Hospodářství se zastavilo, protože lidé přestali nakupovat. Při prudce rostoucích cenách jim došly peníze, a přitom si nedokážou říct o lepší plat. V této zkratce vidí problém zdejší ekonomiky třeba Petr Dufek z banky Creditas.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Ceny rostou rychleji než mzdy. Proč jsme to strpěli?

Potvrzují to údaje Eurostatu, podle kterých se kupní síla zdejších zaměstnanců letos vinou inflace snížila o desetinu, přitom hůře na tom byli už jen Maďaři a Lotyši. Jako kdyby za všechno mohla přehnaná opatrnost tuzemské populace. Naštěstí to v kontextu vypadá lépe.

Podle stejného Eurostatu vyrostly v uplynulém desetiletí – míněno před rokem 2021 – příjmy zdejších domácností nejvíc v Evropě po Lucembursku a Litvě, tedy výrazně menších státech. Není tedy třeba považovat Čechy za největší zoufalce Evropy, spíše je třeba zjistit, proč právě v Česku byl růst blahobytu narušen tak náhlým a hlubokým výpadkem. Odpověď může vrátit naději v lepší budoucnost.

Evropské země lze rozdělit na dvě základní kategorie. V první z nich jsou ty země, které už žijí v blahobytu. Přirozeně k nim patří Německo, Rakousko a skandinávské státy a překvapivě právě k těmto zemím mělo v minulých letech nejblíže Česko. Příjmy tamních obyvatel se před krizí rovněž zvýšily víc než jinde, zároveň němečtí, rakouští i skandinávští zaměstnanci víc trpěli v posledních letech.

Stejně jako v Česku si ještě nestihli říct, aby jim zaměstnavatelé zvýšili platy podle vysoké inflace, a očividně spoléhají na zkušenost, že se v dalších letech poměry opět zlepší – pomalu, ale jistě. Možná jsou vzestupy a karamboly v Česku víc vidět, ale to je jenom tím, že zdejší hospodářství ještě není tolik stabilní.

Češi nejsou bázliví

Naopak nedává velký smysl srovnávat Čechy s druhou skupinou států, které leží převážně na východě Evropy a blahobyt teprve budují. Platy v zemích jako Bulharsko, Polsko nebo Estonsko rostly také během krize rychleji než inflace.

Nemusíme ovšem závidět, protože sousedé z východu teprve dohánějí naši mzdovou úroveň. Přitom jejich ekonomické poměry skrývají větší rizika, třeba z toho důvodu, že do nich častěji zasahují státní úřady. Logicky pak dochází k větším komplikacím typu pětadvacetiprocentního zdražení, které zažili v Maďarsku.

Češi nejsou bázliví a o vyšší plat by si uměli říct. Jenže už mají dost dobrou životní úroveň na to, aby museli běžet do mzdové účtárny, případně na sociální úřad hned v tom okamžiku, když narazí v supermarketu na vyšší ceny. 

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy            

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít