoci v rámci arabské politiky jako takové. Vidíme, že Katar konec konců není jediný, kdo se o to snaží. Poměrně aktivně se o to snaží právě Egypt nebo třeba Jordánsko, pro které má konflikt zásadní dopady. Zároveň velmi silně vnímají počet civilních palestinských obětí a míru humanitární katastrofy.

K tomu můžeme dodat, že pokud nedojde k dalšímu příměří, katarský emír varoval před radikalizací celé generace lidí žijících na Blízkém východě. Jak tomu rozumíte? Dokázaly by odliv vnitřně vysídlených lidí ustát křehké vztahy, které na Blízkém východě panují?
Katarskému emírovi sice do hlavy nevidím, ale podle mě tím myslel, že konflikt a především izraelská kampaň v Gaze – s tím, že víme, že má momentálně bezmála 18 tisíc obětí, z toho 60 procent civilistů – jsou něčím, co v arabských zemích velmi silně rezonuje. Sílí tak tlak na to, aby se proti tomu postavily i arabské státy, primárně Jordánsko a Egypt. Ty s Izrealem mají uzavřené mírové dohody, a USA je tlačí do toho, aby je samozřejmě dále udržovaly. Zároveň nemají zájem na tom, aby došlo k ozbrojenému konfliktu mezi nimi a Izraelem. Nicméně ze strany vlastních populací slyší, že takhle to přece nemůže pokračovat a jejich vlády přece nemohou být komplicitní v tom, co se v Gaze děje. Takže pokračování konfliktu skutečně zvedá vlnu nenávisti a radikalizace po celém Blízkém východě. Myslím, že Katar to také vnímá, a s tím v rámci přispění ke stabilizaci a uklidnění situace vnímá i svoji mediační roli. Mimoto je prohlášení katarského emíra pragmatické v tom, že se snaží ukazovat důležitost katarské role.

Počty obětí vychází ze studie jednoho z izraelských sociologů, kterou zveřejnil deník Haaretz. Počet obětí je ale z vnějšího pohledu neověřitelný, protože jediná čísla, ke kterým se dostaneme, jsou zveřejněná úřady pod kontrolou Hamásu…?
Existují studie a výzkumy, které ukazují, že čísla, která v minulých kolech konfliktu zveřejňovalo ministerstvo zdravotnictví v Gaze, nebyla až tak moc přestřelená. Byla přestřelená třeba o stovku lidí, ale nebyla dvojnásobná. Zároveň vidíme prohlášení ze strany americké administrativy, která tvrdí, že čísla, o kterých ministerstvo informuje, nejspíš odpovídají realitě a dost možná jsou ještě trochu vyšší. Berou totiž v potaz jen ty oběti, které zvládnou identifikovat. Nejsou v nich zahrnuty oběti, které zůstávají v troskách.

Za hranice regionu

Katar dokáže mediovat vyjednávání i mezi státy, které vůbec nejsou na Blízkém východě. Jak je možné, že takto malý stát má tak velký dosah? Narážím třeba na vyjednávání o dětech unesených Ruskou federací z Ukrajiny.
Velký dosah má zčásti díky diplomatům, kteří se mediaci a zprostředkování jednání v různých konfliktech dlouho věnují. Další z věcí je, že je schopen skrz USA diplomaty nabídnout. Zároveň je Katar stále vnímaný jako neutrální arbitr. Viděli jsme, že tuto roli chce hrát víc států, v kontextu Ukrajiny se o to snažilo třeba Turecko. Podobnou roli v Evropě hraje Švýcarsko. Katar se snaží dělat to samé – stavět se do role neutrálního mediátora, který má schopnosti, lidi a zároveň dost peněz na to, aby do toho byl schopen investovat. To je zásadní pro současnou i minulou roli Kataru v jednání mezi Izraelem a Hamásem, protože Katar byl schopný nabídnout své obrovské prostředky pro humanitární pomoc, což pak pomáhá přijmout dohodu v roce 2020, kdy Katar slíbil, že bude schopen situaci uklidnit mimo jiné i na základě toho, že jim poskytne humanitární pomoc.

Takže podle vás je Katar skutečně Švýcarskem Blízkého východu s obrovskými finančními prostředky, plynoucími zejména z ropného průmyslu?
Tohle přirovnání nemám moc rád. Sice je ilustrativní, ale všechny případy jsou trochu specifické. V případě Kataru je zajímavá i ta velmi blízká vazba na USA, u Švýcarska je to trochu komplikovanější. Má tradici svého zabezpečení skrz vlastní armádu, zároveň ale existuje v regionu, který není zas tak nebezpečný. U Kataru je to trochu problematičtější, nicméně ano, Katar se snaží být tou neutrální půdou.

Podaří se Kataru v blízkých dnech dojednat další příměří mezi Hamásem a Izraelem? Irena Kalhousová z Herzlova centra izraelských studií při Univerzitě Karlově, se kterou jsme před pár dny mluvili ve Vinohradské 12, říkala, že na ostrou akci má Izrael už asi jen měsíc, že už i USA dochází trpělivost. Je na obzoru nové příměří?
Americká administrativa velmi silně tlačí na to, aby invaze do Gazy skončila, aby došlo ke zlepšení humanitární situace, ke zmenšení počtu civilních obětí a tak dále. Nicméně z izraelské strany slyšíme, že pro ně operace pořád neskončila. Zůstává tak otázka, zda se to Kataru povede dojednat nebo ne. Momentálně je to na mě asi moc velká otázka. Asi by bylo lepší se zeptat v Izraeli, který to má momentálně v rukou. Myslím, že Katařané se o to určitě budou dále pokoušet. Z jejich strany slyšíme, že jsou stále ochotní a připravení další kolo jednání zprostředkovat. A stále jsou schopní a ochotní i nadále poskytovat další finance na obnovu Gazy.

Nemohou vyjednávání narušovat to, že i po 7. říjnu Katar toleruje přítomnost vedení teroristické organizace v Dauhá?
K tomu je vedena dlouhá debata, kterou slyšíme třeba i v USA. Například republikánská strana volá po revizi vztahů s Katarem. Nicméně na druhé straně se objevuje argument, co by Katar, USA, mezinárodní společenství nebo Blízký východ měly z toho, pokud by exiloví lídři Hamásu odešli třeba do Íránu nebo do Malajsie, kde by asi byli schopni je přijmout. I kdyby existovala linka, která by mohla vést k příměří nebo k ukončení konfliktu, tak myslím, že je v tomto kontextu pro Katar i pro Blízký východ pořád přínosné, že exilové vedení Hamásu v Kataru je.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje:
Česká televize, reportáž z Gazy od Clarissy Ward na webu CNN, web NPR – National Public Radio, web France 24, uživatelský účet @HenMazzig na sociální síti X a youtubové kanály CBC News, The Times and The Sunday Times, NBC News, Guardian News, AFP News Agency a The Express Tribune.

Matěj Skalický

Související témata: Vinohradská 12, Útok Hamásu na Izrael, Hamás, Izrael, Pásmo Gazy, Katar, vyjednávání, příměří, podcast